TEST: Orbea Terra M30 – D 1X
Kdo by nechtěl létat na kanárkovi? Silnička, která si poradí s terénem? Orbea ví, jak na to…
- 19. 06. 2020
- Jakub Jirků
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Jízdní dojmy
Pro postavu výšky 178 centimetrů je velikost M téměř na hraně, protože by se dalo uvažovat i o „eSku“. Orbea sice názorně ukazuje, že její gravel má docela jiný posed než závodní silnička, ale musíme si uvědomit, že se potýkáme s jistým kulturním specifikem. Když na kolo sedneme, dostává se nám pocitu, že sedíme doslova na závodní silničce. Tomu, kdo je zvyklý na sportovní ježdění, to určitě nevadí. Problém může mít ten, kdo bere gravel spíše jako dopravní prostředek s možností vyražení na průzkum a zkoušení toho, co pevný rám snese.
Pláště udávají hodně široká doporučení tlaku od 35 PSI až do 85 PSI. Jezdec si tak může vytvořit skoro silničku. Pro naše účely je ale potřeba hledat co nejnižší tlak, a tak s přihlédnutím toho, že v pláštích jsou duše a má váha není muší, jsem zvolil 40 PSI.
Chtělo by to o něco méně, pokud tedy není cesta příjemně hladká, tam kolo letí. Pokud člověk překoná první dvě šlápnutí, která nejsou přeci jen tak blesková jako na závodní vrchařské silničce, dostane se při jízdě do asfaltového stoupání k podobným pocitům jako u silničního kola střední třídy. Odsýpá to. Při odbočení do terénu pak přijdou ke slovu lehčí převody. Největší pastorek umožní v rozumné kadenci vyjet i pěkné stojky, takže můžeme bez obav výletovat i po českých horách.
Při jízdě z kopce přijde na řadu komfortní spodní úchop, kdy máme berany vytočené lehce do strany. Bohužel na tomto modelu dost bolí i ve sjezdech držet se za brzdové páky, což je škoda, protože se pak nedá promptně reagovat na přechod do stoupání.
Fyzicky nejtvrdší částí testu byla vyjížďka v balíku silničářů. Gravel opravdu není silnička a je o dost robustnější. Nejvíce se to projevuje v několika momentech: Rozjezdy – k získání svižné rychlosti po zabrzdění potřeba výrazně více sil. Stoupání – tři kila navíc jsou opravdu znát. Při stejném výkonu kolo rozhodně nejede tak rychle, pokud se nejede vyloženě na „gravelovém“ povrchu. I při rychlé jízdě po rovině se projeví velký rozdíl a jezdec musí v mírných klesáních stále tlačit do pedálů, kdežto silniční kolegové mohou jen vytáčet nohy. Dle dat stojí jízda na gravelu zhruba o 15 % více energie než na standardním silničním kole.
Kolo pak navzdory své geometrii docela dobře zatáčí. Není třeba se bát položit do zatáčky na poslední chvíli, navíc gravelové pláště si právě se šotolinou zpravidla skvěle poradí a kolo se tak nenadále nesmekne. Samozřejmě pokud řídíme v rozumných mezích.
Stroj jsem podrobil i zkoušce na pumptracku, kde naprosto s přehledem obstál. Jízda měla oproti bajku jen některá specifika: V klopených zatáčkách se není třeba tolik obávat, třebaže užší pláště neposkytují tolik jistoty. Náročnější je přejíždění vln ve vyšší rychlosti, kdy je čistě na jezdci, aby včas odpružil všechny kopance, které by jinak dostal. Jinak si na kole také může užít pěkné rodeo.
V neposlední řadě je třeba zmínit, že na kole fungovalo všechno naprosto hladce a dokonale. Mechanické řazení šlapalo naprosto zlehounka a kotoučové brzdy ani po projetí prašných cest nepískaly. Takové kolo umí vykouzlit klid na duši.
Seznam kapitol článku
- 19. 06. 2020
- zobrazeno: 30977x
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Diskuze k článku
Podle fotek se obávám, že tester byl na kolo malej. Já sám Orbeu Terru ve velkosti M vlastním a měřím 186cm. Orbea to má u Terry trošu posunutý. Souhlasím s hodnocením rychlost prot silničkám, ale ostatní na tom budou stejně nebo spíš hůř. Jo a moje Terra s Ultegrou váží 9,3kg včetně balastu a pedálů. Nevím, kde vaše Terra nabrala dalších 3/4 kila?
Vložit komentář