Merida do testu posílá zástupce nejdivočejší řady ze své nabídky – eONE-SIXTY 700. Nový model s motorem Bosch CX, zároveň s nejvyšším zdvihem, jaký kdy Merida u eMTB nabízela. Pojď
Už jen když si prohlédnete základní parametry Meridy eONE-EIGHTY 700, dojde vám, že tohle nebude žádný diblík, a to prakticky v žádném směru. Ono si ji stačí jen potěžkat (zváženo 27,3 Kg, vel. M, bez pedálů), nebo si k vlastnímu tělu přiložit hodně vysoko posazená řídítka. Celé kolo je zkrátka výrazně svalnaté, festovní a udělané!
Jenže když se jedná o mašinu, která nabízí 180 mm zdvihu nad oběma koly, tak si rozhodně zaslouží dostatek materiálu, aby to celé drželo pohromadě, tím spíš, když dojde na skutečně ostrý terén. Paradoxně k tomuto prvotnímu dojmu mi ale přišly použité pláště relativně štíhlé. Zejména zadní Maxxis Minion DHR v rozměru 27,5x2,4“, kde by mohla být klidně šíře 2,6“! Ale to dnes vlastně není žádná zásadní výjimka. Důležité je, že je obutí dostatečně odolné, vepředu s ochranou EXO+, vzadu sjezdová verze DD (Double Down)!
Výrazný dojem mohutnosti a hrubosti na vás dýchne také, když vezmete do ruky řídítka a vyhoupnete se do sedla. Zde vás totiž překvapí vysoký úchop, ale také až lehce kratší, stále ale příjemný a pohodlný posed. Zejména při využití plného potenciálu nastavitelné sedlovky (Merida Team TR II – 30-230 mm) se lze dostat do konfigurace, kdy sedíte nízko v rámu a řídítka máte vysoko nad sebou. Trochu přeháním, ale snad chápete jak to myslím?
Merida eONE-EIGHTY je zkrátka už základním pocitem skutečně pořádná mašina, která jen tímto prvním dojmem volá po náležitých terénních výzvách! „Jen se neboj, já ti něco masitého rozhodně nadělím,“ říkám si ještě před tím, než se s touto lačnou bestií vydám poprvé do akce.
Abych nezapomněl, výrazný „moto pocit“ nepramení jen z výšky úchopu, z mohutné vidlice RockShox ZEB, či z celkové stavby rámu, on je podpořen i mullet konceptem, tedy menším zadním kolem. Merida se totiž rozdíl v průměru kol nesnažila nijak zamaskovat, ale dává jej jasně na obdiv, právě i z pohledu jezdce a polohy těla.
Pocit z celkově obhroublého stroje rozhodně nekončí jen u posedu, nýbrž se tímto kolem prolíná skrz na skrz. Nutno říct, že je to vlastně naprosto pochopitelné, už jen s ohledem na jeho výbavu a zaměření. Zároveň je třeba přiznat, že Merida eONE-EIGHTY 700 není vždy jen tupý hromotluk, ale umí i příjemně překvapit. Každopádně mezi základními dojmy z řízení převládá výrazná stabilita, jistota, snad až určitý pocit nepřemožitelnosti, který lze ale velice dobře zužitkovat.
Malou odbočkou si zaslouží konstatování, že když se člověk s eONE-EIGHTY trochu sžije, když pochopí její podstatu a naladí se na její klidnější vlnu, tak si s ní může užít i lehčí a středně náročné traily, aniž by se on nebo jeho kolo vysloveně nudilo. Jasně, tato Merida není žádný hravý trail-bike, přesto menší zadní kolo, solidní rozložení hmotnosti a přirozená poslušnost vám snadno vykouzlí úsměv na tváři i ve chvílích, kdy neskáčete z extrému do extrému.
Co se mi tady dále líbí je už naznačené rozumně posazené těžiště, kdy hmota rámu, motoru a baterky, vcelku rovnoměrně zatěžuje obě kola, proto se lze, i při vyšším předku, adekvátně opírat i do plochých zatáček, aniž byste museli mít strach, že vám nedostatečně zatížené přední kolo někde ustřelí. Tohle vše je ale vlastně jen předehra k tomu, co si můžete s Meridou eONE-EIGHTY 700 dovolit, když se „konečně“ pustíte do adekvátně divokého terénu.
Dříve, než začneme chválit, je třeba přiznat, že Merida eONE-EIGHTY (ne)očekávaně nevyniká v pomalejších technických sešupech, tedy v jízdě na brzdách. Stále je to dost rozměrný a těžký tank s masivním krokem odpružení, ale také s dost nízkým středem, díky němuž si není problém škrtnout břichem, pedálem nebo klikou o zem. V extrému se můžete o něco i zaseknout, pokud jedete skutečně krokem.
Mnohem lepší bude, když necháte Meridě více volnosti, když jí dopřejete spíše otevřený terén, rychlejší traily. Pokud toto vše splníte, zjistíte nakolik schopné, jisté a odhodlané je to kolo. Pálit to „na plný knedlík“ rozbitým trailem, užívat si jistotu řízení, velkou hybnost i stabilitu celého kola, výkon odpružení a… Klidně i možnost drtit to na mnoha místech rovně přes překážky, které jindy pracně objíždíte! Ano, i v tom je síla tohoto těžkého křižníku!
Pomalému šoupání se ze strmých svahů nenahrávají ani brzdy SRAM DB8, které nejsou vysloveně špatné nebo slabé, chybí jim ale určitá výkonová špička. Tedy závěrečný silný skus, jakým se mohou pochlubit třeba brzdiče SRAM Maven. Proto se jezdec v určitých kritických situacích necítí vždy plně „na koni“, při plynulé jízdě je ale jejich účinek rozhodně dostatečný.
Vložit komentář