TEST: Gravel 3x jinak - Stigmata, Grade, Silex
V druhém díle tohoto graveltestu se podíváme na konkrétní jízdní zkušenosti, které jsme udělali s trojicí našich štěrkoletů...
- 01. 11. 2019
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
Závěrečný verdikt
A dostáváme se k závěrečnému hodnocení, potažmo rekapitulaci. V předchozích odstavcích jsem se pokusil podívat na testovanou trojici štěrkoletů jak ze silničního, tak terénního pohledu. U štěrkoletů totiž hodně záleží na osobních preferencích jednotlivých majitelů a na tom, kam nejčastěji na kole budou jezdit. Podle toho je dobré se také při koupi rozhodovat, a to ať už plánujete měnit v budoucnu na kole různé pláště, nebo nechat pouze jediný vám vyhovující pár.
Tady je stručný výpis mých osobních pocitů z uvedených kol tak, jak jsem si je postupně při jízdách zaznamenával a vnímal.
GT Grade
- široká řídítka ergonomicky vyhnutá, ale mohla by být tlustší omotávka
- krásně lehce a přesně fungující Di2 se subtilním (úzkým) úchopem
- geometrie hodně pohodlná, ale přeskládat podložky pod představec
- s opačným nastavením patek přední vidlice nezatočíte, otázka je, co s plným zátížením brašnami (nezkoušeno)
- je vidět velký posun oproti předchozí generaci, ale geometrie se stále drží více zaběhnutých silničních hodnot oproti Meridě
- nejvíc pružná zadní stavba komfortní, skvělá v terénu i na kostkách
- pláště univerzální, klidně bych dal i hrubší vzorek
Merida Silex
- zadek pocitově o něco méně komfortní než u GT, ale opravdu minimálně. Sedlovka pracuje i vizuálně
- skvělý posez pohodlný, ale přitom tak akorát dlouhý
- v terénu asi nejjistější pocit ze stability kola a nízkého těžiště
- úzký kokpit, ale komfortní rovný úchop díky plochému hořejšku a hodně široké omotávce, dal bych určitě širší řídítka
- robustní dualy Force oproti Shimanu na GT
- řazení přesné, ale je potřeba ho přesně naladit, jinak občas zacvaká. Ladění se dá dělat ale i za jízdy díky štelovacímu "válečku" na bovdenu před řídítky.
- kotouče nikdy ani v náznaku neškrtaly, a to ani po intenzivním brzdění
- ve spurtu do kopce bez flexe a ztrát, z testovaných kol nejlepší vrchařské ambice
- na kopcovité silnici občas chybí jemnější převody, těžký převod super
- pláště nejsou moc do terénu, ale světlost rámu dostatečná a je možné měnit
Santa Cruz Stigmata
- velký rozdíl oproti předchozí generaci, ale stále nejmíň gravel z testovaných
- chybí nějaká technologická vychytávka nebo pružící prvek, který by kolo jasně odlišoval a dával mu specifickou vlastnost
- sázka na klasiku s podseknutými zadními vzpěrami, ale bez výraznějšího pocitu odpružení
- na silnici tuhý a rychlý rám
- v terénu hlavní práci s odpružením odvádějí širší pláště
- 1x11 bez připomínek, jen v rovinatých úsecích občas chybí jemnější převodování stejně jako u Meridy
- v terénu díky širokým plášťům i řídítkům nejlepší z testovaných co do jistoty ovládání, nebál bych se možná ani teleskopky.
Takže tohle se mi primárně při testovánní honilo hlavou a postupně krystalizovalo v hlavě při najíždění dalších kilometrů na testovaných kolech. Osobně patřím mezi gravelbikery, kteří inklinují k tomu mít možnost výrazněji měnit charakter svého štěrkoletu podle toho, jakou aktivitu na něm právě plánují. Letos jsem třeba na testované Meridě objel s partičkou silničního krátkého krále Šumavy, ale současně se mnohokrát vozil jak na GT, tak na Santovi na oblíbených domácích testovacích trailech mimo asfalt.
Od gravelu prostě očekávám to samé co od allmountain biku. Aby byl univerzální, nebrzdil na silnici a fungoval co nejlépe v terénu a také aby to nebylo těžítko a měl jsem z něj pocit spíše osmikilové silničky než čtrnáctikilového trailbiku. Berany a úzké pláště totiž nejsou samospásné, a byť vám výhled na trčící dualy do velké míry změní pohled na jízdu, tak pravý úsměv na tváři vykouzlí jen něco navíc. Nějaká další přidaná hodnota oproti biku. Něco, co vás chytne za srdce a rozšíří vaše obzory.
Pro někoho tenhle pocit může dodat nízká váha a ladnost pohybu a akcelerace. Pro jiného to může být ona kombinace specifických řídítek a užších plášťů a někdo třeba může ocenit a připlatit za své oblíbené logo na rámu nebo netradiční barevné čí materiálové provedení.
Jestli teď čekáte, že zakončím tento test žebříčkem od nejlepšího po nejhorší z testovaných štěrkoletů, tak vás asi zklamu. Hodnotit tato kola globálně a přidělit jim patřičné známky je totiž hodně subjektivní a závislé na preferencích testera. U všech tří kol si snadno dokážu představit, že bych je mohl mít ve své bikové garáži, každé zřejmě kvůli něčemu jinému, ale žádné mě nezklamalo natolik, abych o něm dokázal říct "tohle nebrat".
Mám-li být ale upřímný a prozradit mé subjektivní pocity tak, jak jsem je měl ve chvíli, kdy jsem dvě ze tří testovaných kol vracel, pak bych to shrnul asi následovně. Ač mě to jako velkého příznivce značky Santa Cruz mrzí, tak Stigmata bych osobně jako svůj štěrkolet nezvolil. Chybí mi tam totiž takový ten wow efekt nebo nějaká technologie a image výjimečnosti, která by mě vzala za srdce. Jenom zajímavá barva a oblíbené logo mi v tomhle ohledu prostě nestačí, a pokud mám srovnávat s ostatními, tak tady je té originality bohužel nejméně. GT je pravý opak. Grade se v designu odvázalo beze sporu nejvíc z testované trojice a ohledně přidaných hodnot v rámci cenové relace bych ho zřejmě zvolil za vítěze testu. Za sebou má auru gravelového průkopníka s nejdelší tradicí a logicky tomu odpovídá i fungující nepřehlédnutelný rám. Jenomže pak sednu na Meridu a pochybnosti o jasném vítězi začínají dostávat trhliny. Tady je totiž všechno jinak, byť to možná na první pohled není vidět. Souhlasím, image značky u gravelových volnomyšlenkářů nemusí být top stejně tak jako specifická barevná kombinace rámu sladěná s omotávkou. Raději bych zde viděl třeba vyblitě šedou nebo hnědou, ale kombinace zdánlivé jednoduchosti rámu s jízdním komfortem díky geometrii, která nemá zatím v tomto segmentu stále obdoby, prostě zasekává cílový cepín, když ne na vrchol, tak opravdu těsně pod něj. Navíc originální jednoplacková specifikace nahrává do karet gravelistům víc než skvělé, ale komplikované Di2 u GT.
Pro mě osobně by tak nákupní pořadí mělo podobu Merida, GT, Santa. Je to paradox, protože u stejných značek MTB pohledem by bylo pořadí zřejmě naprosto opačné, ale pokud mám opravdu nezaujatě hodnotit osobní pocity zejména z jízdních vlastností tří srovnávaných modelů, tak prostě takto skončit musím. A dodávám, než si nějaký štěrkolet a zejména dražší koupíte, zkuste se na něm nejprve svézt, nebo lépe svézt se na více různých modelech. Rozdíly v pocitech pak mohou být natolik velké, že vám mohou snadno pomoci s rozhodováním, který štěrkolet nakonec vyberete.
První díl tohoto srovnávání, ve kterém jsme podrobně popsali a ukázali všechny tři modely, najdete zde:
Katalogové info o všech třech kolech najdete na následujících odkazech:
Seznam kapitol článku
- 01. 11. 2019
- zobrazeno: 36604x
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář