TEST: Mondraker F-Podium Carbon R
Je nový, je rychlý, je moderní. Pochází ze Španělska a nese jméno stupňů vítězů a tady je jeho redakční test...
- 31. 03. 2020
- Jakub Jirků a Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Jízdní vlastnosti
„Nejagresivnější XC geometrie,“ tímto se kasá na svých stránkách španělský výrobce. Vloni jsme testovali jeho bratříčka s pevným zadkem a můžeme dát za pravdu, že obě kola jsou opravdu dost specifická. Dalo by se říci, že se vychází spíše z endurových bajků, což znamená hlavně dost krátký posed a více položenou vidlici.
Při sednutí na kolo nastane opravdu dost nezvyklý pocit. Není problém si nastavit opravdu závodní posed, kdy rozdíl v dropu mezi výškou sedla a řídítky je opravdu značný. Přičemž ale zůstává vzdálenost mezi sedlem a řídítky dost nízká, což přináší zvláštní pocit kompromisu mezi sportovním a komfortním posedem.
Důvody tohoto nastavení se ukáží hned v terénu. Nejdříve je k němu ale potřeba dojet a na kolo si opravdu zvyknout, protože se na něm nezvykle šlape, obzvlášť když chcete zabrat ze sedla.
Na váhu 73 kilo se ukázalo být nastavení tlumičů jako ideální, po kontrole s pumpičkou jsem ji mohl spokojeně zase schovat. Také poděkujme Ondrovi „Lampíkovi“ Paurovi, který kolo připravil na bezduších, oproti klasice, kde se testovačky dodávají většinou s dušemi, a mohli jsme si ho tak stoprocentně vychutnat.
V první kamenitém a kořenitém sjedu, který jsem na své vyjížďce potkal, jsem cítil poměrně dost nejistoty, kvůli nezvyklému posedu. S kolem jsme si pak sedali několik desítek kilometrů. U posedu se totiž neočekává, že s kolem bude potřeba zvládat nějaké rychlé přesuny po šotolině, či asfaltu, ale zůstane čistě v terénu.
Největší změnou oproti konkurenci je zmiňovaná menší vzdálenost sedla a řídítek, což přináší velkou hbitost a ovladatelnost. Kolo zatáčí oproti konkurenci o tolik snadněji, jako kdybyste porovnávali auta s posilovačem a bez posilovače řízení. Představec na rozdíl od hardtailové verze umožňuje nastavit řídítka o něco výše, nicméně pravý závodník zvolí nejnižší variantu.
Výsledkem uvedeného je zatím velmi netradiční posed, kdy trup leží v lehkém předklonu a ruce držící řídítka směřují téměř kolmo k zemi. Výhodou je jednak obratnost v pasážích plných zatáček, také se v prudkých sjezdech pohodlně posouvá těžiště za sedlo, třebaže paradoxně kolu chybí teleskopická sedlovka. Položené vidlice pak zapříčiní velmi zvláštní pohled na přední kolo, které jezdec nemá z pohledu při jízdě pod sebou, ale před sebou.
Důkaz nejagresivnější geometrie
Další ne úplně očekávaná výhoda se objevila v prudkých stoupáních. Díky posedu nad předním kolem není potřeba myslet na přesouvání těžiště, aby se nezvedalo přední kolo. Stačí pouze stroji šlapáním udílet mnoho wattů a on se skoro kouzelně posouvá vpřed. Tady je překvapivě výhodou, že jezdec nemůže spekulovat nad zamknutím zadní stavby. V tomto módu se totiž vyplatí zdolávat nejvíce stoupání v terénu. Při „povinném“ otevření tlumiče sice dochází ke ztrátám energie, nicméně se dobře odbourávají technické nedokonalosti jízdy.
Ve stoupáních po běžných lesních cestách pak ale není na výběr. Buďto mírným pohupováním (které se snaží Mondraker konstrukcí zadní stavby eliminovat, ale zatím rozhodně není v tomto směru dokonalý) ztrácet trochu energie ze šlapání, nebo se drkotat na absolutně pevném kole.
Pláště Maxxis Ardon ve standardní verzi 2,2" k duchu kola sedly. Samozřejmě pěkně odvalují, ale nejsou ani příliš hladké. Pro běžné sušší podmínky vystačí, takže je není třeba měnit. Malou slabinou kola také mohou být upravené traily, kde není potřeba zadního odpružení. Mondraker přeci jen v udávání směru také není nejstabilnější, a tak je ho potřeba při vyšších rychlostech více kontrolovat.
Zkoušená dietnější verze, která je k dostání v akci za 123 tisíc korun, nese některé kompromisy. Kola DT Swiss XR 1501 se pocitově nezdála být něčím, co by kolo zpomalovalo, třebaže úplně nejlepší produkt od švýcarské firmy je o 30 deka lehčí. Ale brzdy Sram Level účinností dost zaostávaly. Nejdříve se zdály, že potřebují zajet, nicméně ani po 6 ostrých jízdách nefungovaly dle očekávání.
Pro dost jezdců mohou být také nepříjemné použité gripy na karbonových řídítkách Onoff Helium přímo od španělského výrobce. Jsou velmi úzké a neposkytují skoro žádné odpružení. Na krátké závody se jedná o dobré řešení, protože pocitově ruce ještě detailně ovládají řídítka, leč při dlouhých maratonech oceníte komfort. Zmiňovanou nevýhodou je samostatná nezamykatelnost tlumičů. Evidentně se tu počítá s rychlými změnami terénu, kdy je jezdec rád, že buď disponuje maximální odpružením, nebo ho má zavřené. Spekulace se tu nenosí.
Seznam kapitol článku
- 31. 03. 2020
- Testy - Recenze
- Foto: Jan Němec
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář