TEST: Kona Process 153
Pro mnohé příznivce horských kol již legendární značka Kona nám po XC modelu Hei Hei dodala do testu tentokrát model alespoň pro mě bližší jejich původním northshore kořenům, a to
- 29. 07. 2016
- Pavel Veselý
- Testy - Recenze
- Foto: Ondřej Šenk
Process dostal "za uši"
Musím se přiznat, že při přebírání kola do testu byla moje reakce na první pohled poněkud rozpačitá. "Na tohle se přeci nemůžu vejít", bliklo mi hlavou. V tomto případě však obzvlášť platí otřepaná fráze o tom, že zdání klame. Bike ve velikosti L se nakonec po přeměření a doladění posedu ukázal pro mých 192 cm jako téměř ideální. Specifická rámová stavba s brutálně vytaženou sedlovou trubkou rozhodně má svůj význam, a to nejen jako poznávací znamení; o tom ale níže. Při laděním posedu jsem se smířil i se 40mm představcem, který v jiných případech často měním za alespoň o centimetr delší.
Při ladění tlaku v tlumiči jsem se pohyboval kolem hladiny 200 PSI, které sekundovaly jednak s téměř tabulkovým SAGem, tak i s vlastním pocitem, na který dávám oproti tabulkám výrazně větší důraz.
Ale dost řečí, jde se jezdit!
Hned první příležitost vyvětrat Process byla v závodním nasazení, i když bez startovního čísla, při ilegálním enduro podniku na blíže nespecifikovaných trailech v okolí Berounky. Předem jsem byl upozorněn, že většina trailů je kamenitá a to, že pořadatel nekecal, jsem se přesvědčil nejen já, ale i kolo. Tímto se dovozci omlouvám za několik hlubších zářezů, ale ty zase stály za tím, že již nyní musím konstatovat, Process obstál na výbornou!
O sjezdových kvalitách tohoto stroje jsem v podstatě neměl větších pochyb již na první pohled, jak to ale bude do kopce? Rám s nižším těžištěm, delší horní rámovou trubkou a krátkým představcem se však ukázal jako velice dobrý i při zdolávání dlouhých výjezdů, a to jak v rozbitém terénu při nepravidelném šlapání a častých změnách tempa, tak při frekvenční jízdě ve stoupáních po asfaltu, kterým jsem se bohužel občas také nevyhnul.
Pružení se chovalo poslušně a nebylo až na výjimky potřeba tlumič přepínat do utlumené pozice. Dalším příjemným zjištěním bylo i to, že o sobě příliš nedávala vědět na mé poměry trochu vyšší hmotnost přes 14 kg. I když zde je třeba zmínit fakt, že jsem zhýčkán karbonem s neporovnatelně vyšší pořizovací cenou, než má dnes testovaný kousek.
Sjezd je doslova jedna radost
Papírové předpoklady se ukázaly jako pravdivé i v praxi. Koně se podařilo z přepákovaného jednočepu vymáčknout maximum. Na svědomí to mají hlavně tuhost v kombinaci s citlivostí odpružení. Za tuhostí celku stojí určitě již zmíněný specificky malý rámový trojúhelník s obdobně zmenšenou zadní stavbou, kterým sekunduje mohutné karbonové vahadlo s čepy o velkém průměru držícími vše pohromadě. Citlivost bych připisoval především delšímu můstku navazujícímu na tlumič, který dodává pružení velice příjemný hladký chod aktivní již ze začátku zdvihu a zároveň je dobře eliminováno nechtěné pohupování při šlapání.
Kromě správně aktivního chodu pod zadkem je Process i výborně ovladatelný, a to jak ve vysoké rychlosti, tak i v hodně zalomených zatáčkách. Nízko posazený střed s celkem dlouhou přední částí rámu dodává jezdci jistotu při "palbě" v rovných rozbitých úsecích. Jakmile přijde na řadu technika v podobě ostrého slalomu mezi stromy, není problém si kolo poslat do zatáčky tak, jak je třeba. Zde je cítit krátká zadní stavba a dopomáhá tomu i krátký představec. Osobně oceňuji i řídítka o šířce 780 mm, která jsou ideální oporou.
Při přemýšlení nad nedostatky mě napadnou snad jen na takto ostré kolo nedostatečně účinné brzdy Deore, které sice normálně nebrzdí špatně, při vyšší a hlavně delší zátěži v kuse však trochu nestíhají a nezachrání to úplně ani větší kotouče. Při přípravě tohoto článku jsem ale narazil na osazení tohoto modelu pro příští rok, kde výrobce očividně prozřel a stroj osadil mnohem výkonnějšími Sram Guide. Při ladění nastavení mi také trochu nesedla páčka sedlovky Southpaw od KindShock, jejíž objímka není řešena v kuse a při jízdě se mi i přes dostatečné utažení na řídítkách protáčela.
Celkově však osazení musím pochválit. O skvělé funkci vidlic Pike, a to v i jejím osekaném provedením RC již asi není třeba nic víc dodávat, schopně sekunduje i tlumič Monarch RT, který sice nemá ani expanzní nádobku a ani přehršel nastavení, funguje však tak, jak má. Chválit jistou a přesnou funkci řazení Sram, a to i v řadě GX je již také nošením dříví do lesa.
Jednoznačně souhlasím i s volbou plášťů. Maxxis Minion DHF na obou kolech je volbou, kterou jsem rád používal i na sjezdovém kole, a to hlavně díky nízkému valivému odporu tohoto vzorku. Navíc 3C směs dodává jistotu i v zatáčkách. Obzvlášť kvalita plášťů vyniká v kombinaci s 29 mm širokými ráfky WTB, které mimo tuhosti dodávají díky širší základně u patky plášťům i dobrou stabilitu.
Seznam kapitol článku
- 29. 07. 2016
- zobrazeno: 34391x
- Testy - Recenze
- Foto: Ondřej Šenk
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Tak já na svém emku mám sedlovku se zdvihem 150 mm co byla originál v krabici.
Vložit komentář