Velkou proměnou si prošla poslední generace enduro biku Riot od Ghostu, na kterou se dnes podíváme v rámci redakčního testu...
Srovnávat nový Riot s tím starým nemá absolutně žádný smysl, protože jde o úplně jiný bike, zejména když ho dostanete v této pružinové enduro verzi. Hned na první pohled i posez je to prostě lesotraktor se vším, co k němu patří.
Jelikož jsem si nemohl vybírat velikost, byl jsem docela zvědavý na to, jak mi sedne tabulkově přesně hraniční eLko. Rychlým pohledem na přehled geometrie jsem totiž zjistil, že byť jde o druhou největší velikost L, její reach 498 mm odpovídá spíše XLku u jiných výrobců, takže jsem se toho, že by mi byl bike malý, rychle přestal obávat.
Nastavení správné výšky posedu na teleskopické sedlovce Eightpins bylo otázkou dvou cvaků malé postranní páčky a rázem jsem se ocitl v hodně komfortní, ale přitom jisté jezdecké pozici. Pravda, na focení jsem trochu váhal, jestli sedlovku nespustit o něco níž do rámu, protože vysunutá vypadá na Riotu poněkud štafloidně, ale nakonec jsem ji nechal tak, jak jsem ji vozil. Jo a mimochodem, jde vysunout ještě výš, pokud byste potřebovali...
U ladění odpružení je to o dost jiné než u klasického vzduchového podvozku, který si prostě nafoukáte podle sebe a jedete. Tady můžete sice také řešit předepnutí pružin, ale výrazného rozdílu jako u vzduchu dosáhnete jen výměnou pružiny za jinou tvrdost. Napákování a volba tvrdosti pružin u testovaného modelu byla od počátku nastavena tak, aby vidlice a tlumič spolupracovaly téměř ideálně a dokazovat to začaly hned při prvním šlápnutí do pedálu, když se zadek pohodově zanořil do mechového zdvihu a s železnou pravidelností se pohupoval při každém dalším šlápnutí.
A víte co? Ani mi to nebylo nepříjemné. Jasně, na silnici jen cítíte, kde všude se ztrácí vaše energie, protože kombinace měkkých a širokých plášťů s měkkou směsí vzorku a houpavým chováním kola prostě nemůžete čekat, že vás fullgas nějak zvlášť vystřelí dopředu, jenže kdo by chtěl s takovýmto kolem jezdit po silnici? Přesuny po rovině jsou pro něj jenom nutné zlo. Úplně jiný svět a pohled na něj vám ale bike nabídne v terénu a zejména při cestě z kopce dolů.
Ještě se ale musím vrátit k samotnému odpružení a jeho možnostem ovládání. U pružinových tlumičů jsem byl totiž zvyklý na to, že je u nich sice možné ovládat rychlost tlumení, ale fakticky jsem ještě neměl k dispozici žádný bike s novou generací pružinových tlumičů, vybavených lockoutem. Když jsem tady poprvé jen tak bezděčně otočil zlatou páčkou na tlumiči, musel jsem s údivem konstatovat, že její odezva na chod tlumiče je opravdu "hustá".
Podobnou reakci jsem ostatně chvilku před tím měl i při použití malinké stejně barevné páčky na vidlici, která způsobila totální vytuhnutí předního 170mm zdvihu. Rázem jsem si tak musel upravit názor i na schopnosti kola při nucených přesunech, protože pokud tyhle páčky použijete, pak se okamžitě zbavíte pohupování při šlapání. Jediné, na co si musíte dávat pozor, je to, abyste je nezapomněli zase otevřít před tím, než se pustíte do jízdy v terénu, protože by vás nehezky nakopala první kořenová pasáž.
Pokud ale nezapomenete a páčky lockoutů otevřete před sjezdem, bude vás bike doslova hýčkat. Nějaké kořeny neucítíte vůbec stejně jako přejezdy polámaných i poměrně silných větví během freeridu. Párkrát jsem s kolem dokonce v podstatě přejel i menší padlý strom přes cestu, protože jsem se nemusel bát poškození klik díky ochraně na spodní straně převodníku. Jak říkám, prostě lesotraktor. Jen malou výtku zaslouží E13 vodítko řetězu, které bylo na krajních převodech trochu slyšet, ale nic dramatického ani rušivého.
Musím říct, že ovladatelnost kola mi přišla téměř ideální. Cit pro ovládání posiluje určitě i těžiště, které jsem si uvědomoval nejenom při šlapání více pod sebou, při jízdě v sedle, ale také nad řídítky, při jízdě z kopce. Hodně položená vidlice přitom dává pocit jistoty i v prudších pasážích, když stojíte na brzdách, ale přitom neomezuje schopnost kola zatočit i v utažené zatáčce, pokud je to potřeba.
Absolutorium pak zaslouží rozsah zdvihu teleskopické sedlovky. Poprvé, když jsem ji zasunul za jízdy na maximum, jsem se skoro lekl, jak nízko mě pustila. Při opakovaném použití jsem většinou maximální zdvih už nevyužíval.
Pochválit musím skvělé brzdy. Mainstreamovému Shimanu tyhle Formuly srdnatě sekundují jak v ergonomii pák, tak brzdném výkonu a ani při testu delší výdrže jsem je nedokázal dostat do stavu, že by kvůli vysokým teplotám začínal brzdný účinek uvadat.
Co mi naopak trošku vadilo, byla jen SLXová řadící páčka, která sice fungovala dle očekávání s XTéčkovou přehazovačkou, ale neumožňovala rychlé odřazování ukazováčkem o dva pastorky, na které jsem zvyklý z XT, potažmo XTR. Pravdou ale je, že rychlé změny profilů jsem při testování tohoto biku zrovna nevyhledával a u táhlých sjezdů a trailů tahle nevýhoda nehrála zas tak velkou roli.
Poslední, co tu musím zmínit a co mi bohužel na tomhle kole vadilo asi nejvíc, byla jeho hmotnost. Vím, že všechno souvisí se vším, a pokud nechcete platit za karbon a výrazně lehčí komponenty, tak se prostě musíte smířit s tím, že kolo nebude lehké, ale bezmála 17 kg váha bez pedálů už se limitně blíží mým oblíbeným lehkým ebikům a to je na klasické kolo prostě dost. Na druhou stranu je mi jasné, že dílem za to mohou těžké ocelové pružiny a dílem také robustní pláště s ochranou proti průrazu, ale ty sem prostě patří a bez nich byste museli být neustále daleko více na pozoru před hrozícím defektem. Jen ty skoky a bunny hopy vás budou s tímto kolem stát o něco víc úsilí, protože gravitace je prostě prevít :-).
Vložit komentář