Letošní ročník přinesl mnoho nového; počínaje nejvýznamnější změnou tratí za celou dobu trvání, konče pozvánkou pro ikonu světového bikingu největší, Davida "Tinkera" Juareze. A Tinker, světe div se, pozvánku přijal a ukázal, že není jen marketingovým lákadlem na oblíbenou tvář divokého Mexikána. V tvrdé konkurenci na trati extrémního OBR Drásala obsadil tenhle pětapadesátiletý chlapík v celkovém pořadí sedmé místo a to byl ještě se svým výkonem nespokojen. 

 

 

Nespokojených bylo letos mnoho, ale nemohli za to pořadatelé, protože všechno bylo excelentně přichystáno. Počasí však bylo tohoto roku zcela extrémní. Možná někdo namítnete, že loni bylo vedro ještě větší a já musím na toto tvrzení přikývnout. Nicméně loni to byl jeden z horkých dnů v řadě, naše organismy byly přece jen adaptované. Letos tomu bylo úplně jinak. Do závodu jsme vyráželi bez předchozího varování, zrovna do toho nejhoršího vedra.

 

 

Už v půl šesté ráno ukazoval teploměr 26 stupňů a teplota dál rychle stoupala. Ani neuvěřitelná konzumace tekutin mnoho nepomohla. Já sám jsem celkově zlikvidoval 15 bidonů, ale obrovským problémům z přehřátí tělesné schránky jsem se stejně neubránil. Nebýt to Drásal, nevím, jestli bych se trápil víc jak 11 hodin na trati. Občerstvovací stanice vypadaly spíš jako lazarety nebo polní obvaziště, dobrovolníci se snažili pomáhat, jak to šlo, a lékařská služba měla o práci postaráno. Nových padesát kilometrů dlouhé trati, zjevně náročnější než předchozí část okruhu, dílo zkázy dokončilo. Dá se říct, že kdo tentokrát závod dokončil, může být spokojený, bylo to hrdinství a vítězství vůle nad fyzickými schopnostmi.

 

 

Ve světle letošního extrémně obtížného Drásala můžeme ale bez obav hledět do roku 2017. Je nepochybné, že se opět dočkáme nějakých novinek v organizaci a když už nic jiného, Tinker nám své mistrovství přijede ukázat i napřesrok. Byl zájmem lidí, místní přírodou a úrovní závodu natolik ohromen, že svou účast rovnou přislíbil. Drásal má ale jeden dluh, který by měl co nejrychleji splatit. Je to až neuvěřitelné, ale takto skvělá trať hostila ve své třiadvacetileté historii jen jedenkrát závod mistrovství republiky. Že si to nepamatujete? Není divu, bylo to už před třinácti lety, v roce 2003. Od té doby nic... A to je jeden z velkých úkolů Ondřeje Fojtíka a jeho družiny. Věřím, že se tohoto razítka na prestiž Drásala dočkáme v dohledné době.