TEST: Trek Checkpoint SL 7
Je rychlý, je lehký a je i hodně mrštný. Pár drobností mu musíte sice odpustit, ale jinak je to skvělý štěrkolet. Dnes v našem testu od Treku...
- 22. 01. 2021
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
Jízdní dojmy
Gravely a endurance silničky od Treku mám rád. Sice je mám stále zařazené v pomyslné škatulce "víc silničních" gravelů, ale to má i své výhody. Tou hlavní výhodou je to, že už dopředu vím, co od kola očekávat, jek se zhruba bude chovat, a tudíž i to, jak a kam si mám plánovat testovací vyjížďky. Posed na Checkpointu je hodně sportovní, a byť je bike postavený od počátku jako štěrkolet, nezapře své silniční, potažmo cyklokrosové geny.
Přesto musím říct, že je tu posed oproti například takovému modelu Domane o něco pohodlnější, vzpřímenější a do jisté míry pro gravelbike také jistější. Ostatně z části se o to stará také poměrně výrazný sloping horní rámové trubky, která je, jak je u Treku zvykem, designově naprosto čistě provedená a je radost ji mít po celou dobu na očích.
Co se týká toho pohodlí, tak musím dodat ještě pár slov ke zvolené velikosti. Tu jsem totiž v tomto případě od Treku dostal 56, což je spíše menší, než které jezdím obvykle. Jenomže u gravelů mám raději spíše kratší rámy, a jelikož specifický sedlový adaptér i v případě padesátšestky umožňoval nastavit optimální posez, nic jsem neřešil a kolo bral.
Jak bylo už zmíněno, Trek i v případě Checkpointu používá svůj obvyklý systém sedlového adaptéru, který používá i u většiny silničních kol a který eliminuje použití klasické sedlovky. Vlastní sedlová trubka je součástí rámu, má určitou délku a je na ní ryska pro maximální vysunutí. Zvenčí je pak na ni nasazen tento "adaptér" zakončený sedlovým zámkem, který se po nastavení výšky posedu fixuje díky vlastní objímce, která není součástí rámu, jak tomu je obvykle, ale adaptéru. Nevýhodou tohoto řešení je nemožnost měnit sedlovku za jinou. Výhodou je naopak to, že tento systém umožňuje větší flexi sedlové části a lépe tak dokáže eliminovat vibrace a menší nerovnosti.
Checkpoint má v rámci svého rámu v zadní části integrovaný známý systém tlumení IsoSpeed. V tomto případě sice nejde o vrcholné nastavitelné provedení, které nabízí nejvyšší modely Domane, ale flexi křížení sedlové trubky s horní rámovkou, které plynule přechází v horní vzpěry zadní stavby. Primárně se tak jedná o znatelně lepší pohodlí, které rám poskytuje v případě, že sedíte v sedle. V praxi jeho fungování více vnímáte na nerovné silnici či prašné cestě. Naopak jakmile vjedete s kolem na více drncavou lesní pěšinu, rozhodně od rámu neočekávejte, že se bude pod vámi chovat jako full a že bude schopný pobírat větší nerovnosti.
Trek si toho je samozřejmě vědom, a proto osazuje Checkpoint pořádnými "balóny", které se silničními plášti mají co do rozměru (700x40c) společného naprosté minimum. A právě široké pláště tady hrají hlavní roli v terénu. Tam kde končí schopnost rámu pobírat nerovnosti v lese, začíná směna pro Bontragery GR1. Zpočátku jsem se na jejich jemný vzorek díval poněkud skepticky. Přeci jenom teplé zimní období prokládané deštivými přeháňkami dělalo na většině gravelu zaslíbených cestiček blátivý podklad, ale pokud se nebudu bavit o úplně uklouzaných slizkých místech, tak si kolo vždy dokázalo najít stopu, které se zvládalo držet a na suchém úseku se vzorek rychle očistil. Jejich schopnosti rychlého a tichého odvalování po nájezdu na silnici se jen těžko srovnává s jinými, většími špunty vybavenými plášti.
Více vzduchu pro čistě silniční vyjížďky tady rozhodně není na škodu, ale i pokud zvolíte rozumný kompromis mezi silničním tvrďákem a terénním měkoušem, nemusíte se bát, že by vás kolo na silnici nepříjemně brzdilo. Ostatně tady musím zmínit ještě jeden poznatek, který se týká zapletených kol. Tenhle Checkpoint totiž sice není levný, ale má výborná kola. Jde o speciální gravelové výplety od Bontrageru, které jsou širší než jejich silniční provedení a díky tomu perfektně fungují s širokými plášti. Navíc, co mě na Bontragerech baví, je superjemný systém zadní náby, který pracuje s jen opravdu minimální úhlovou prodlevou. Okamžitý záběr zadního kola současně s perfektní tuhostí ráfku vás dokáže neuvěřitelně nakopnout a akcelerovat. Obzvlášť když bych to měl srovnat s běžně dostupnými gravelbiky vybavenými obyčejnými koly, tak tady cítíte, že máte pod sebou fakt raketu. Pravdou je, že jenom výplety z tohoto kola stojí to samé, co celý levný štěrkolet, ale ten rozdíl je fakt obrovský.
Když už jsem u těch kol, tak další zajímavý vjem jsem u tohoto biku získal díky jeho pohonu. Nedávno jsem se v testu atypického Farga (TEST: Salsa Fargo) zaobíral na gravelbike až zbytečně lehkými převody. U Checkpointu je to ale trochu jinak, protože tady rozhodně nechybí pořádně těžký převod (40/10). Ale máte tu naopak i hodně lehký převod (40/50), díky kterému dokážete v náročnějším terénu doslova hrabat, dokud se nezastavíte.
Trek tady využil bezkonkurenční výhodu bezdrátového Sramu AXS zkombinovat silniční kliky a dualy s bikovou přehazovačkou a kazetou. Rozsah převodů, který tady můžete použít, je neuvěřitelný a přiznám se, že pokud jsem jezdil v terénu a po lesních cestách, tak jsem s ním neměl absolutně žádný problém. Samotné řazení je doslova požitkem, a i když jsem se párkrát vrátil s poměrně dost zabláceným kolem, nikdy se nestalo, že by přehazovačka přestala pracovat nebo neřadila, jak má.
Jakmile jsem se ale rozhodl, že s kolem vyrazím na nějakou delší silniční štreku, zjistil jsem, že poměrně hrubé odstupňování kolem 3-5 pastorku mě občas po přeřazení donutilo vrátit se na předchozí převod, protože rozdíl v kadenci byl v daný okamžik větší, než bych chtěl. Člověk si pochopitelně musí v takovou chvíli uvědomit, že pod sebou nemá silničku s odpovídající kazetou, ale stroj určený na něco jiného a to s sebou prostě určité kompromisy přináší. Ostatně Checkpoint nemá rozhodně závodní silniční ambice a daleko víc inklinuje do rozmanitějšího terénu ve kterém, včetně toho silničního, nebudou jeho převody na obtíž, ale naopak.
Limit v jarních a podzimních měsících na tomto kole rozhodně nebudou ani zvolené převody, ani strmá stoupání, ale vzorek pneumatik. Několikrát jsem totiž musel zastavit ne proto, že bych na nejlehčí převod neměl sílu stoupání vyjet, ale protože mi opakovaně proklouzlo zadní kolo a rozhodlo se, že dál prostě nepojede. Ano, obecně chválené Bontrager pláště, prostě nejsou žádné drsné cyklokrosky a v náročnějším terénu za mokra se snadno stane, že se dostanete na jejich limit.
Co jsem zaznamenal jen párkrát, ale zmínit to musím, byl hluk vnitřního vedení uvnitř rámu. Vím, že se mi to stávalo občas i v minulosti u některých kol a dá se to obvykle řešit, ale když se vám rozezvoní na polňačce najednou uvnitř rámu, tak s tím obvykle na místě nic dělat nechcete a jen si přejete, ať to co nejdříve přestane.
Pro jistější úchop bych se přimluvil za širší řídítka i u menších velikostí rámu. Trek totiž dává nejširší 44 cm až od velikosti 58, takže testovaný bike měl jen 42 cm široká bez výraznějšího vnějšího vyhnutí, což na silnici nevadilo, ale v terénu je potřeba přeci jenom mít je pevněji v ruce :-).
Naopak, po celou dobu testování mě hodně bavilo, jak je kolo schopné jet i brzdit, jak je agilní a jak působí lehkým a obratným dojmem. Špičkový karbon spolu se zapletenými koly a dalšími karbonovými komponenty prostě Trek umí, a když to dá všechno do jednoho kola, pak máte opravdu radost z jízdy téměř všude, kam na štěrkoletu zamíříte.
Seznam kapitol článku
- 22. 01. 2021
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Že pro pana Bureše jsou čárky ve větách velkou neznámou, jsme si už zvykli. Ale všechny ty překlepy by si mohl opravit i sám.
Vložit komentář