TEST: Dirtlej Dirt Suit SFD Edition
V dnešním testu se podíváme na nepromokavou kombinézu německé produkce Dirtlej, kterou jsme prověřovali více jak rok...
- 16. 12. 2020
- Jan Měšťák
- Doplňky
- Foto: Petr Bureš & Jan Měšťák
Sucho? Ano. Pokud…
Velikost lidé řeší u dámských i pánských předností, u domů, pozemků, aut ale i u oblečení. V tomto případě je obzvláště důležité se trefit do správné velikosti. Nikdo nechce, aby ho kombinéza někde tahala nebo na něm naopak vlála jak starej pytel na odpadky. Na stránkách výrobce mají poměrně vychytanou aplikaci, kde posuvným jezdcem udáte svou výšku i váhu. Dle toho na vás vypadne, dá se říci, ideální velikost. Výrobce i valná většina stávajících uživatelů radí zvolit o číslo větší. Mě apka vybrala velikost M, což odpovídá mému šatníku, ale na rady uživatelů volím L.
Po rozbalení z krabice jsem se tak trochu zhrozil… Kombinéza se po zemi táhla jako týden před výplatou a po nasoukání do ní můj prvotní dojem nemizí. Nepřipadám si vůbec sexy! Nohavice u nohou shrnuté a rukávy mám jak v tátově košili, když mi na biografii pípl pátý rok života. Pravdou je, že svoji volbu poznáte až po nasednutí na kolo. To vám potvrdí, jak moc jste se mýlili v prvním dojmu nebo v tom horším případě při výběru velikosti. Já velikost naštěstí zvolil správně. Po nasednutí se rukávy i nohavice zkrátili do správné délky. Menší obavy jsem měl z celkové šířky nohavic a jejich kontaktu s rámem. První vyjížďka mi naštěstí dala klid na duši. Kombinéza do kontaktu s rámem vůbec nepřišla, chovala se jako klasické endurovější kraťasy. Navíc je zde možnost přiškrcení výše zmíněným páskem. Což jsem vlastně za celý rok nevyužil.
Co jsem také nevyužil byla možnost odepnout rukávy nebo nohavice. A to z důvodu, který je možná více subjektivní. A to názoru na podmínky, kdy je dobré kombinézu vytáhnout. Ano, přicházíme na podstatnou věc, jako je tepelný komfort a ještě důležitější odvětrání. Kombinézu jsem testoval skoro ve všech ročních období kromě, jak je snad všem jasné, parného léta. Kdy je člověk naopak rád, když ho zchladí nějaká ta kapka z nebe.
Druhým důležitým faktorem je také správné zvolení spodních vrstev. Ne jednou jsem se proklínal, proč jsem nejel jen v bundě nebo proč jsem si sakra vzal tu mikinu. Dle mých zkušeností nemá smysl na sebe kombinézu nasazovat pokud teploměr neukazuje pod patnáct stupňů. Protože nad těch deset stupňů se uvaříte i po odepnutí nohavic a rukávů. Kombinéza, ačkoliv disponuje velkorysým a promyšleným systémem nasávacích a odváděcích otvorů tepla od těla, je pořád jen kombinéza. Ano, po otevření všech ventilačních průduchů pocítíte znatelné ochlazení, ale při větším zápřahu nebo delším stoupání se přece jenom neubráníte nějaké té kapce potu a ani třívrstvá membrána ho nestihne odvést ven.
Bundu si do výjezdu sundáte, kombinézu nikoliv. Samotný nápis na pravé nohavici dává jasně najevo, kdy si kombinézu máte obléct. Ano pod slovem fuck… si počasí představuje každý jinak. Moje hranice je nastavena na vytrvalý déšť s 10 stupni na teploměru. Od této hranice jsem na sebe nic jiného než Dirtleje nenasadil. Jak jsem zmínil výše, je potřeba vychytat jednotlivé vrstvy, aby se v tom člověk nezačal vařit hned po prvních metrech na trailu. Mně se od 10°C do 5°C nejvíce osvědčilo jen termotriko. Pod pět stupňů jsem již dle druhu ježdění přidával mikinu a podvlíkačky. V mínusových teplotách kombinéza na svých mínusech získává plusové body. A to hlavně díky tomu, že neprofoukne. Bundu si člověk musí poměrně často stahovat a i přes narvanou mikinu v trenkách se chladu od čerstvého vánku nevyhne.
Jako poslední bod jsem si nechal asi nejzásadnější věc, kvůli které člověk přemýšlí nad koupí a to je nepromokavost. Nebudu se zde dlouze rozepisovat o tom, že když se člověk propotí je po srandě a může domů. Budeme se držet faktoru, že máme správné oblečení pro danou teplotu a do kopce se držíme zkrátka, aby ventilačky stíhaly.
Dále kombinéza, kromě již zmíněného tepelného komfortu, přinese i pár suchých hodin ve vydatném dešti a bahenní neřesti. Při slabém dešti jsem s kombinézou dokázal fungovat celý bajkový den. Dejme tomu 5-7 hodin šlapačky v suchu. S vydatnějším deštěm se tento čas logicky snižoval. Opravdovou průtrž jsem s kombinézou dokázal fungovat kolem čtyř hodin. Pté se kombinéze už moc fachat nechtělo.
To, že se blížil její konec směny, bylo poznat jak na samotné váze, ale také na vrásčitém povrchu látky, která již nestačila odvádět vodu a začala se pomalu nasakovat. Ke konci jsem začal pociťovat zimu, chcete-li vlhkost v horní části zad, ramenou a pažích a vždy bylo dobré se co nejrychleji otočit směrem domů. Protože když došel chlad na vrchní část stehen bylo již pozdě a z vyjížďky se stal boj o přežití.
rozdíl mezi suchou (vlevo) a mokrou a už značně nasáklou látkou (vpravo)
Až na výše zmíněná místa jsem byl vždy suchý. Nejvíce mě to překvapilo u nohavic, které se ve vodě díky projíždění kaluží máchají asi nejvíce času, přes to vždy sucho. Vodotěsné kapsy jsou dobře připravené na vnější nezmary počasí. Na vnitřní klima už tolik ne. Telefon nebo klíče je dobré dát do sáčku nebo využít jiného úložiště. Pochvalu zaslouží nenápadný detail. Šikmé zakončení rukávů chrání velkou část ruky aniž by látka bránila pevnému úchopu.
Menší výtku mám k ventilačním otvorům, které by mohly být vybaveny stejně jako ostatní modely síťkou. Kvůli absenci síťky se občas povedlo nějakému tomu jehličí nebo bahnu proniknout do kombinézy. Dále bych ocenil o něco hlubší kalhotové kapsy. Multiklíč nebo klíče od auta pojmou bez problému, ale telefon dnešních velikostí se tam opravdu nevejde.
Seznam kapitol článku
- 16. 12. 2020
- Doplňky
- Foto: Petr Bureš & Jan Měšťák
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Vložit komentář