TEST: Cannondale Topstone Carbon Lefty 3
Tohle kolo se ocitá na samotné hranici mezi gravelbiky a klasickými hardtaily. Přesto, nebo možná právě proto, je hodně originální, pro mnohé rozporuplné a pro jiné se může jednat
- 04. 09. 2020
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tomáš Růžička
Jízda, jako když (ne)jedete na biku
Hned při vybalování kola z krabice mi bylo jasné, že tady nejde o běžný štěrkolet a už vůbec ne o kolo s nějakými echt silničními geny. Masa karbonu a hliníku sice něco váží, ale zase působí o to víc nerozbitným dojmem a masivní konstrukce slibuje nové rozšíření obzorů, kam až se dá zajít (zajet) s kolem, které původně mířilo na záplatované silnice, ale v tomto provedení se doslova těší i do opravdového terénu.
Topstone, resp. jeho klasickou karbonovou verzi, jsem testoval letos v zimě a vzájemně jsme si to myslím během relativně dlouhé doby docela užili. Jeho odpruženou Lefty alternativu jsem měl k dispozici sice na kratší dobu, ale jelikož jsem už částečně věděl, do čeho jdu, úplně mi to stačilo k tomu, abych si udělal názor a pořádně otestoval jak Lefty Oliver, tak kombinaci s menšími širšími koly.
TEST: Cannondale Topstone Carbon Force AXS
Drobný rozdíl jsem ale otestoval i v rámci velikostního srovnání, protože nyní jsem dostal pod ruce velikost L, to znamená o level vyšší rám než posledně. Sizing u gravelů je mnohdy docela zavádějící a oproti silničkám posunutý. Topstone v eLku pracuje s faktickou délkou sedlové trubky 55,3 cm, ovšem kolik je to po přepočtu k vodorovné horní rámovce, už nezjistíte.
Výrazný sloping, který posouvá těžiště kola níž a zvětšuje prostor pro případnou práci kolen v terénu, je patrný i zde, byť je horní rámovka o poznání výš než u eMka, které jsem jezdil v zimě. Co je zde ale asi největší rozdíl v rámci mezivelikostního porovnání, je výška hlavové trubky. Cannondale u svých Topstonů právě vysokými hlavovkami zajišťuje pohodlnější posed a do jisté míry i jezdcovu bezpečnost a tady je bezmála dvaceticentimetrová hlavová trubka, doplněná navíc vysokou miskou hlavového složení a pár podložkami pod představcem jednou z dominant tohoto kola.
Pokud patříte mezi sportovněji založené cyklokrosaře, kteří potřebují být na kole neustále v aero pozici s řídítky posazenými proklatě nízko, pak asi Topstone nebude úplně tím pravým, co by vyhovovalo vašemu fitu. U mě je to ale naprosto naopak. Dlouhá hlava rovná se moje spokojenost a pohodlíčko pro záda, a co si matně pamatuju, tak podobných hodnot dosahuje snad jen Merida Silex, která navíc přidává ještě o chlup bikovější geometrii.
Prostě abych to shrnul, v elku skvěle výškově poladěný rám, kterému bych vytkl snad jen na můj vkus delší představec, ale to je věc, kterou dokážete pořešit během velice krátké chvíle.
Dneska se primárně nebudu zabývat ani hodnocením a popisováním toho, jak funguje a jak na mě působí zadní stavba, protože ta je zde stejná a pracuje naprosto identicky jako u klasického Topstona, ale zaměřím se na kola a na vidlici.
Oliver - evoluce pro vyvolené
Málokterý výrobce si může dovolit vyrábět tak specifický komponent s tak úzkým zaměřením, jako je tomu u Lefty Olivera. Už jeho první generace byla jedinečná a Cannondale ji využil jen v rámci jediné modelové řady a nová generace pokračuje evidentně přesně ve stejných stopách, ba co víc, hliníkový Oliver je osazený pouze na jediném modelu a tím je dnes testovaná trojka.
Ve stručnosti a řeči čísel jde o odpruženou vzduchovou vidlici s pouhými 30 mm zdvihu. Do terénu docela málo, řeknete si, ale v kombinaci s širokými čtyřicetsedmičkami plášti už se můžeme klidně bavit o dvojnásobném zdvihu a to už je porce, kterou v rukou poznáte, zejména když pojedete po lesní cestě, kde vám cestu občas zkříží spletenec kořenů či zbloudilý kámen.
A právě pro kombinaci s širokými plášti je Oliver přesně vyladěn, protože oproti klasickým vidlicím pracuje s nulovým sagem. Vidlici tak máte napumpovanou podle tlakové tabulky, která zajistí to, že když na kolo nasednete, vidlice se pod vaší váhou nezanoří. Pomyslný sag tady tak mají na starosti nižší tlaky v pláštích, které se současně také starají o eliminaci menších nerovností až do chvíle, kdy po větším rázu začne pracovat Oliver.
Přiznám se, že jsem byl v první fázi testování z Olivera docela v rozpacích. Takhle tuhou vidlici jsem nikdy netestoval. Vlastně bych s opatrností možná jeho chod přirovnal k absolutně utaženému Brainu u SIDu v rámci Specialized Epic hardtailu, kde jsem loni jezdil jednu chvíli hodně nafouknutou vidlici v téměř silničním setupu.
80% jízdy se Oliver jeví jako pevný, zbytek času pak rychle propruží a zase spěchá, aby se vrátil do původní pozice. Pokud si nabombíte pláště k hranici jejich konstrukčního maxima, pak si s tímhle bikem neužijete o moc více pohodlí než s klasickým Topstonem. Fígl je tady totiž právě v kombinaci měkčích plášťů a poměrně tvrdého odpružení, díky čemuž dokáží tyto dvě věci ideálně spolupracovat.
Osobně bych asi volil klidně o něco agresivnější vzorek, na druhou stranu suchý začátek léta byl pro šípovitý vzorek plášťů Venture celkem ideální. Jakmile přišel do cesty ale nějaký slizký úsek s bahýnkem, bylo zle. Samočistící schopnost jemných drážek je zde opravdu chabá a trakce se v podobných případech propadá hluboko pod chtěnou hranici.
Zajímavý je ale také celkový pocit z kola, který v terénu máte. Byť jde stále o gravel rám s hodnotami geometrie blížícími se těm silničním, kombinace Lefty, širokých řídítek, vysoké hlavy a širokých plášťů jako by vás neustále ponoukala k tomu chovat se tomhle štěrkoletu, jako byste jeli na normálním horském kole. Mozek vás zdaleka tolik nenutí kontrolovat stopu a volit ji pokud možno v co nejhladším směru. Naopak. S potutelným úsměvem vyhledáváte, co byste Oliverem přejeli nebo kde se nejlépe odrazili a něco přeskočili. Nevím, ale tohle kolo mě osobně prostě dostalo i po mentální stránce a to jsem na něm zpočátku zkoušel klasické silniční a polně-cestovní tratě a posléze skončil na klasickém MTB testovacím okruhu.
Jak jsem postupoval v testování a upravoval itineráře testridů, přistihl jsem se při úvahách a při otázkách, které si možná budou klást mnozí z vás. Proč takovýto Topstone? Proč raději nekoupit klasické FSi? Je toto ještě vůbec gravel, nebo je to již horské kolo se silničními řídítky? A kde je vlastně hranice mezi bikem a štěrkoletem?
Co člověk, to jiný názor a možná i jiné odpovědi. Já sám za sebe musím říct, že byť se některými komponenty tenhle Topstone k horskému kolu blíží, jeho vlastnostem a schopnostem je stále na hony vzdálen; a víte proč? Protože má naprosto, ale zásadně jinou geometrii, která je stále orientovaná více na silniční než bikové použití, a pokud byste vedle sebe postavili moderní závodní hardtail a tento gravelbike, okamžitě byste ten rozdíl v posedu, balanci, zatáčení, naklápění do zatáček a ve sjezdech poznali.
Za mě je tohle asi největší kontroverze tohoto modelu, který se tváří hodně jako bike, ale bikem není. Který je postavený na bázi rámu, jenž ve své původní verzi s úzkými plášti je skvělý na silnici, ale s tlustými 27,5" plášti a jednoplackou na silnici bude svého pilota docela trápit a v pelotonu "sedmistovkařů" budete mít co dělat, abyste uviseli. Jeho rajonem není asfalt a cílem nejsou rychlostní rekordy. Na silnici vás totiž primárně budou brzdit nejenom pomalé pláště, ale také chybějící převody. Na trailech si s ním ale budete mezi ostatními štěrkoletci připadat o poznání jistěji, a pokud se u tohoto kola rozhodnete vyměnit sedlovku za teleskopickou, myslím, že chybu rozhodně neuděláte.
Seznam kapitol článku
- 04. 09. 2020
- zobrazeno: 23446x
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tomáš Růžička
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář