Zdolat více než 26.000 výškových metrů během 8 dnů není žádná legrace. Přečtěte si, jak letošní Iron Bike prožíval 33letý hobík Tomáš Bek...
Po loňském Iron Biku, kde se mi podařilo dokončit všechny etapy a být na pódiu mezi dalšími finišery při slavnostním vyhlašování v Sauze d´Oulx, jsem byl rozhodnutý, že příští rok Iron Bike vynechám.
Během zimy jsem se dozvěděl, že na letošní jubilejní 20. ročník se chystá velká česká výprava převážně hájící barvy X-Sports. Dala se dohromady výborná parta kamarádů, většinou hobby jezdců, ale i špičkových závodníků. Do Itálie se chystali Ondřej Fojtík, Jan Fojtík a Radoslav Šíbl. Ondra s Radkem v historii tento etapový závod několikrát vyhráli. V této partě fajn kamarádů jsem nechtěl chybět a tak jsem na jaře poslal Radkovi Šíblovi zálohu na startovné a začal se těšit na červenec.
Zimní období jsem trávil v Jizerských horách na běžkách, od začátku dubna jsem plynule přešel na najíždění kilometrů na kole silničním, do toho od května pár závodů, aby byla trošku nějaká ta intenzita. Týden před odjezdem do Itálie jsem si zajel jako každý rok Salzkammergut Trophy-A Strecke.
V pátek 19.7. v půl páté ráno máme společný sraz ve firmě, kde pracuje Radek Doušek. Nakládáme biky, kabely, stany, materiál do Transportera a krátce po páté hodině ranní vyrážíme ve složení: Radek Šíbl, Radek Doušek, Pavel Juráček, Tomasz Sodowski a Tomáš Bek. Cesta z Brna do Limone Piemonte dlouhá 1200 km nám pěkně ubíhá po rakouských a italských dálnicích a v podvečer dorážíme do bikového kempu, kde se potkáváme s druhou půlkou naší party – závodníky Ondřejem a Janem Fojtíkovými, Bohuslavem Báborem, Patrikem Bártíkem a s doprovodem – s Jardou Hrdličkou, Alešem Hrdličkou, Ondřejem a Zdenalem. Stavíme stany, vybalujeme věci, Radek Šíbl se jede projet. Já dávám přednost odpočinku v podobě jídla a osvěžující koupele v místní studené, ale čisté řece.
Ráno vyrážím s klukama do městečka, navštěvujeme pekárnu a obchůdek, vracíme se do kempu, vydatně snídáme, skládáme kola. Do campo base začínají přijíždět další bikeři s doprovody i sólo. Odpoledne je ve velkém stanu prezentace – každý přihlášený obdrží startovní číslo s vlaječkou své země, druhou vlaječku na přilbu, čip, náramek na ruku, tričko, mikinu, multifunkční šátek, malou kabelu a v neposlední řadě roadbook na všechny etapy.
Diskuze k článku
Obdivuhodné. Ani si neumím představit, že bych někdy něco podobného zkusil.
Díky
Vložit komentář