TEST: Mondraker Prime 29
V dnešním redakčním testu se společně podíváme na nejnovější elektrický hardtail od španělské značky Mondraker, který nabízí v rámci své kategorie opravdu nabitou výbavu...
- 12. 05. 2020
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
Jak to jezdí?
Ebiky jsou dnes samozřejmou součástí nabídky většiny firem. Daří se je evidentně prodávat napříč kompletním sortimentem, ale vždy když nějaký nový ebike dostaneme do testu, začínám přemýšlením pro koho je určený a jestli svými vlastnostmi tomuto určení odpovídá, nebo se alespoň snaží se jim nějak přiblížit.
Při prvním nasednutí začínám mít poměrně rychle jasno. Několik prvních šlápnutí mě pak utvrzuje v tom, že tady půjde primárně o schopnou "dročku", která v lecčem překračuje hranice své kategorie, a dá se o ní uvažovat ve více rovinách. Posed je nadmíru pohodlný. Vzpřímený bez náznaku nějakého natahování, nebo předklánění.
Rám je přitom sympaticky dlouhý s velkým prostorem pro kolena nad horní rámovkou. V duchu si říkám co na to řekne moje Terezka, to by jí mohlo vyhovovat a začínám pomalu plánovat další společný poloelektrocyklistický výlet.
Několik prvních stovek metrů prozrazuje další jasnou vlastnost, poměrně vysoko položená řídítka, která jsou mimochodem opravdu komfortně široká 780 mm. Běžný sklon stoupání je za nimi radost sedět. Jakmile si pak sklon začíná říkat o nejvyšší stupeň dopomoci a instalovaný motor Bosch začíná ševelit intenzivnějším bzukotem, stoupací schopnosti rámu nepřestávají překvapovat. Tenhle bike, umí vyvézt do pořádného kopce i docela nezkušeného jezdce.
V duchu si říkám, že pokud bude mít řidič alespoň základní zkušenosti s řazením v kopcích a nebude trápit ebike zbytečně těžkým převodem, tak na něm vyjede opravdu cokoliv si zamane.
Při nájezdu do další části testovacího okruhu pak zkouším, jaké jsou další vlastnosti tohoto ebiku. Poměrně dlouhá, za mě možná až moc, zadní stavba tedy mírně limituje obratnost, hbitost a trailovou mrštnost, kterou bych možná čekal u takto postaveného rámu, kterému musím vyseknout naopak poklonu za skutečně velice dobrou tuhost zejména hlavové ale i středové pasáže. Robustní trubky tady tedy bez pochyby dělají své.
Největší limit, který ale zásadním způsobem brání ve větší trailové zábavnosti rámu, je ale úhel hlavové trubky. Pohled do tabulky geometrie mě utvrzuje v tom, že 69° je opravdu moc a byť si jen stěží dokážu představit situaci, že bych na tomto kole cestoval přes řídítka, v duchu se mi vlastně jen potvrzuje původní domněnka o tom, že tenhle bike bude opravdu skvělá dročka, ale nějaké ultimativnější trailové ambice od něj nečekejte, tedy alespoň pokud jste dosud patřili mezi ty, kteří dokáží rozeznat XC hardtail od toho trailového.
Hned po vybalení z krabice jsem se zájmem okukoval také vidlici. Výrobci totiž většinou používají na podobné modely známější, ale horší verzi Recon, zatímco Judy je o poznání lehčí, díky hliníkovým vnitřním nohám a také, alespoň za mě, má oproti Reconu mechovější hod. Co chtěl výrobce naznačit nálepkou E-MTB se jen dohaduji, zřejmě to má souvislost s informací doporučující do ní fouknout o 10 PSI víc než když není na elektrokole.
Na závěr ještě musím utrousit pár slov o použitém Boschi. Jde o špičkový elektropohon, který je natolik univerzální a schopný, že podle mě překračuje potřeby většiny uživatelů. Opět jsem si ověřil, jak je výborný modul E-MTB, který dokáže dávkovat sílu dopomoci přesně podle toho jakou sílu do šlapání dáváte vy. Za mě je tenhle režim výborný třeba při rozjezdech v prudších kopcích kde nepotřebujete aby vás boost nakopl ještě před tím, než se zacvaknete do pedálu plnou silou ale až ve chvíli kdy dáte kolu v záběru pořádný impulz k tomu aby vystartovalo.
Podle mě právě mód E-MTB ušetří mnoho ebikových začátečníků od salta vzad, které svým plným okamžitým záběrem mnohdy nechtěně navozují nejsilnější režimy jedno jakého výrobce pohonů. Přepínání režimů v rámci integrovaného displeje Purion není problém pochopit, jen si musíte osvojit správnou posloupnost stisku tlačítek, pokud chcete využít režim walk asistence.
Pochválit musím nové Bosche ještě v jednom a to, že už se striktně nedrží přesného rychlostního limitu při jehož dosažení se vypnou. Známých 25 km/hod. Legislativa umožňuje určitou toleranci a Bosch toho v tomto případě využívá, protože na rovinkách jsem citelné odpojení pozoroval až někde mezi 26,2 až 26,7 km/hod měřeno ovšem pouze prostřednictvím aktuální rychlosti na Bosch displeji.
Jeden praktický pohled na používání, týkající se nabíjení a baterie. Rám má výhodu v tom, že ačkoliv jde o plně integrovanou baterii, lze ji z rámu poměrně snadno vyjmout a odnést nabíjet například do kanceláře, nebo bytu v paneláku aniž byste museli tahat do obýváku celé kolo. Pokud ji vyndavat nechcete, můžete ji nabíjet pochopitelně i uvnitř rámu, ale tady je to pomyslné "ale" a to se týká umístění nabíjecího konektoru. Ten totiž najdete ve spodní části dolní rámovky těsně nad místem kde končí kryt motoru. A tohle místo je opravdu hodně na ráně co se týká nečistot. Proto jsem byl dost překvapený když jsem po jedné z vyjížděk zjistil, že je plastová krytka otevřená a konektor pod ní vystavený prachu a ostatním nečistotám. Ještě že nepršelo a já v tu chvíli neprojel žádnou bahenní lázeň. Čistit nabíjecí konektor od bláta opravdu nechcete.
Jinak za mě e bike na pohodu. Na Bosch šlo o jeden z tišších motorů, protože už jsem měl štěstí a v rámci nového CX Performance seděl na hlasitějších pohonech. V tomto ohledu to Bosch nemá úplně dobře pořešeno, protože dva stejné biky se pod stejně těžkým člověkem mohou chovat docela rozdílně, tedy co se týká hlasitosti. Občas je to větší bzučák, občas menší. Takové rozdíly jsem u Stepsu nikdy nezaznamenal.
Jak jsem slíbil, tak jsem udělal a naplánoval společný výlet s mou milovanou, abych zjistil jaké pocity má laik z tohoto biku, když na něj sedne a vyrazí na pohodový výlet. Jelikož jsem o Terezku samozřejmě nechtěl přijít ani riskovat celistvost kola, nepokoušeli jsme štěstí v mých obvyklých testovacích pasážích ale na mírnějším převážně lesním profilu. Tady je její komentář ke kolu..
Na rozdíl od pohonu Shimano, který vyžaduje při spuštění absolutní soustředění, abyste náhodou v nadšení nesešlápli pedál a neuvedli tak kolo do eroru namísto jízdy, u Bosche si ničím podobným lámat hlavu nemusíte, což mě naprosto vyhovuje. Můj ignorantský styl jízdy, rozuměj hlava nehlava, šutr, louže, brod, já si prostě jedu, přesně koresponduje s tímto kolem. Tohle kolo mě podpoří při jakékoli nerozvážnosti, ale občas jsem měla co dělat, abych se na něm udržela.
Doporučuji si při jízdě do strmého kopce nepočínat stejně nerozvážně jako já. Chtěla jsem vědět, co to kolo umí, tak jsem z ECO rychle namačkala nejsilnější turbo mód a hned při prvním sešlápnutí jsem byla katapultována daleko za sedlo, nečekaná síla.
Pláště jsou natolik robustní, že není třeba se trápit výběrem trasy, naopak, můžu si dovolit se kochat krásami okolí. Nízký rám umožní důstojné nasednutí, což vítám, zejména při sesedání po desítkách ujetých kilometrů, kdy již unavené nohy tolik neslouží a dokážou se spolu s vysoko posazenou rámovou trubkou v lepším případě postarat o komické antré na vrcholu kopce, nebo třeba před zahrádkou restaurace, kde si chcete dát oběd.
Netrvalo dlouho a zvykla jsem si na jeden z prostředních režimů, který úplně postačoval mým potřebám i profilu výletu. Už si to přesně nepamatuju, ale překvapilo mě, že baterie ubyla jen minimálně a říkala jsem si, kolik asi musí vydržet když na dvaceti kilometrech ubyla sotva jedna čárka.
Seznam kapitol článku
- 12. 05. 2020
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš
Petr Bureš
6116 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Kellys Tygon 70 s shimnao 8000, 630wh baterii, XT, vidli v ebike specifikaci a teleskopicke sedlovce by byl lepsi do porovnani
Vložit komentář