Když jsme před časem dostali nabídku podívat se do míst, kde se rodí biky Canyon, nemohli jsme odmítnout...
Značka Canyon je od svých prvopočátků spjata s městem Koblenz na středozápadě Německa odkud je to téměř stejně daleko do Belgie, Nizozemí i Lucemburska. Městečko ležící na soutoku Rýna a Mosely je malebné, plné starých památek a kostelů.
Majitel Canyonu pan Roman Arnold tu vybudoval během uplynulých třiceti let takový svůj americký-německý sen. Z juniorského závodníka přes obchodníka s díly, které vozil svým Mercedesem s přívěsným vozíkem plným samolepek se nejprve stal obchodník s koly vlastnící prodejnu Rad Sport Arnold na Koblenzer Strasse, posléze agent tajwanských firem. Veškeré své zkušenosti a především získané kontakty pak Arnold v roce 1996 zúročil, když založil svou vlastní značku kol, které vtiskl do názvu americký image, svobodu, freeride a pojmenoval ji Canyon.
Osudy Romana Arnolda jsou vlastně hodně podobné těm, které žil a žije Mike Sinyard (zakladatel Specialized) jen se odehrávají v poněkud menším evropském, resp. německém měřítku. Roman Arnold se za svou minulost rozhodně nestydí, naopak, věnoval jí spoustu prostoru hned po vstupu do imidžové části svých továrních prostor, ve kterých tak můžete vidět nejen jeho přívěsný vozík, se kterým se jako obchodník něco najezdil, ale také pár přelomových kol Canyon z doby, kdy mnozí z vás ještě sbírali houby kdesi v hlubokých lesích.
V reprezentačních prostorách ale nenajdete jen místo pro historii dávno minulou, ale také nedávnou. Asi se nebudete divit, když zde naleznete závodní silniční speciál Canyon Ultimate CF Aussie Cadela Evanse, který na něm v roce 2009 získal titul mistra světa. Mimochodem, masivní podpora silniční cyklistiky značkou Canyon je tu k vidění také díky současné spolupráci s předním ruským týmem Katjuša, kterému Canyon dodává silniční speciály.
Diskuze k článku
Seridit to muzou jak chtej, ale jakmile to strcej do krabice, stejne je to vsechno k nicemu a prijemce zasilky, at uz obchod nebo koncovy zakaznik si to musi cele znovu zkontrolovat a doseridit. Kdo to neudela, hazarduje v lepsim pripade s komponentami kola, v tom horsim se svym zdravim..
Nevím co bych měl seřizovat.. přislo mi před lety kolo z USA a jak se tu píše, nasadil kola řidítka a představec a vyjel.. nebylo potřeba absolutně nic seřídit.. Kámoš to samé.. Není nad osobní zkušenost než "jendna paní povídala"...
tom532 — #2 tak... :) Napadá mě snad jen ohlá patka? Maximálně...
Ohla patka u noveho kola? To bych jim ho poslal supem zpatky.. :)
Ono "nebylo potreba absolutne nic seridit" ma dost vyznamu. Kdyz vidim, na cem lidi jezdi a vubec jim neprijde neco v neporadku, tak se vlastne ani nedivim.. :)
Kazdopadne nejcastejsi prusvihy "kol z krabice" jsou napr. hlavove slozeni, dorazy prehazky a smyku, zavzdusnene a neserizene brzdy, nedotazene rychloupinaky, vyfoukle gumy, atd. Tohle vsechno se v krabici muze pohnout, at uz to ten vyrobce/prodejce myslel sebelip a sebevic se snazil to seridit.
No, nakonec je to kazdeho vec, ale ja bych na kolo z krabice bez nejake kontroly nesed.
T-Mac — #4 1) dorazy, pokud byly seřízeny se těžko v krabici pohnou (tady jedině hraje roli právě ohlá patky při při transportu...
2) nevím co by se mělo v krabici stát s hlavovým složením když je fixováno představce a vidlicí
3) jak se mi v krabici zavzdušní brzdy, to bych chtěl vidět (tady bych jim to kolo vrátil), a seřídit je člověk občas musí i když sundá kolo třeba kvůli defektu...
4) rychloupínák je těžko nedotažený, když jsou obě kola sundaná a sedlovka též :-)))
5) vyfouklé gumy :-)))) ty jsem opravdu musel "seřídit" :-)))))
keci keci keci... až ti přijde krabicovka tak tu piš moudra...
kolo se musí seřídit po zajetí, protože si to sedne...
Kupoval jsem Canyon v roce 2008 a přeprava v krabici nebyla probém. Až na sundaná řídítka to bylo jako když kolo vytáhnu z auta. Problém je, že si kolo člověk nevyzkouší, ale velikost jsem trefil. Takže jediný problém je servis. Poštovné tam a zpět je drahé (cca 2000).
Ak ma mat niekto smolu, tak ju bude mat. Videl som fotky nejakeho portugalskeho bikera, po rozbaleni mal pretlacene trubky zadnej vzpery na zelenom Nerve XC 2011. Urcite sa nepotesil, ale je tam 99,9 percent, ktori maju radost.
Ked zmenim uhol pohladu, svoj prvy bike, Meridu Dominator 98, som kupil tak, ze ma predajca pustil spravit kolecko okolo predajne... A, a tento sposob u kamennych predajcov stale prevlada.
Pytam sa: tak potom je to o com? Ako si mam kupit bike? Podla testov na webe alebo si bike pojcam a prezeniem sa nim po lesoch cely den?! Jedine, co zacalo byt rozumne, su test festivaly alebo v reale pritomni predajcovia (test bikes). Velke znacky maju vyhodu, to kazdy vie. Ale vacsina ich nadalej spi. Alebo ich predajcovia. Mozno my - je maly dopyt? Ci staci prepnut nieco v mozgu?
Niektore znacky, imho, prave zaspavaju dobu... Nevidim rozdiel medzi direct sale a klasikou.
Rozdiel je vo vyskúšaní geometrie (veľkosti). Jazdné vlastnosti samozrejme vo väčšine prípadov neotestuješ.
2 tom532 — #5 Těch krabicovek mi do roka projde rukama cca 200 od několika různých značek. Další dva známí dělají v jiných krámech, kde jim taky spousta kol projde rukama. Celkem je to skoro dvacet různých značek. Všichni tyto kola sestavujeme a seřizujeme a dost často i zpátky balíme a dál posíláme. Ale za tím, co jsem řekl, si pořád stojím.
I kdybych si to kolo SÁM sestavil, seřídil a pak zabalil zpátky do krabice, po jeho poslání poštou a vybalení z krabice bych na něm bez seřizování nevyjel.
2 tom532 — #5 Co se týká těch brzd, dost často se stává, že v expanzce zůstane trochu vzduchu a při položení kola nebo jeho obrácení se ten vzduch dostane do hadic, díky čemu to přestane brzdit.
Zrádnost tohoto je v tom, že člověk při seřizování vezme kolo do ruky, párkrát "pumpne" a brzda se zdá OK. Když pak přijde kolo, které "metalo kotrmelce" v nějaké dodávce/depu přepravce, brzdy jsou najednou KO. Největší problémy má s tímto Avid, následovaný Formulou, Shimano kupodivu pouze minimálně.
Vložit komentář