TEST: Giant Trance X E+ Pro 2
V dnešním testu se podíváme na elektrizovanou verzi nejnovějšího Giantu Trance X 29...
- 09. 04. 2021
- Jan Měšťák
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Dva v jednom plus elektrika
Dnešní jízdní dojmy začnu jinak než posedem, jak jsem zvyklý. A to z důvodu, že se mi pod ruce po delší odmlce dostal e-bike. Srdcem těchto kol, ať chceme, nebo nechceme, je motor, jeho výkon a následná výdrž baterie. Poté se většina zákazníků vrhne na samotnou geometrii kola, průměr obručí a vzhled.
V případě Trance X E+ atd.. zde bije nebo spíše šramotí poměrně velký, nijak zvlášť neskrývající se elektromotor o poctivém krouťáku 80 Nm.
Takzvaný Giant SyncDrive Pro powered by Yamaha dopomůže jezdci až 250 Watty. Samozřejmě ani zde nechybí škála pěti dopomocných režimů plus jeden plně automatický. Zapínání a následné ovládání se zde provádí pomocí ovladače po levé ruce. Za ten si u mě Giant hned v úvodu vybírá plusové body. Jeho ergonomie mi do ruky padla na první dobrou. Například u konkurenčního Shimana je ovládání sice více integrované, ale ne jednou se mi povedlo změnit mód, i když jsem zrovna nepotřeboval. U Giantu se mi toto ani jednou nestalo a díky umístění jednotlivých přepínačů ani stát nemůže.
Další plus si u mě ovladač zapsal díky své jednoduchosti. Stav baterie a zvolený mód zde indikují dvě řady diod. Ano, žádný displej zde nenajdete. Díky chybějícímu displeji a automatickému módu, ke kterému se dostanu za chvilku, mě při jízdě nic nerozptylovalo. Ano, patřím mezi tu část bajkerů, které zajímají statistiky, chcete-li čísla. Ne kecám, naprosto se v tom vyžívám! To u takovýchto strojů způsobovalo neustálé přepínání v displeji a sledování těch a oněch hodnot. U Trance toto v základním setupu není. A to je dobře. Člověk se pak více soustředí na úplně jiné věci a především na samotnou jízdu.
V Giantu ovšem o takových úchylácích, jako jsem já, vědí, a proto hodili do nabídky příplatkový displej (jenž byl osazen i na testovaném kousku), který vám zobrazí vše potřebné. Majitelé chytrých telefonů se systémem Android a OIS si pak také mohou stáhnout aplikaci Giant RideControl, kde krom aktuálních údajů mohou například naplánovat trasu a po jízdě se prokousávat detailní statistikou. Aktualizace softwaru, počet nabíjecích cyklů, úprava režimů a základní diagnostika je pak již samozřejmostí takovýchto aplikací. Výčet všech vymožeností nechám na vašem prohlížeči a vrátím se k samotnému motoru a jeho vlastnostem.
S Yamahou to bylo naše první rande a ruku na srdce - ta holka to neměla vůbec jednoduché. V redakci se nám sešlo několik e-kol k testování a já měl tak možnost si k nové “holce” přizvat své “bejvalky” (Boschku a Shimanici) a tak porovnávat jejich “jízdní” vlastnosti ne jenom v živé paměti, ale dokonce naráz při jedné vyjížďce. Sen každého bajkera :D. Jak už jsem zmínil výše, Yamaha si odnesla první kladné body v jednoduchosti, díky čemuž jsem se mohl věnovat jen samotné jízdě. S tělesnými proporcemi na tom byla oproti Bosch a Yamaze lépe Shimanice. Že nezáleží jen na vzhledu, mě utvrdily sokyně. Ty ke mně jako k uživateli byly přívětivější. Průběh výkonu měli plus mínus na stejné úrovni a obě navíc s automatickým režimem, který mi za dobu testování přirostl asi nejvíce k srdci, a to ne jen kvůli mé občasné lenosti.
Zatímco Shimanice mě ztrestala pokaždé, když jsem udělal chybu při zdolávání vrcholu, tak naopak Yamaha a Boschka mě při rozjezdu podržely. Nástup výkonu při prvním šlápnutím mají dle mého názoru přívětivější. Dalším plusem Yamahy je její automatický režim, který optimálně rozvrhuje výpomoc dle aktuální potřeby k danému sklonu. Ta mě pocitově přišla vymakanější oproti konkurenci. Člověka tak nerozptyloval displej, ale ani žádné neustálé přepínání mezi módy a opravdu se soustředil jen na cestu a na požitek z jízdy. Yamaha u mě sice ztrácí body za svůj vzhled, ale jednoduchostí a přívětivostí vyhrává těsně před jednotkou od Bosche.
Dojezd je alespoň u mě ožehavé téma. Tady nedokážu určit, která pohonná jednotka s takovou nebo onou kapacitou baterie je lepší, protože vždy záleží na okolnostech, jako je teplota, terén a aktuální lenost uživatele. Byly vyjížďky, kdy by nebyl problém natočit kolem 50 km, ale většinou se to zastavilo kolem 35 km. A to nejen kvůli kapacitě baterie, ale i kapacitě mé. Co mě u elektrokol baví, je neustálý zápřah. Člověka nutí jet furt plnej a hledat výzvy ne jenom z kopce, ale hlavně do kopce.
Dvě v jednom? Spíš jen jedno
Trance X a Trance X E+ disponují možností změny geometrie díky pohyblivým kamenům v zadní stavbě. Popravdě, prohození kamenů více pocítíte u klasické verze, ale i u té elektrické nějakou tu změnu zaznamenáte. Především ve výšce středu, kola jako celku, ale také v pozici za řídítky. Při mé 175 cm výšce mi více vyhovovala pozice low, která mě od předního kola dostala do přijatelné vzdálenosti. Ne, že bych v pozici high nějak vysloveně seděl nad předním kolem, ale i ten menší rozdíl po přehození kamenů mi dopřál více klidu v duši.
U e-kol se prakticky vůbec nezabývám pocity při přesunech k trailům. Omezovač vás vypne na 25 km/h, což hlavně pocítíte při jízdě s kolegy, kteří jedou za “své” a na takové rovině si vás vždy rádi vychutnají, když tempo drží nad hodnotou dopomoci elektromotoru. Proto se rovinaté úseky snažím co nejrychleji překonat, jak z důvodu pomstychtivých kolegů, ale hlavně proto, že mě to na e-kole na rovince prostě nebaví. Motohodiny na všech kolech trávím v členitějším terénu, kde hledám různé výzvy a pořádnou dávku adrenalinu. U éčka se pak řádná porce adrenalinu dostavuje již v samotných výjezdech. Proto zde je i na e-kola z mé strany vyvíjen asi největší nátlak na jízdní vlastnosti.
Giant Trance X E+ jsem nejprve zkoušel v pozici high, která dle očekávání kolu dávala schopnosti vynikajícího lezce. Kolo mě nikde nepřekvapilo nárazovou nervozitou a vždy krásně vedlo stopu s předním kolem přilepeným k zemi. Zásadní nervozita se neodehrávala ani v utaženějších zatáčkách. Tedy když se tam Trance vešel přes svou celkovou délku.
Skvěle vyladěný zadní tlumič a majestátní 36 v souhře přemohly vše, co jsem jim nejenom ve výjezdu nachystal. Od pozice low jsem po zkušenostech s klasickým Trance očekával trochu více neochoty jít do zatáček, ale popravdě se tak či onak člověk pere s kusem traverzy opatřenou generátorem, která změnám v geometrii, alespoň v mém případě, nedávala moc prostoru pro zvýraznění svých “jiných” vlastností.
Jinak řečeno jsem po přehození kamenů nepociťoval tak dramatické změny jako u klasiky. Tedy až na vyšší střed a tím o něco lepší průchodnost terénem.
Jak ve výjezdech, tak i následných sjezdech mi Trance byl oporou, na kterou jsem se mohl stoprocentně spolehnout. I když si jízdu z kopce více užívám na klasických kolech, především díky jejich hbitosti, mi Trance vždy při dojíždění vykouzlil úsměv, který se již v tomto případě objevoval v samotných výjezdech. I přes svoji ne zrovna publikovatelnou váhu se Trance vrhal do zatáček se vší vervou. Ano, první zatáčky jako u všech elektrokol nebyly zrovna čistotrenkovní. Musel jsem si opět oťukat váhu kola a tomu přizpůsobit jak projíždění zatáček, tak zdolávání dropů a skoků.
V zatáčkách Trancovi dost pomáhala celková tuhost rámu, kterou má Giant opravdu zmáklou, ale také zvolené obutí, které se zuby nehty drželo podkladu i přes ne úplně nejlepší směs, co má Maxxis v nabídce.
Nastavení podvozku jsem již vychvaloval ve výjezdech a ve sjezdech tomu nebude jinak. Trance sice nedisponuje tím nejlepším co Fox nabízí, ale na to naše ježdění po české krajině to plně dostačuje. Za celou dobu testování se mi nepodařilo přiblížit na dno tlumení a to jsem ho vyloženě nešetřil.
Komponentově mě vyloženě nic nenadzdvihlo, ale ani neurazilo. Samozřejmě bych si nechal dopřát o něco silnější brzdy, lepší směs pneumatik a o level vyšší tlumení, ale to by byla zcela jistě jen moje malichernost.
Seznam kapitol článku
- 09. 04. 2021
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Super recenzia. Chcem sa opytat, ci na vysku 175cm sadol ram vo velkosti M presne ako uliaty a ci nie je v danej velkosti problem s rozlozenim vahy kvoli kratsiemu reachu (452mm) oproti dlhsej zadnej stavbe (472mm). Celkovo by ma okrem sizingu zaujimalo aj ako s bikom jazdilo aj dole kopcom, hore ide vraj skvele... Dakujem velmi pekne za odpovede.
Vložit komentář