TEST: Author Ronin XC
Tady jsou dojmy z poměrně dlouhého soužití s nejmladším ocelovým Roninem od české značky Author...
- 19. 02. 2021
- Jan Němec & Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Jízdní dojmy
Strávit s Roninem XC celý rok, to už je vztah. A musím přiznat, že vztah velmi pevný, jenž přerostl v něco víc. Asi existují desítky jiných značek a exkluzivnějších značek než český Author, ale tohle kolo se Authoru zkrátka povedlo. Ví to i v Authoru, protože si tento model drží od své premiéry v roce 2016 v podstatě bez velkých koncepčních změn rámu jako takového. Roninu vévodí ocel a povedený střídmý design. Ocelová kola mají zkrátka něco osobitého, něco, co přitahuje jako magnet.
Absolvoval jsem na Roninovi bezmála 3500 kilometrů všude, kde si jen dovedete představit. Na výletech s dětmi a rodinou, v dešti a blátě, v prachu, ve sněhu, s kámošema na tradičním letním putování českou krajinou, na trailech a samozřejmě i v závodním tempu na Gravel Blinduro 2020. Výsledkem bylo to, že jsem na svém vlastním fullu strávil daleko méně času a Ronina následně odkoupil. Zkrátka jsme si řekli své ano a táhneme to společně dál.
Panaracer Gravel Blinduro 2020. Jedním slovem pecka!
Gravel Blinduro - „Není nutné potit krev“
Author Ronin XC se vymyká svými menšími koly a širšími pneumatikami, což opět v kontrastu s tenkými ocelovými trubkami působí dobře. Pro někoho retro, pro někoho naopak „hipsta“. Ale zpět k 650B kolům, která jsou spolu s jednopřevodníkem typickým znakem modelu Ronin XC. Malinko jsem se bál, že menší kola nepojedou tak jako klasický silničářský sedmistovkový rozměr, ale brzo jsem zjistil, že obavy byly naprosto liché. Naopak, po silnici při řádném nahuštění letí jako šíp. A širší pláště nabízí o mnoho více pohodlí, bezvadnou trakci a prostě větší míru zábavy.
Ronin je svým pojetím cestovatelské kolo, takový koráb. Ideální parťák na dlouhé výlety krajinou. Univerzální makáč. Ano, posez je vzpřímenější (nechal jsem si všech pět podložek pod představcem) ale rychle jsem si na něj zvyknul. Záda děkují. Kolo si počíná prakticky v jakémkoli terénu slušně, dokonce i techničtější pasáže zvládalo kolo naprosto v klidu. Možná jen upozornění pro jedince, kteří jsou zvyklí ze svých biků na teleskopickou sedlovku. Na trailech a prvních boulích může sedlo pěkně „nakopat“.
Stoupací schopnosti gravelu jsou limitované pouze vaším umem a silovými schopnostmi. Jednopřevodník se 40 zuby a kazeta 11-42 na první pohled mají své limity, ale do kopce to rozhodně není. Ani jednou, nebo si to možná už nepamatuji, jsem neztroskotal na nedostatečně lehkém převodu. A to jsem projel křížem krážem Krkonoše nebo zdolal Lysou horu, když Jaroslav Kulhavý v květnu pokořil Everest Challenge.
Výrazně limitující je to z kopce. Nejtěžší převod 40x11 prostě není nic pro mě, spíše silového jezdce. Zejména na silnici s kámošema jsem často nestíhal, a protože nám UCI zakázalo „super tuck“, tak nestíhat už nebudu nikdy.
S nejistotou jsem hleděl na jemný vzorek plášťů Panaracer Gravelking, ale i ten držel v terénu za sucha velmi solidně. Mokro a měkko (sníh a bláto) vyžadovaly další snížení tlaku. Už po cca 600 km jsem ale prohodil přední plášť za zadní a zase to byla jistá radost. Po 1500 km jsem kupoval nové a sáhnul jsem po stejném modelu. Líbila se mi univerzálnost, na silnici Gravelking odsýpal a v terénu na něj bylo spolehnutí. Nutno zde uvést, že jsem ani jednou za celý rok neřešil defekt, a to jsem kolo fakt nešetřil.
S menšími koly je logické (teoretické) omezení plynoucí z níže položeného středu. Nižší těžiště jistě není na obtíž a napomáhá k lepší ovladatelnosti, jenže to s sebou nese častější škrtání klikami v terénu. Ale rozhodně to není nic strašného, pokud se držíte terénu, do kterého je Ronin XC určen, jste naprosto v klidu. Pokud však sem tam sjedete ze štěrkovky na lesní pěšinky s vystouplými kořeny či kameny, musíte už být obezřetnější.
V podstatě nic se nedá vytknout nové gravel řadě GRX 600, která se starala o řazení a brzdění. Páky dostatečně robustní, poskytovaly pevný úchop, řazení přesné dle očekávání.
Co mě hodně nadchlo, jsou řídítka Road ErgoMax nabízející zploštění vedle představce, kde si mohou ruce výborně oddychnout. Radost dělá i omotávka „micro fiber“ nesoucí značku Author. Drobnost, ale překvapivě potěšující.
A ještě jedna věc, taková blbost: co mě bavilo a baví dodnes, je cinkání drobných kamínků, jenž vyletují z plášťů a rozezvoní ocel, to prostě na karbonové raketě neuslyšíte.
Seznam kapitol článku
- 19. 02. 2021
- zobrazeno: 47876x
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Doufejme, že tuto snůšku hrubek nebudou číst nějaké děti ... rámy dostali nové geometrie ... další hrubky vypisovat nebudu a kdybych se zaměřil na čárky ve větách, tak sem musím přepsat celý článek. Co tomu říká Author, že mu tak hezky píšete o kolech a asi to je za peníze:-)
Jen v prvním odstavci jsem napočítal cca 12 hrubek. Dál to číst nešlo. Možná umíte jezdit na kole, ale psaní byste měl přenechat jiným.
1. renebr — #2 tntbiker — #1 Chlapi, máte naprostou pravdu, a protože se s klukama z MTBS.cz osobně dlouhá léta znám, pojďte (pojďme) se domluvit na editorské práci. Za peníze (ne velké), ale nejen kvůli nim, ale pro radost (pořádek na řádcích i mezi řádky). Určitě by se našel fanda MTB i češtiny, nejlépe student.
2. Je podivuhodné, že dva dlouhodobé testy stejného kola skončily odkupem testerem: nejdříve Honza Kadečka z Cykloservisu a pak Honza Němec v MTBS.cz. Takhle nekončí testy pro peníze. Bohužel, modelová řada Author 2021 tohle kolo už nemá, zbývá posledních pár volných kol a šlus....
3. Kolik jsem udělal chyb?
Aleš Procházka — #3 Větší blbost jsem nečetl. Čtenáři profesionálního serveru se slušným obratem ( obchodní rejstřík) se smilují nad hloupostí a nevzdělaností redaktorů a začnou si články sami pro sebe opravovat?:)
tntbiker — #4 Žádám všechny strážce českého jazyka, aby v případě svých výhrad k pravopisu a stylistice stránek kontaktovali přímo autora článku nebo redakci mtbs. Čist jejich komentáře pod články, když očekávám komentář k obsahu článku, je velice unavující. Případně doporučuji, aby si korektoři založili na Facebooku stránku "Pravopis na mtbs" a svoje připomínky si sdělovali tam navzájem. Děkuji Igor
tgi — #5 pane Bures nestydte se za sve jmeno
Jirka Stratil — #6 tgi asi není Bureš, protože Bureš by měl v v diskuzním příspěvku asi tak deset pravopisných chyb:-)
Přátelé všem se omlouvám, moje dysgrafie, se bohužel se stářím zřejmě zhoršuje a tak ani když si to po sobě dvakrát přečtu některé překlepy prostě nevidím. Většinu odstraní korektoři po přečtení článku, akorát zde k tomu došlo až druhý den večer :-(. Jak říkám, korektorů není nikdy dost, pokud máte pocit, že byste chtěli a uměli dělat korektury textů rychleji a lépe než se o to na MTBS snaží dělat Tomáš a Lucka, tak klidně pište na petan@mtbs.cz. Nikdo nejsme dokonalý a já tuplem ne.
petan — #8 a nebylo by jednodušší nejdřív udělat korektury a pak teprve publikovat?
petan — #8 Pane Bureši, dysgrafie nemá s pravopisem nic společného. Dysgrafie je odvozena od předpony -dys- (špatný nebo také porušený) a grafie (tvar písma apod.). Dysgrafie tudíž znamená, že žák má špatnou schopnost dodržet tvar písmen, jejich vzájemnou velikost a občas provede jejich záměnu, protože špatně rozlišuje tvary. Těžko tedy odhadnout dysgrafika při psaní na klávesnici. Vy prostě neumíte pravopis, někdy i základní. To, co předvádíte, nejsou překlepy, ty asi každý pochopí, i když by se v textu také neměli objevovat. Myslím, že lžete, že máte nějaké korektory a že tento článek četli o den později. Pokud by tomu tak bylo, tak proč jsou ve všech článcích tak šílené chyby a někdy jich je více než dost? Vy to omlouváte nějakou svou poruchou, ale co ten druhý? Němec se tuším jmenuje, co sem také píše. Ten má také nějakou poruchu, když má v článcích také tolik chyb? Sežeňte si pořádného korektora za peníze. Udělal jsem pro vás to, že jsem se podíval po internetu, jak to s nimi vypadá. Je jich spousty, akorát za to budete muset zaplatit kolem padesáti kaček za stránku. Ale budete vědět, že se vám lidé nebudou smát, žer v článcích nebudou pravopisné chyby. Nebo šetřete, ale to budete pořád u mnohých za hlupáky.
Vložit komentář