Na kole si nejen výtečně formujeme dolní končetiny a hýždě, ale také huntujeme záda a čas od času bohužel i jiné časti těla. S lehce ironickým úsměvem se vyhnu silničnímu lišeji neboli „bifteku“ a přejdu k úrazům hrubšího zrna, kdy není od věci umět si poradit a pochroumanému nešťastníkovy poskytnout první předlékařskou pomoc.

Poranění hlavy
Poranění hlavy patří mezi úrazy potencionálně nejzávažnější, bohužel se cyklistům nevyhýbají, ba právě naopak. Tyto nehody jsou značně rizikové z prostého důvodu; jak známo, mozek řídí a koordinuje činnost celého těla, narušení jeho funkcí s sebou tedy přináší neblahé následeky pro celý organismus. Netřeba zdůrazňovat, že pád z kola bez helmy lze mnohdy absolvovat jen jednou v životě — poprvé a naposledy.

Příznaky: To, že se zraněnému po pádu na hlavu, děje v jeho „ředitelně“ cosi nekalého, naznačují
bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, zmatenost, závratě, poruchy vědomí či zraku, nestejná velikost očních zornic a šok. Vyvázneme-li po pádu na hlavu pouze s lehčím otřesem mozku, můžeme klidně slavit.
Typů úrazů hlavy je celá řada, neblahými příznaky velmi vážných poranění je výtok krve a také nenápadné čiré tekutiny (mozkomíšního moku) z nosu nebo ucha, což většinou signalizuje zranění lebeční baze. K dalším symptomům zlomeniny baze patří krevní výron kolem očí (brýlový hematom), ten se však může vyvinout i několik hodin po úrazu.
První pomoc: Poranění hlavy nikdy nepodceňujte — vždyť rentgen nebolí! Do bezvědomí nemusí zraněný upadnout okamžitě, vždy je dobré postiženého průběžně sledovat. Velký náraz může poškodit nejen hlavu, ale také krční obratle, proto v takových případech manipulujte se zraněným velmi opatrně s ohledem na možné zranění krční páteře — hlavu držte vždy v ose s tělem, vyvarujte se rotacím a předklonům.

Při ošetření přihlížíme k tomu, zda je zraněný při vědomí. U zraněného v bezvědomí zajišťujeme průchodnost dýchacích cest a jsme stále připraveni resuscitovat, polohujeme do stabilizované polohy. U zraněného s podezřením na zlomeninu lebky se vyvarujeme utahování obvazů. Krvácí-li postižený z ucha či nosu, necháme krev voně odtékat, je-li to možné, nakloníme postiženého na tu stranu, ze které krvácí. V případě, že je nešťastník při vědomí, ukládáme jej na záda s mírně podloženou horní polovinu těla.

Poranění hrudníku
Snad se pánové neurazí, když si dovolím tvrdit, že ty nejdůležitější orgány mají i oni schované za hradbou kostí — v lebce nebo za žebry v hrudním koši.Úderem či pádem na hrudník často dochází k bolestivému pohmoždění nebo zlomení žeber či dokonce hrudní kosti, zranění může ještě více zkomplikovat poškozením hrudní dutiny a orgánů v ní uložených. Pronikáním vzduchu do hrudníku pak nastává ztráta podtlaku mezi pohrudnicí a poplicnicí (tzv. pneumotorax ).

Příznaky: Mezi obecné příznaky zranění hrudníku patří dechová nedostatečnost, rychlé a mělké dýchání, bolest v dané oblasti (při pohybu a dýchání), vykašlávání krve až šok.
První pomoc: V případě, že je postižený při vědomí, a má po pádu pouze „vyražený dech“ — lapá po dechu a sípá, většinou se rozdýchá sám. Jestliže ne, posaďte jej a lehce předkloňte, aby se hrudní koš mohl volně pohybovat, případně několikrát udeřte mezi lopatky.

Nekomplikované, avšak značně bolestivé zlomeniny žeber, ošetřujeme stažením hrudníku elastickým obinadlem. Tímto způsobem zabráníme větším bolestivým pohybům hrudního koše.
Při otevřeném zranění hrudníku, kdy dojte k narušení podtlaku mezi pohrudnicí a poplicnicí, kryjeme ránu sterilním obvazem, poté neprodyšně oblepíme kouskem igelitu, aby nedocházelo k nasávání vzduchu. Pakliže je nešťastníku ještě hůře, obvaz odstraníme. Pneumotoraxů je více druhů, tím se již ale zatěžovat nebudeme. Jednoduše řečeno, trvá-li dechová nedostatečnost a velká bolest, voláme Zdravotnickou záchrannou službu. Cizí těleso v hrudníku nikdy neodstraňujte, pouze fixujte v ráně a obložte sterilním materiálem.

Poranění břicha
Tvrdý dopad břichem na řidítka, prudké pády na břicho a další lahůdky mohou mít při troše smůly na svědomí záludná zranění dutiny břišní — vnitřní krvácení či poškozením orgánů. Zraněnému hrozí vykrvácení a infekce, upadá do život ohrožujícího šoku. Krevní ztráty však mohou být i pozvolné a příznaky mlhavé! Symptomy otevřených zranění jsou vcelku jasná.

Příznaky: Že je v krajině břišní po nárazu cosi špatně, naznačuje nápadná bledost, tupá bolest břicha, studený pot, zrychlený tep, celková schvácenost, vyhledávání úlevové polohy na boku, nepřirozené napnutí břišního svalstva, zvracení (s příměsí krve), později černá stolice (natrávená krev) a urologické či gynekologické krvácení. Silná bolest při dotyku v podžebří často signalizuje probíhající vnitřní krvácení! Žádný z těchto příznaků nepodceňujte, a to ani tehdy bude-li jej podceňovat přivolaný či navštívený zdravotník. Jednoduše trvejte na podrobném vyšetření.
První pomoc: Při podezření na vnitřní poranění uložte zraněného do polohy na zádech s podloženými koleny, chodidla by se neměla dotýkat země, mírně podložte hlavu a hrudník — uvolníte tak svaly břišní stěny a zmírníte bolest. Pokud si postižený najde úlevovou polohu sám, nebraňte mu. Nepodávejte tekutiny, léky ani jídlo! Zraněného netransportujte sami, čekejte raději na sanitku. Dojde-li při otevřeném poranění k výhřezu střevních kliček, nezastrkujte je zpět, pouze sterilně kryjte. Cizí těleso pevně zaklíněné v ráně opět neodstraňujte, pouze fixujte, aby se nehýbalo.

Zlomeniny
Zlomeninu poznat můžete i nemusíte. Na zlomeniny se většinou neumírá, nicméně při zavřené zlomenině stehenní kosti či pánve můžete směle vykrvácet — do stehna se vejde průměrně 2 l krve, do pánve až 6 l. Nebezpečné mohou být i otevřené zlomeniny, kdy hrozí zanesení často svízelně léčitelné infekce do kosti.

Příznaky: Mezi obecné příznaky zlomenin patří otoky, podlitiny, deformace, slyšitelné nebo hmatatelné praskání úlomků kosti, neschopnost normálně bez bolesti pohybovat končetinou či naopak její nepřirozená hybnost.
První pomoc: Cílem ošetření je zabránit pohybu v postižené oblasti. Při nutné manipulaci stále přidržujeme končetinu nad i pod zlomeninou, stejně ji i fixujeme. Zlomenu dolní končetiny nejjednodušeji znehybníme druhou zdravou končetinou (popř. samozřejmě dlahou. Třecí plochy — klouby — kde se dlaha dotýká nohy, měkce vypodložíme). Horní končetinu znehybníme ohnutou ve fyziologické poloze pomocí šátkového závěsu; před tělem ohnutou ruku do pravého úhlu vložíme do trojcípého šátku, vrchol je pod loktem, cípy zavázané za krkem (samozřejmě lze použít cokoliv, co je dostatečně velké a je po ruce). Při podezření na frakturu klíční kosti, pletence pažního či lopatky vážeme závěs tak, aby prsty poraněné ruky směřovaly nahoru k protějšímu ramenu. Pozor, závěs nesmí namáhat poraněnou kost! Chlazení postižené oblasti mírní bolest a otok, což platí i u lehčích zranění pohybového aparátu.

Poraněné klouby se nesnažte napravit, lékař to umí lépe. Při vykloubení bývá končetina v nepřirozené pozici, snažíme-li se o pohyb klade kloub „pružinový“ odpor. Pokud se vaši končetinu chystá pán či paní v bílém plášti napravit, rozhodně se nerozpakujte se říct o analgetika (injekci), neboť právě za účelem tlumení bolesti byla vynalezena!

Pakliže jste, milí čtenáři, udrželi pozornost až do konce, smekám kšiltovku a gratuluji. S nadějí doufám, že vám alespoň zlomek dnešního článku pod přilbou zůstane.

Foto: Michal Němec

• 01. 07. 2009
• Trénink a fitness