Kdo by nechtěl létat na kanárkovi? Silnička, která si poradí s terénem? Orbea ví, jak na to…
Památkou na začátky gravel cyklistiky, kdy tyto stroje měly sloužit hlavně pro cykloturistiku po všemožných cestách, jsou droboučké adaptéry. Tady se nepočítá s nasazováním nosičů, ale alespoň s blatníky naštěstí ano. Vždyť každý správný cyklista potřebuje svého zimáka do nepohody. A jaký jiný druh kola by k tomu měl sloužit?
Hlavní změnou oproti předchozím generacím je podobně jako u dalších výrobců nasazení kompletní řady komponentů Shimano GRX.
Tahle série se povedla. Dříve výrobci gravelů bazírovali, jestli nasadí spíše bajkový, nebo silniční pohon. Viděli jsme nejen různé jednopřevodníky v kombinaci s kazetami všeho druhu, ale i dvojplacky netradičních velikostí, které kombinovala vrchařská silniční kazeta. Na cyklokrosku už dlouho patří jednopřevodník a na gravel minimálně z poloviny také.
Orbea zvolila na svůj nejlepší model převodník velikosti 40 zubů, který kombinuje s „jedenáctikolečkem“ o rozsahu 11-40 zubů. Máme tedy docela jemně odstupňované převody, ale ve stoupání můžeme použít i rozsah 1:1. Umožňuje to vyjet téměř tak prudká stoupání jako na bajku, pokud samozřejmě nejsou nelidsky dlouhá. Takováto konfigurace se zdá budoucností sportovních gravel biků.
Obrovskou roli, jak se budeme na gravelu cítit, hraje obutí. Pokud máme užší pláště šíře kolem 33 milimetrů, jaké se vozí na cyklokroskách, budeme se cítit spíše jako na silničce, která různé polňačky přežije. Při šířce kolem 40 milimetrů se ztrácí svižnost silničky, ale získáváme na komfortu. Někteří fajnšmejkři neváhají na svůj gravel obout i užší bajkové pláště.
Orbea tady zvolila rozměr 38 milimetrů od Vittorie (model Terreno Dry) a na suchém terénu si opravdu nelze stěžovat. Nejlépe se kolo samozřejmě chová na hladkých cestách, ale uspokojivě jede i po rozbitých polňačkách. Jen je škoda, že na testovačkách je třeba počítat s tím, že jedeme na duších. U gravelů jsou bezdušové systémy opravdu velkým pomocníkem. Tlak kolem tří atmosfér představuje v lese jisté omezení, na druhou stranu jízda po kořenech na nižším nafouknutí znamená ruskou ruletu, jestli neprocvakneme.
Defekt si opravdu na Terra nikdo nepřeje i z toho důvodu, že na povolení přední i zadní pevné osy šířky 142 mm potřebujeme imbus. Kabeláž se vede samozřejmě umně vnitřkem rámu.
Gravel biky se vyznačují poměrně robustními zapletenými koly, která si musejí poradit s drsným zacházením. Nejinak je tomu i u Terry. Fulcrum Racing 900 DB nejsou žádné lehké váhy. Přední i zadní výplet má 32 děr a ani na váze drátu se nešetří. Kdo by chtěl sportovnější kola, může si u výrobce za zhruba 20 000 korun přiobjednat karbonovou verzi.
Nešetří se naopak na kvalitě brzdy. GRX jsou dost silné a přesné, v rámci gravelbiků zřejmě vytlačí ty, kteří se pokoušeli brzdit pomocí silničních kotoučovek. V redakci se nám sešel i další gravel se stejnými brzdami a také je neminula pochvala. Tyhle kotoučovky stačí lehce pohladit a v pohodě ubrzdíme i prudký rychlý sjezd. Sedlo Sella Italia X3 Flow pak ničím neurazí, ale nijak ani nezaujme. Na sportovní jízdu postačí.
Více emocí přinesou řídítka, jež si Orbea připravuje sama. Jejich šíři a vytočení beranů do stran bude asi každý jezdec kvitovat, ale v horním úchopu se nalézá jeden zásadní nedostatek. Řídítka jsou nahoře velice úzká, a tak neumožňují pohodlný úchop, který by silničář použil při jízdě do táhlého stoupání. Tady musejí být ruce připraveny pořád do akce. Velice sportovně se jeví představec se sklonem 8°.
Diskuze k článku
Podle fotek se obávám, že tester byl na kolo malej. Já sám Orbeu Terru ve velkosti M vlastním a měřím 186cm. Orbea to má u Terry trošu posunutý. Souhlasím s hodnocením rychlost prot silničkám, ale ostatní na tom budou stejně nebo spíš hůř. Jo a moje Terra s Ultegrou váží 9,3kg včetně balastu a pedálů. Nevím, kde vaše Terra nabrala dalších 3/4 kila?
Vložit komentář