Ve sněhu, blátě i prachu a listí jsme jezdili tenhle francouzský ebike, abychom mohli zkušenosti s ním sepsat do následujícího testu...
Testování elektrokol se pomalu stává denním chlebem. Už se dávno netetelíme blahem a překvapením nad tím, jak kolo jede samo, jak se v terénu prohrabuje jehličím při stoupání lesem nebo jak se na něm naopak spousta věcí dělá daleko hůř než na kole normálním.
Sledují se jiné rozdíly, porovnávají se jízdní dojmy i z pohledu jízdních vlastností nebo odlišných geometrií a zajímavé je srovnávat také různé pohledy na výbavy kol, v té které kategorii.
Testovaný Lapierre patří do kategorie biků, které nabízejí poměrně široký rozsah použití, ovšem paradoxem je, že si tato kola kupují z převážné většiny lidé, kteří nemají ambice ani schopnosti je fakticky využívat opravdu naplno.
A výrobci to začínají vnímat a přizpůsobovat se tomu. Posed na tomhle biku je opravdu příjemně komfortní. Myslím, že tohle je jeden z typických ukazatelů potvrzující výše uvedené. Klasické “analogové” bezmotorové modely jsou mnohdy dnes v obdobných kategoriích sportovněji pojaté a nabízejí specifické geometrie, které jsou plusem pro technické jezdce, ale cestovatelům toho zas tolik nepřinášejí.
Základem je umět snadno a pohodlně stoupat a to se Lapierru v tomto případě dokonale podařilo. Delší zadní stavba sedí na zemi jako přibitá a pokud si zvolíte správný poměr mezi vaší výkonností a dopomocí biku, troufám si tvrdit, že vyjedete naprosto vše bez toho, abyste museli mít nějak zvlášť vyladěnou techniku jízdy.
Přední kolo se ve výjezdech chová celkem klidně. To už by musel být opravdu strmý kopec, aby mělo tendenci se začít zvedat nebo vás nutilo do méně pohodlné polohy na špičce sedla.
Docela mě překvapilo, jak dokáže být bike obratný na trailu a zejména v tom točivém. Lapierre tady totiž použil univerzálnější hlavový úhel 66°, díky kterému kolo reaguje opravdu rychle na změnu směru jízdy. Jasně, výrazně těžší masu ebiku skládáte do zatáček o poznání líněji než běžný bike, ale pokud si zvyknete na výrazněji jinak působící setrvačné síly, dá se s tím docela slušně pracovat.
S čím se bohužel až tak úžasně pracovat nedá, je vidlice. Rock Shox 35 je sice v poslední době novým bestsellerem a stále častěji se objevuje v této zdvihové kategorii kol, ale vidím u ní snad jediné pozitivum a tím jsou hliníkové vnitřní nohy, díky kterým není její hmotnost tak tristní jako např. u sesterského modelu Recon.
Pětatřicítka v tomto provedení nemá šťastně vyřešenou progresi odpružení a chválit moc nemohu ani možnosti nastavení odskoku vidlice. Tabulkový zdvih se pod vámi buď při slušné aktivitě na počátku boří a v náročnějším terénu se těžiště kola posouvá hodně dopředu, nebo když vidlici výrazně přitvrdíte, vyždímáte z ní tak maximálně 111 mm zdvihu a dál vás nepustí.
U tlumiče a obecně odpružení zadního kola to je o poznání lepší. Tady je klasický vzduchový tlumič sladěn s kinematikou zadní stavby podstatně lépe. Čtyřčepový systém odpružení nabídne hezky aktivní chod, při kterém se pod vámi bike sice i při šlapání stále mírně pohupuje, ale vy to téměř nevnímáte, protože malé ztráty vaší energie během šlapání bohatě vyváží vlastní pohon, a to i v nejslabším režimu dopomoci.
Na chvilku se ještě zastavím u samotného pohonu. Lapierre tady využívá služeb poslední (čtvrté) generace německého Bosche CX Performance, o kterém jsme toho napsali už poměrně dost. Tady je navíc zkombinovaný s maxibaterkou o kapacitě 625 Wh, což je dnes standard mezi obdobnými ebiky a dává kolu poměrně slušné dojezdové možnosti. Obvyklý náročnostní test opět potvrdil, že minimálně 35 km na kole ujedete, když ho opravdu hodně ždímáte, a po rovině jedete jen minimum času. Opravdu reálných 60 km si myslím, že je šance na něm výletním tempem ve zvlněné krajině ujet a subtilní dívka by na něm 90 po rovině asi také dát dokázala (neověřeno v praxi).
Bosch je nejlepší využívat v režimu EMTB. Několikrát jsem si to ověřil a musím říct, že pokaždé, když sednu na kolo s tímto pohonem, strávím v něm asi nejvíce času. Jednak proto, že je oproti nejsilnějšímu režimu ekonomičtější, jednak proto, že mě do jisté míry nutí k tomu, abych přeci jenom víc šlapal a ne se jen vozil, protože abyste dostali z kola více výkonu, musí kolo vidět i vaši vlastní snahu jet a točit klikami rychleji :-).
Jo a když už jsem nakousnul tu rychlost, tak tady se Bosch drží na hranici horního rozsahu maximální rychlosti. Nevypíná hned při 25 km/hod, ale někde mírně nad hranicí 26 km/hod. Krásně to bylo znát, když jsme vyrazili s kolegou, který měl k dispozici další ebike, který byl nastavený přesně na hranici 25 km/hod. Když jsme se pohybovali v těchto hraničních rychlostech, já se vozil a on šlapal úseky za své.
Vložit komentář