Lapierre Cyklokros CX carbon TEST
Se začátkem cyklokrosové sezony jsme se rozhodli naladit na tu správnou podzimní notu a na paškál si vzali jeden terénářský stroj...
Zalehnout za berany a hurá na to!
Ať si kdo chce co chce povídá, jízda na cyklokrosovém kole má své kouzlo. Pravda, někdo namítne objektivní fakta, jako že na silnici to pořádně nejede a v terénu to drncá a nebrzdí, ale je to jen o úhlu pohledu. Pokud potřebujeme tréninkové náčiní pro pilování techniky i trénink síly, vytrvalosti a nakonec i zrychlení, je cyklokrosové kolo dobrou volbou. A oproti letnímu období dlouhých dnů a vysokých zdvihů je s podzimem na krku také vítanou změnou!
Vcelku snadno lze nalézt příjemnou polohu za berany. Hned v úvodu zjistíme, že Lapierre má živější projev a změna směru mu rozhodně není cizí. Určitý podíl na počáteční nejistotě s vedením směru mají pouhých 42 cm široká řídítka, ale jde jen o zvyk. Na druhou stranu totiž toto kolo není žádná neposedná koza a s pilotáží naší francouzské rakety si poradí i kovaný biker běžně zvyklý na 70ticentimetrové rozpažení. I kdyby někdo znal silniční berany jen ze zažloutlých plakátů anebo vyprávění starších kamarádů, s vedením této cyklokrosky nebude mít nejmenší problém.
Stroj velmi slušně akceleruje a na asfaltu jeho let trochu brzdí cyklokrosové pláště a hmotnost samotných kol. To je však jediné negativum. Jinak je celá sestava pohonu, klik a rámu dostatečně tuhá. Současně hned po prvním nájezdu do terénu, konkrétně na hliněnou cestu rozbitou po deštích koly nákladních aut a následně vyschlou, zjišťujeme, jak hodně může na pohled nepoddajný a tvrdý rám klamat tělem. Začněme u vidlice, která i přes svůj nekompromisní a skoro silničářský profil dokáže – pravděpodobně díky karbonovému krku – zajistit slušný jízdní komfort na nerovnostech. Podobné je to i nad zadním kolem, a to do celé sestavy plášť, kolo, rám a sedlo musíme započítat i hliníkovou sedlovku velkého průměru! Cyklokrosové galusky bývají měkčí, my jsme naše pláště nahustili lehce pod 4,0 bar kvůli eliminaci procvaknutí duše na kořenech. I tak bylo pohodlí jízdy skvělé, přitom na akceleraci jsme nic neztráceli. Ještě znatelněji byla antivibrační schopnost kola znát na dlažbě, což je logické v kontextu výše napsaných poznatků.
Za opravdu vynikající a čitelné považujeme celkové jízdní vlastnosti. Točivost patří mezi silné stránky tohoto stroje, to ale neznamená, že by byl Lapierre vysloveně roztěkaný. Když je potřeba, drží směr jako normální silnička, není nijak záludný. Na výborné úrovni je i průchodnost terénem, při výjezdech zůstává přední kolo vzorně na zemi, v krátkých sjezdech není problém zapracovat těžištěm. Samozřejmě záleží, zda se držíme ve spodním úchopu, nahoře, anebo za páky. Pustit se do sjezdových pasáží vyžaduje spíše spodní držení kvůli lepšímu ovládání brzd, na druhou stranu horní úchop za brzdy má blíže k bikingu a dovoluje nám vyvádět s kolem psí kusy. Toto vše musí brát jezdec v potaz, než se na „tenké gumě“ začne sunout srázem mezi kameny a pařezy. Celý stroj je ideálně vyvážený, což lze s úspěchem využít při přeskakování nízkých překážek na trati, pokud to dokážete.
Jistý problém nastává, pokud se vám do cesty postaví dlouhý sjezd, zejména rozbitým terénem. Cantilevery svojí účinností za dnešními hydraulickými brzdami opravdu pokulhávají, navíc ve spojení se silničními pákami je to hodně „oldskůl“ způsob zastavování s vybělenými klouby na prstech. Pravdou ale zůstává, že s flekováním se v cyklokrosu prostě nepočítá – terénáři pouze dobržďují a sjezdy jsou sice ostré, ale velmi krátké. Nicméně aby to nevyznělo, že tato cyklokroska neumí na povel zastavit! Umí, ale není to zadarmo...
Ultegru není třeba dlouho představovat. Indexace jednotlivých převodů je jasně čitelná, opět nás překvapila krátká dráha levé páky pro přehození z malého na velký převodník – vše proběhlo hladce a v pohodě.
 |
 |
| - poměr schopnosti pohlcovat rázy vs. Tuhost rámu | - úzká řidítka |
| - solidní osazení a kompletní sada | - pro nošení na rameni nevhodný tvar horní trubky |
| - zrychlení na špičkové úrovni | - kola jsou kandidátem na upgrade |
Seznam kapitol článku
- 05. 10. 2012
- zobrazeno: 48700x
- Testy - Recenze
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Jak je to se “spacingem” zadni stavby? Zadni naba u Mavic Axium race je predpokladam 130mm, naby s kotoucovkama jsou 135mm. Ma Lapierre na patkach nejake vlozky/adaptery ktere se daji odroubovat pri prechodu na kotoucovky??
Zadní patky jsou na obou stranách demontovatelné. Je to vidět na fotkách. Jde o černá zakončení v červené zadní stavbě. Patky jsou na každé straně uchyceny trojicí šroubů.
Takovej kekel ten rám s navářky na kotouče...
Mam ho uz doma, je to kolo, ktere fakt dela radost:-) na takove to domaci slapani a na zimu skvele:-) uzivam si to, ta geometrie mi sedne jak ulita:-)
Je to krasavec, pořídil jsem si hliníkovej model a jsem nadšenej, carbon musí být neskutečná raketa.
Vložit komentář