TEST: Yeti SB 130
Tenhle bike provází od jeho uvedení jen samé superlativy, jak se na něm ale jezdí ve skutečnosti? To jsme se rozhodli zjistit v našem redakčním testu...
- 22. 03. 2019
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
Americké Yeti se v druhé polovině loňského roku rozhodlo, že smaže část svých předchozích modelů a místo nich představí tři zbrusu nové biky, které mají mnoho společného. Zaprvé to, že jde o devětadvacítky, zadruhé to, že používají nejnovější generaci odpruženého systému Switch Infinity a zatřetí to, že dostaly na své kategorie pořádnou nálož zdvihů spolu s kompletně novými geometriemi.
Nám se jako druhý v řadě po loňském testu xc modelu SB100 dostal do rukou prostřední model SB 130, který míří mezi trailová kola, ovšem svým pojetím na první pohled naznačuje, že má ambice vystrčit růžky i mimo tuto kategorii.
A proč tedy mluvit o stotřicítce jako o více než trailbiku? No podívejte se sami.
Stotřicítka na první pohled zaujme svou robustní zádí. Sedlová trubka, která se nad středem rozdvojuje, aby mohla poskytnout prostor pro dvojici posouvátek systému odpružení, vytváří z bočního pohledu relativně velkou plochu, která je navíc ještě umocněna masivní vzpěrou zadní stavby, která ji v tomto místě kříží.
Obrovské čepy a ložiska spojující zadní stavbu s horním černým vahadlem naznačují, že o tuhost celku zde zřejmě nouze nebude. Na druhou stranu, pokud máte rádi subtilní linie, tak vám tady asi moc pšenka nepokvete. Možná snad jen paradoxně při bočním pohledu na spodní rámovou trubku nebo na relativně nízkou hlavovou trubku, které ve srovnání se zadní částí rámu působí opravdu poněkud vyzáble :-)
Geometrie kola byla, jak již jsem zmínil, hodně překopána. Výrazný sloping doplňuje dlouhý reach, v našem případě rovných 480 mm. Zadní stavba má přitom pouhých 433 mm a k ní nadělilo Yeti ještě 65,6° hlavu a 77° sedlovku, takže uznejte, že se vskutku dá mluvit o hodně progresivně naladěné geometrii.
Zadní odpružení naopak oproti svým sourozencům nepřináší žádnou zásadní změnu. Yeti i na tyto nové modely ladí svůj virtuální systém s názvem Switch Infinity. Jeho princip spočívá v kombinaci horního vahadla propojeného s tlumičem a dvojice spodních "šoupátek", která pro Yeti vyrábí firma Fox. Zatímco horní čep se tedy pohybuje po kružnici dané délkou horního vahadla, spodní čep, umístěný uprostřed dvojice pístků, putuje po svislé přímce.
Jinak jen pro upřesnění, ony dva spodní pístky, vybavené Kashima povrchovou úpravou, nemají za úkol pružit ani nijak tlumit chod zadní stavby. Jde čistě o kinematický prvek bez nutnosti ho nějak regulovat olejem či stlačeným vzduchem.
Rám je vybaven také kompletně vnitřním vedením, které je přátelské pro mechaniky v tom, že uvnitř najdete po celé délce vodící kanálky, takže prostrčení bovdenů zvládne i malé dítě bez nutnosti použití speciálních nástrojů.
I přes komplikovanou konstrukci jste pak do rámu schopni dát bidon, resp. košík na něj, a to se také počítá! Pevné boost osy jsou zde samozřejmostí, ale to už snad ví každý. Střed pak Yeti ponechává ve verzi pro lisované PressFit osy.
Seznam kapitol článku
- 22. 03. 2019
- zobrazeno: 26611x
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář