TEST: Specialized Stumpjumper Comp Carbon 29
Moc lidí to nečekalo. Přesto Specialized po necelých třech letech od uvedení zatím poslední generace celoodpruženého Stumpjumperu přispěchal s jeho další velkou evolucí, kterou jsm
- 10. 09. 2018
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Kateřina Polívková
Požere překvapivě hodně
Na test nového Stumpjumpera jsem měl jenom deset dní, protože šlo o velkou novinku a kalendář testovacích akcí byl neúprosně naplněný po celé léto i prázdniny. Nicméně i tak jsem ho stihl vzít kromě klasických testovacích trailů za barákem i na poskákání v drsnějším terénu v bikeparku Špičák.
A začnu klasickým dilematem posledních let, které řeším snad u většiny značek, a to volba správné velikosti. Do testu jsem si vybírat nemohl, protože k dispozici bylo jenom Lko. Na jednu stranu mi tahle volba docela vyhovovala v bikeparku, kde jsem většinu času jezdil v režimu DH se sedlovkou dole a těžištěm daleko za sedlem. Na stranu druhou, pokud bych chtěl kolo mít i na míň agresivní ježdění, asi bych sáhnul po XLku, protože by mi jeho proporce byly blíž.
U Spešlu oceňuju, že se drží stále poměrně slušně vysokého stacku, což je hodnota, která určuje výšku řídítek vzhledem ke středu. Ačkoliv Specialized tuto hodnotu pomalu snižuje, oproti předchozí generaci o 5 mm, stále ji nechává spíš vyšší a to mám rád. Prodloužení rámu je také poměrně dost patrné a i v eLku, řekl bych, optimálně zvolené pro většinu zákazníků.
Kde bych se osobně přikláněl ještě ke korekci, je úhel sedlové trubky. Ne, že by byl příliš položený, 74° je dobrá hodnota, ale v kombinaci s vidlicí s vyšším zdvihem a krátkým představcem má prostě tendenci se od určitého sklonu stoupání zvedat na zadní, což je potřeba včas korigovat. Musím ale dodat, že nejde o nic dramatického a obzvlášť se zvolenými převody se v podobných situacích možná rozhodnete pro sesednutí a chvilkovou tlačenku.
Jízda z kopce. Tak tohle byla činnost, která na tomhle biku při testování převládala. Trochu jsem se obával pár věcí. Na některé bohužel došlo, na jiné naopak nikoliv. Začnu pozitivními zkušenostmi. Mile překvapila funkce odpružené vidlice. Přiznám se, že mám asi někde ve skrytu duše zakódováno z minula, že základka od Foxu není nic moc, ale tady jsem s ní neměl výraznější problém. Kromě toho, že když ji nechám tak, jak jsem zvyklý, nastavenou na větší sag, aby pobírala i menší věci, tak se pod brzdami noří víc do zdvihu a přenáší tak těžiště víc nad řídítka. Citlivost jí ale tady nechyběla a nastavení odskoku šlo regulovat v rámci možností a rozshu taky bez problému.
Celková ovladatelnost biku současně s jeho schopností držet přímější stopu je podle mě nastavená přesně na hranici ideálního kompromisu. Existují delší motorky, které lépe drží stopu, ale hůř se s nimi točí a současně jsou i kratší fully, které pro změnu poklopíte, nebo ohnete kolem stromu líp, ale zas pod vámi v rovných pasážích tancují a neposedně koukají, kam to zalomit.
Pocitově je kolo pod vámi tuhé, a to i v zatáčkách nebo v silném záběru. Pro agresivnější šlapavou jízdu bych doporučil zavřít si tlumič, nebo ho alespoň částečně zpomalit modrou páčkou na jeho těle, protože FSRko je fakt aktivní a neustále má snahu se pod vámí trochu pohupovat. V terénu to ale rozhodně nijak zásadně neobtěžuje, obzvlášť když stoupáte nějakou lesní cestou plnou kořenů.
Osobně mám rád i jednoduchost a čistotu kokpitu a v té Specialized kraluje. Na řídítkách máte pouze dvě objímky brzdových pák a jak páčka řadící, tak páčka ovládající teleskopickou sedlovku jsou uchyceny přímo k brzdovým pákám, byť ta teleskopková k tomu potřebuje pro Shimano speciální adaptér. Bohužel tak jako potěší design, už nepotěší účinost brzd. Přeci jenom SLXo není úplně optimální pro bikeparkové celodenní ježdění a utavit ho mi nedalo zas tak moc práce. Pochválit musím ale pro změnu chod použité teleskopické sedlovky. Už žádná střelba, jak jsem byl v minulosti zvyklý u Specialized sedlovek, ale krásně tlumený chod. Pohled na sedlovku v zápětí ale prozrazuje důvod této změny. Ano, Specialized na tenhle model nedává vlastní sedlovky, ale X-Fusion Manic, který navíc ovládá prostřednictvím své vlastní nové ekonomické páčky, jejíž tělo je plastové s praktickým zdrsněním pro spolehlivý provoz i za mokra. Dějí se to u Spešlu věci, které byste nečekali...
Defekt je chybou jezdce, s tím osobně souhlasím, ale místo a způsob, kde se mi podařilo udělat dvojitý zásek do duše, jsem na jiných kolech obutých do konkurenčních plášťů jezdil stejně, ne-li agresivněji, a nic podobného se mi nestalo, proto se ke kvalitě bočnic a jejich odolnosti vůči defektům nebudu v případě použitých Purgatory plášťů raději vyjadřovat a budu doufat, že jejich odolnost bude o něco větší alespoň v případě bezdušového provedení, ke kterému jsou ostatně uzpůsobeny.
Nevalnou kvalitu povrchové úpravy Race Face klik jsem již zmiňoval, to ale bohužel není jediný komponent na kterém potisk moc nedrží. Druhým podobně slabým místem jsou překvapivě Specialized vlaštovky u kterých ale moc nechápu důvod rychlého oprýskání nápisu, protože do kontaktu s nimi přijde cokoliv jen opravdu sporadicky. Navíc je opadávající potisk na docela viditelném místě a to je škoda, protože to zbytečně sráží výsledný dojem z jinak povedeného biku.
Celková hmotnost biku necelých čtrnáct kg spíše mile překvapila. Měl jsem možnost jezdit podobně koncipované trailbiky, které byly o dost těžší, na druhou stranu třeba takový Scott Genius 920 je za podobnou cenu ještě o půl kg lehčí.
Seznam kapitol článku
- 10. 09. 2018
- zobrazeno: 39203x
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Kateřina Polívková
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář