TEST: Sram eTap AXS - První dojmy
Nedlouho po oficiálním představení nové elektronické sady od amerického Sramu jsme měli možnost si na vlastní kůži vyzkoušet jak opravdu funguje...
- 22. 02. 2019
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
Jak to tedy bzzzzzučí?
Jestli jste se někdy měli možnost svézt na elektronickém řazení, asi máte představu o tom, jak to celé funguje. Zatímco u mechanického řazení máte nespočet možností jak dávkovat při samotném řazení palcem jednak sílu, rychlost, ale také míru přesnosti přeřazení tím, že podržíte páčku déle, nebo ji přetáhnete o kousek dál, než je její krok, elektronické řazení vám žádný prostor pro mikropohyby nedává. Funguje jen na bázi jedniček a nul, takže je mu lhostejné, zdali tlačíte prstem na páčku víc, nebo míň, vždy dá pokyn přehazovačce, aby se přesunula do přesně dané polohy.
Jedinou výjimkou je dlouhý stisk. Pokud stisknete tlačítko a podržíte ho, systém to v mžiku vyhodnotí a přehodí o víc pastorků najednou. Tady je potřeba ještě dodat, že je možné si nastavit v rámci aplikace konkrétní funkci, například, že delší stisk tlačítka přehodí třeba maximálně o 2, nebo 3 pastorky, aby vám přehazovačka nelítala víc než potřebujete.
Celkem mě překvapil poměrně velký (dlouhý) chod řadícího tlačítka. Konstrukce elektronického bikového řazení AXS totiž v principu nevychází z mechanické řadící páčky, která má na rozdíl od té elektronické dvě nezávislé páčky. Elektronické řazení totiž nabízí pouze jediný pohyblivý člen. Tím řadíme buď nahoru nebo dolů a používat k tomu můžeme jak palec, tak ukazováček, resp. jeho kloub.
Samotná páčka je neuvěřitelně ergonomicky vytvarovaná. Palec do ni krásně zapadne a pro její stisk nepotřebujete v podstatě žádnou sílu. Zřejmě proto, aby nedocházelo k nechtěným přeřazením Sram navrhnul pro páčku delší chod tlačítka. Zvyknete si na něj okamžitě, a to jak na řazení směrem nahoru, tak dolů.
Jediné, co vám bude chybět, je typické cvaknutí, které znáte z mechanické páčky. Sram se ovšem i v tomto pohledu posnažil a nenechal páčku absolutně bez odezvy. Při klidné jízdě její použití provází něco jako hlasitější kliknutí myši, ovšem jakmile si to posvištíte v náročnějším terénu plném dalších ruchů, obávám se, že zvuk páčky charakteristický pro cvaknutí, zřejmě vnímat nebudete.
Co se výsledného hluku týká, tak za zmínku stojí spíše zvuk provázející chod přehazovačky. Zatímco při řazení na větší pastorek je přehazovačka sotva slyšitelná, typické krátké bzuknutí servomotorku je výrazně víc slyšet při přeřazování na těžší převod. Logicky bych to sice čekal obráceně, ale budiž.
Ohledně přehazovačky je dobré zmínit, že jsme si nemohli nevyzkoušet její "safety" funkci, která má za úkol zabránit jejímu poškození při nárazu do překážky. Přehazovačka, pokud dojde k silnějšímu kontaktu s okolím, totiž dokáže sama uhnout a nevystavovat tak sama sebe riziku zlomení.
Nechci vůbec domýšlet kolikrát se tak do nainstalované přehazovačky demonstrativně koplo, nebo udeřilo a vždy se stejným výsledkem. Náraz přehazovačku vychýlí směrem k většímu pastorku a obratem ji pak servo s bzuknutím vrátí do původní polohy. Tahle funkce tedy umí předcházet poškození šaltru při bočním nárazu, při namotání klacku vám asi příliš nepomůže. Nicméně chválím, snaha zabránit zničení komponentu, který nový bude stát odhadem kolem 15 tisíc, tady je a to se počítá.
Co jsme nemohli vyzkoušet v praxi byla výdrž přehazovačky na jedno nabití. Sram uvádí, že biková verze elektronické přehazovačky má výdrž zhruba polovinu toho co silniční sada, což je zajímavé, vezmete-li v úvahu skutečnost, že používáte stejnou kapacitu baterie i stejný počet pastorků. Současně ale Sram uvádí, že u bikové sady musí být celý systém robustnější a musí překonávat větší síly pružin a to je důvodem jeho menší výdrže.
K dispozici na vyzkoušení byla i nová elektronická sedlovka Reverb. Tady možná asi úplně nemáte jasno v tom, k čemu je taková elektronika u sedlovky dobrá. Opravdu to neznamená, že by sedlovka dokázala sama zajíždět bez toho, abyste si na ni zeshora zatlačili. Elektronika ovládá pouze mechanismus polohování, který funguje úplně stejně jako u normální sedlovky. Stiskem odemknete, puštěním uzamknete.
Ergonomie sedlovkové páčky je maličko jiná, než páčky řadící, ale je jasně patrné, že na ni pracoval stejný deignérský tým. Mimochodem, mělo by se mluvit spíš o ovladači než skutečné páčce, protože sedlovka se fakticky neovládá v tomto případě páčkou, ale tlačítkem.
Zajímavé bylo, že i na vzorku, který jsme měli k dispozici na zkoušení nebyla sedlovka úplně bez vůle. Pocitově šlo sice o menší rozsah vychýlení, než jaký jsem měl možnost vnímat u běžně používaných Reverbů, ale o absolutní přesnost a nulovou vůli tedy rozhodně nešlo.
Pravdou je, že elektronické ovládání sedlovky pracuje s minimální potřebnou silou pro její zasunutí a to je také hlavním přínosem této sedlovky. Přidaná hodnota v případě snadné montáže sedlovky je sice fajn, ale z pohledu dlouhodobého užívání na vašem kole je téměř bezvýznamná. To už bych větší přínos sedlovky viděl jako sofistikovaný držák náhradní baterie do přehazovačky :-).
Seznam kapitol článku
- 22. 02. 2019
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář