Merida Big Nine Lite Team Issue TEST
Merida žádný rok nezapomene představit novinku. Někdy se jedná o revoluci, někdy o „pouhou“ evoluci, a to jak v případě celoodpružených strojů, tak pevňáků...
- 11. 01. 2013
- Ondřej Vysypal
- Testy - Recenze
Drtíme sníh a náledí
Při sestavování kola jsme zjistili, že při předmontáži nebyly precizně dotáhnuty kotouče a ani lanko lock-outu nebylo zkráceno přesně na míru. Nicméně toto je v kamenných prodejnách záležitostí prodejního servisu, takže k zákazníkovi stroj většinou doputuje již vyladěný a snad není mechanik, který by to nedokázal vychytat. Posed vyladím pomocí imbusů a torxu, škála velikostí je celkem pestrá…
Přestože je to devětadvacítka, je ve velikosti 19“ spíše menší a kratší – alespoň tak se jevila po maximálním natažení posedu. Na druhou stranu je to příslibem rychlosti a hravosti současně s opravdovou kontrolou nad kolem. Tato domněnka se potvrzuje po prvních šlápnutích do pedálů. Moje první cesta začíná na asfaltu a prověřuji akceleraci. I přes definovanou hmotnost, která se prostě nedá ukecat, není ochota kola zrychlovat vůbec špatná. To je zásluha zejména tuhého hliníkového rámu spolu se solidními výplety. Neindikuji žádné ztráty energie a subjektivně mám pocit, že se velká kola vcelku ochotně roztáčejí. A pokud již jednou naberou rychlost, tak potom radostně valí vpřed.
Dostávám se do terénu a stoupám několika strmými zatáčkami po kamenité cestě. Přední vidlice chodí opravdu sametově a reaguje na sebemenší hrbolek. Ruce jsou tedy v klidu na řídítkách a nechávají se hýčkat, ovšem moje zadnice registruje každou nerovnost a prohlubeň v terénu. I když - že bych byl vyloženě vyhrkaný, se říct nedá. To je určitě dobrá zpráva, neboť alespoň minimální schopnost tlumit nerovnosti by měl mít každý hardtail. V případě této Meridy se o míru pohodlí zaslouží i kola velkého průměru, zvláště když pláště nejsou nafoukány zbytečně natvrdo (a to neříkám až na samou hranici doporučeného tlaku, což už by bylo opravdu moc).
O něco vyšší hmota biku se projevuje během strmých výjezdů nebo stojek, stejně jako při delším a monotónním stoupání, kdy pomalu překonávám gravitační zákon. Pokud však ze sebe jezdec vykřesá zbytek sil, zamkne vidli DT Swiss přímo z řídítek a jde si ze sedla, tak zcela spolehlivě dokáže tuto devětadvacítku zrychlit. Tak kolo alespoň fungovalo pode mnou.
Při vyšších rychlostech a sjezdu rozbitou polňačkou jsem rovněž měl subjektivní pocit, že trakce kola i grip obou pneumatik jsou jisté a na hodně vysoké úrovni. Nedochází k žádnému odskakování zadního kola ani ošemetným krizovkám. Když pak vjedu na techničtější pěšinu vinoucí se mezi stromy, tak si libuji v dobré odezvě předního kola na moje pokyny. Nemám problém kopírovat zatáčky nebo se odlepit od země a lehce si poskočit, eventuálně se vyhýbat velkým kamenům a kořenům. Živé řízení u jinak z podstaty klidného biku mi vyhovuje a umím si na něm představit delší než dvouhodinovou vyjížďku.
Výhodu velkých kol oceňuji i při sjíždění dřevěných schodů, přejíždění kmenů a při dalších situacích, kdy jízdu ovlivňuje právě kopírování terénu a hodnota nájezdového úhlu na nerovnost.
 |
 |
|
- pro chrty sportovní kokpit |
- pevná osa pouze v zadním náboji |
| - kvalitní osazení + pěkný design | - divoké bílé výplety |
| - příjemné jízdní vlastnosti | - nepříliš bytelná páčka lock-outu |
Seznam kapitol článku
- 11. 01. 2013
- Testy - Recenze
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Špatně namontovaný dálkový zamykání. To ocelový kolínko musí byt od korunky, ne od páčky. Tak pravý manuál DT SWISS :-)
Osobně si teda nemyslím, že barva drátů je mínusem.
Vložit komentář