TEST: Marin Wolf Ridge - první dojem
Tenhle bike je bezesporu jedním z největších objevů letošního roku, co se týká technologických novinek. Do redakce se k nám dostal na pár dní první kus v Česku a zde jsou naše dojm
- 08. 12. 2017
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
První dojmy leccos prozradí
Tenhle test jsem se rozhodl udělat i přes to, že jsem si nebyl jistý volbou správné velikosti rámu, ani mírně pozměněnou specifikací, která přeci jenom může ovlivnit určité věci při pohledu na takto drahý bike. Nicméně zajímal mě natolik, že jsem přimhouřil oko, nastartoval dodávku a vyrazil do zastoupení Marinu si ho vyzvednout.
Velikost matoucí, nicméně postačující
Měřím přesně 189 cm, v botách 191 cm a vždycky jsem měl velikost L. S příchodem nových geometrií, nižších standoverů a delších rámů si však výrobci zamanuli, že s označováním velikostí poněkud zamíchají a výsledkem je skutečnost, že u některých značek dnes už buď musím mít XLko, protože u Lka nestačí sedlovka a posed je navíc příliš krátký, nebo vysloveně nemusím míl XLko kvůli výšce posedu, ale tak nějak se na větší velikosti prostě cítím více svůj. Platí to třeba u Treku nebo u Specialized.
Testovaný Lkový Marin patří spíše do druhé skupiny, protože posed jsem si tu byl schopen nastavit svůj standardní bez toho, abych se dostal na rysku maximálního vysunutí sedlovky. Jenomže i tak poměrně vysoké vysunutí sedlovky díky jejímu položenému skutečnému úhlu znamenalo, že se mé těžiště posunulo poměrně hodně dozadu, a to tak, že jsem měl ve výsledku pocit, že na kole šlapu až příliš před sebe. Částečně by to zřejmě vyřešila sedlovka bez zámku s offsetem, ale kdo by chtěl u takto drahého kola měnit hned po jeho koupi komponent za desítku?
Sečteno a podtrženo; pokud se to podaří, mám domluven test i velikosti XL, takže jsem zvědavý na to, jestli se mé předpoklady o úpravě jízdních pocitů na větší velikosti změní tak, jak předpokládám.
Výjezd - zážitek z jiného světa
Člověk má v určitých případech jisté předsudky. Tady je to pochopitelně nabíledni kombinace 29" kol a poměrně vysokého zdvihu 160 mm. Jenomže Marin to vzal z gruntu, a rozhodl se, že všechny pochybnosti zlikviduje pokud možno hned v zárodku. Pomineme-li místy možná až neuvěřitelně superlativní marketing s tvrzením, že je tu konečně jedno opravdu univerzální kolo, na kterém můžete jezdit téměř všude od Endura po X-Country a nikde vás nebude zásadně ničím omezovat.
Pravda je samozřejmě malinko jiná, nicméně co se týká propružování při šlapání, tak se Marinu podařilo vyladit opravdu unikátní systém, který je sice komplikovaný a nemusí se líbit každému, ale funguje z tohoto pohledu opravdu skvěle. Vlastně bych to asi přirovnal k mé první zkušenosti s virtuálním systémem VPP, když jsem si v roce 2004 pořidil VP Free. To mělo vzadu dokonce sjezdových 215 mm zdvihu, ale dal se na něm vklidu objet i Král Šumavy, jak to kolo jelo.
Jestliže z funkce zadního odpružení jsem u Marinu byl podobně unešený jako kdysi u VPP, pak musím ale kriticky přiznat, že opravdové stojky a výjezdy vyžadují velkou dávku práce s těžištěm, protože díky tomu, jak jsem byl posunutý vzadu, se mělo přední kolo tendenci zvedat už poměrně brzo. Limitem výjezdu pak určitě nebyl nejlehčí převod, který jsem v podstatě skoro ani nepoužil, ale právě jízdní pozice. Proto jsem osobně dost zvědavý na to, jestli se tento "problém" vyřeší větší velikostí rámu, nebo nikoliv.
Na celodenní vyjížďku bych si určitě tenhle bike dokázal představit, ale častěji s ním brousit XC okruhy bych nemusel, přeci jenom bezmála čtyřkilová nadváha oproti XC speciálům je znát a cenné sekundy vám jistojistě sebere.
Aktivita s otazníkem
Kolo, které má k dispozici 160 mm zdvihu, sice můžete občas použít na normální jízdu, ale kolik lidí si koupí takto specifický bike, za čtvrt míče, aby na něm jezdil do posilovny nebo po cyklostezkách. Primární cílovka je úplně někde jinde. U jedinců, co mají chrániče v permanenci, bágl s dokem pro integrálku, nebo alespoň některou z enduro či trailových přileb, nejlépe doplněnou o MX brýle.
Ano, Wolf Ridge patří do terénu, do poměrně drsného a náročného terénu, kde si přijde na své zdvih, který tenhle bike dostal do vínku. Hodnota zdvihu ale není jediný údaj, který charakterizuje bike a jeho schopnosti. Důležité je také to, jak je tlumič napákován, jak je celý systém tuhý a jaký je charakter odpružení. Tady se bohužel musím uchýlit k mírné kritice, protože je zde pouze 200mm tlumič se zdvihem 57mm a to znamená, že poměr přepákování je zde poměrně vysoký 1:2,8. To by až tak velký problém nebyl, kdyby se nemusel do tlumiče foukat poměrně vysoký tlak. Během testu jsem se pohyboval od 250 do 280 PSI a to už si začínalo říkat o vysokotlakou pumpičku, kterou jsem musel používat, pokud mě paměť neklame, snad jen u Cannondalů Jekyll a Trigger, kde se foukalo myslím dokonce i přes 300 PSI.
Proč to zmiňuju? Protože tlak a napákování má vždy vliv na dvě věci. Tou první je citlivost odpružení a tou druhou je životnost vlastní odpružené jednotky. Zatímco druhou vlastnost jen stěží otestuji za 14 dnů, první vlastnost se otestovat dá. Tedy ne že by to byla vysloveně katastrofa, to ne. Houbovitému pocitu ze starých Jekyllů se Wolf Ridge rozhodně ani nepřibližuje, ale na druhou stranu musím říct, že jsem jezdil i citlivější fully s vyšším zdvihem. Otázka, která mě v tomto ohledu napadá je, jestli a případně jak moc se citlivost zadní stavby změní s použitím lepšího tlumiče, který zde bohužel na testbiku nebyl, ale v sériovém provedení u modelu PRO by být měl a manuál naznačuje, že tlaky v něm by měly být o poznání nižší, tak uvidíme. V každém případě většinou platí, že pokud je systém takto komplikovaný a tlaky v tlumiči vyžadují vyšší hodnoty, je dobré si připlatit za lepší tlumič zejména s co nejlepší povrchovou úpravou pístnice, který může pocit z fungování kola významně posunout.
Máš jí měkkou?
Jako strojař se musím z podstaty věci smát tvrzení, že zadní stavba, jaká je zde, může být stejně tuhá jako klasické trojúhelníkové zadní stavby, které jsou v rámu uchyceny na dvou poměrně vzdálených místech čepem, resp. jedním nebo dvěma vahadly. Tady je sice u středu opravdu masivní píst, na kterém se zadní stavba pohybuje, ale druhý úchyt je od něj vzdálený jen necelých 10 centimetrů a to je základ celého uložení. Horní "vidlička" slouží pro spojení tlumiče se zadní stavbou, a ačkoliv plní teoreticky také funkci jakéhosi vahadla, na tuhost vliv příliš nemá. Sečteno a podtrženo zadní stavba nepatří do TOP Ten nejtužších zadních staveb na světě, ale svou vláčnost při jízdě překvapivě dobře kamufluje. Dílem je to i díky vysokému zdvihu, který požere leccos a ukryje i občasné ustřelení.
Docela jsem se bál, že mi bude vadit abnormální šířka zadní stavby, ale překvapivě tomu tak nebylo. Jasně, botama si občas ověříte, že je opravdu blízko, ale že bych se o ni kopl, to se nestalo ani jednou.
Jo a víte co? Zapomněl jsem úplně na jednu cool věc a tou je speciální zadní osa. Patent Virmy Naild spočívá ve speciálním rychloupínacím mechanismu, který se skládá z dvoudílné páčky na konci osy. Při jejím vysunutí pak stačí odjistit červenou pojistkopáčku a pootočit celou upínací páčku jen o 180 stupňů a můžete vyndávat zadní kolo. Je to výrazně rychlejší. Otázka je, jestli a jak moc je to i blbuvzdornější, protože na první pokus jsem sám trochu tápal.
A krátkou zmínku musím ještě věnovat i čištění kola. Tady se totiž potkávají dva kontrasty. Na jedné straně je zde poměrně velký a robustní blatník, který zamezuje hlavnímu přívalu bláta a dalších věcí ke středu, na stranu druhou je před středovým složením poměrně velký nedostupný prostor ve tvaru vaničky, kam se přeci jen při jízdě občas něco nahází a ne všechno samo vypadne k tomu určenými otvory. Tohle místo nazval jeden můj kolega "bordeltůňkou" a nebyl daleko od reality. Když kolo myjete, voda má kudy vytékat, ale šancí prostrčit dovnitř nějaký kartáček nebo hadřík a vytřít místo do sucha moc není. Ideální, jak se nečistot odtud zbavit, je tak vyfoukání kompresorem, ale uznávám, že ten nemusí mít v dílně každý...
Seznam kapitol článku
- 08. 12. 2017
- zobrazeno: 18571x
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář