Cyklistova záda mají plavání ráda
- 22. 07. 2009
- Martina Machová
- Trénink a fitness
Plavání patří mezi výborné kompenzační sporty, které by měl aktivní cyklista vyhledávat. Proč plavat, čeho se vyvarovat a co od toho všeho čekat, se dozvíte v dnešním článku.
Jak jsem se již zmínila v článku o strečinku, má prakticky každý sport své slabiny, které, pakliže se danému sportovnímu odvětví pravidelně a dlouhodobě věnujeme, zanechávají svůj nesmazatelný podpis na našem těle. Například hokejisté, florbalisté či tenisté důvěrně znají obtíže provázející zkracování svalstva a šlach na ruce, jež dlouhodobě svírá sportovní náčiní. Výjimkou však bohužel není ani „pečlivě“a po mnoho let pěstovaná skolióza, tu například u velmi aktivních tenistů zapříčiňuje jednostranné zatěžování jedné poloviny těla. Gymnastky se zase mohou „pochlubit“ patologickou hypermobilitou kloubů. A konečně cyklisté by mohli vyprávět své zdravotní peripetie, jež čas od času zažívají se ztuhlým zádovým svalstvem nebo pozvolna se zkracujícími hamstringy. Jako učebnicový příklad možné výrazné tělesné disproporce při porovnání svalstva dolní a horní poloviny těla by mohl sloužit jeden můj známý. Toho, dokud se před vámi neobjeví v kraťasech, považujete za atrofovanou kancelářskou myšku z IT. Opak je pravdou, myška nesleze z kola 365 dní v roce, což však poznáte až tehdy, když oblékne kraťasy.
Kompenzujete?
O to, že aktivní cyklista nebude trpět chronickými bolestmi zad či jiných částí pohybového aparátu a také nemusí vypadat tak, jako když sešroubujete dvě nesourodé půlky člověka dohromady, by se měl postarat dobře sestavený tréninkový plán (samozřejmě, že nejen to....). Ten by měl kromě mnoha dalších činností zahrnovat i kompenzační sportovní aktivity, mající za úkol vyrovnávat ( kompenzovat) negativní vlivy případného jednostranného zatížení pramenící z dominantního sportu.
A právě jedním z takových sportů, které cyklistovo tělo jednoznačně ocení, je plavání. To se věnuje zejména sportovcovu hrudníku, ramenům, trapézovým svalům, tricepsům, svalstvu na předloktí, břichu a širokému zádovému svalu. Což samozřejmě neznamená, že se ostatní svaly flákají, nicméně jejich práce nebývá tak intenzivní.
Ze sedla do plavek.
Nejprve raději zdůrazním, že ač plavání patří mezi sporty zatěžující pohybový systém vcelku souměrně, má samozřejmě i ono, zejména na vrcholové úrovni, své mouchy (horní polovina těla, zejména paže se přeci jen namáhají o něco více, než dolní polovina těla). Pakliže však plavání pojmeme jako kompenzační sport, bude naše tělo, a díky charakteru plavání i mysl, maximálně spokojeno.
Proč?— Jelikož je ve vodě naše tělo nadlehčováno („taháme“ zhruba desetinu své hmotnosti) nedochází k přetěžování kloubů, páteře a vazů. Dokonce lze částečně „vylepšit“ hybnost kotníků a ramenních i kyčelních kloubů, i proto bývá plavání vhodným rehabilitačním sportem po některých operacích pohybového aparátu. |
Plavcova úskalí
Aby však o plavání platilo, že je zdravé a tělu prospívá, je nutné plavat technicky dobře, nebo alespoň nedělat hrubé chyby u jednotlivých plaveckých způsobů. Dobře zvládnutá technika šetří dech i síly a umožňuje zvládnout delší úseky. Jestli máte pocit, že umíte kraul, ale uplavete maximálně 2 — 3 bazény, na 99% neplavete dobře. Obecně lze říci, že velmi důležitý je vyvinutý (či vypěstovaný) cit pro rovnováhu a umění si „lehnout“ na vodu — takže oprašte staré dobré splývání, a to na břiše i na zádech. Tento plavecký hendikep dohánějí mnozí plavci neekonomickým (nadměrným), a vzhledem k vysokému odporu vody vysilujícím, zapojováním horních končetin, navíc mnohdy bez zvládnutí souhry rukou, nohou a dýchání. U znaku a kraulu též často dochází k „dobíhání“ rukou, kdy se paže plynule nestřídají, ale jedna jakoby na okamžik počká na druhou. Pohyb nohou by měl vycházet z kyčlí nikoliv z kolenou — v tomto případě na cyklistiku opravdu zapomeňte! Při znaku se často koukáme na své palce u nohou, místo abychom studovali strop či mráčky na obloze, a tak nám často padají hýždě směrem ke dnu.
Ač se u nás prsa stále s oblibou učí jako první, jsou často označována jako styl nejtěžší (pominu-li motýlka) a mnohdy nám jejich chybné zvládnutí zafixuje špatné plavecké návyky, které si přineseme i do dalších stylů. Při prsou s oblibou vynecháváme fázi splývání, nevydechujeme do vody, plaveme s hlavou nad vodou, nesouměrně kopeme a někdy dokonce krčíme kolena pod sebou.
Pevně doufám, že jsem vás stručným výčtem častých chyb od plavání neodradila, spíše vás naladila sbalit plavky, brýle, ručník a nezbytné „pantofle protiplísňáky“ a zajít si udělat pár temp.
- 22. 07. 2009
- Trénink a fitness
Diskuze k článku
prsa nejtěžší ... - to mne docela překvapuje, protože dejchat při kraulu považuju za problémovější a hlavně docela nepřirozené.
pro RD - Prsa jsou opravdu nejtěžší plavecký styl. I u malých dětí by se mělo začínat kraulem. Prsa,ačkoliv se to nezdá (protože hodně lidí si pod pojmem "plavecký styl prsa" představí "styl lavání pani radová"), jsou náročné hlavně technicky.Ať už je to kop nohou či záběr pažemi.A souhra bývá velice těžká,u kraulu mnohemjednodušší. A to i s dýcháním
a co tohle? - No když neplavec spadne do vody? Co se stane? Určitě nezačne plavat prsa, ale začne máchat rukama jakoby při kraulu - z toho taky plyne, že kraul je přirozený pohyb pro člověka.....
Kraul - Jen drobné technické (snad ani Germáno ještě nestihnul zapomenout, že :-):
U kraulu je právě chyba, když se ruce točí jako lopatky větrného mlýna a vůbec se nedobíhají. Správně se dobíhají skoro o čtvrt kruhu. Když si jedna ruka sahá dopředu pro vodu, druhá je se zdviženým loktem skoro v nejvyšším bodě nad vodou. Výraznější je to při nádechu. Koukněte třeba tady:
http://www.youtube.com/watch?v=ax77_hHq9Dc
A stejně tak u prsou se nohy přitahují spíš pod sebe než do stran, úhel roznožení je menší než 45 stupňů. Kopání do stran je chyba skoro taková jako křivý střih. Koukněte třeba tady:
http://www.youtube.com/watch?v=ax77_hHq9Dc
Vložit komentář