TEST: Canyon Exceed CFR Team 2021
Teprve před pár dny představený nový závodní hardtail jsme měli možnost díky Canyonu otestovat ještě pár týdnů před jeho představením a zde jsou naše první jízdní dojmy...
- 21. 08. 2020
- Petr Bureš
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
Jízdní dojmy
A praktickou část nemůžu začít jinak než právě hmotností. Už při vyndavání z krabice a sestavování kola mi bylo jasné, že tady se váha zastaví na hodně nízké hodnotě. Rám, který má mít jen lehce nad 800 g si prostě zaslouží pořádný setup a ten mu v Canyonu prostřednictvím téhle týmovky rozhodně dali a výsledek je doslova úchvatně lehoučký. Až si říkáte, jestli váhový limit daný zapletenými koly DT Swiss, který činí 120 kg, je opravdu reálný.
Zajímavý je také nový přístup k volbě správné velikosti. Canyon totiž v tomto případě zvolil poněkud jinou cestu než někteří jiní výrobci a místo aby rám snížil, tak ho naopak zvýšil a tím v podstatě řekl, že eLko pro mě zůstává optimální. Dnes je totiž obecně situace taková, že při mých 189 cm výšky většinou hledám a vyhovuje mi největší XLko, nicméně u tohoto nového Exceedu bylo protažené eLko přesně tak akorát pro bezstarostnou jízdu.
Tady se hned na chvilku zastavím. Oproti svému předchůdci je tenhle nový Exceed nejenom vyšší, ale také delší, což mi vyhovuje. Volit na něm optimální polohu těžiště, vzhledem ke strmosti kopce, je tak naprosto intuitivní a nemusíte při tom ani moc přemýšlet ani přecházet do nějakých nepřirozených nebo nepohodlných poloh. Tak nějak mimoprahově jsem ale vnímal výše položenou horní rámovku, protože v poslední době jsem si zvykl u jiných rámů na výrazně více prostoru pro kolena, nicméně vlastně to nebylo nic, co by mě nějak zvlášť omezovalo.
Tenhle bike je jednoznačně hltač nastoupaných metrů. Jeho ultimátní hmotnost spojená s tuhostí rámu a lehkostí šlapání mě ve stoupáních doslova nutila zrychlovat a řadit na těžší pastorek podstatně dřív než obvykle.
Svižný, rychlý, okamžitě reagující, neuvěřitelně rychle akcelerující, asi takhle bych mohl v kostce shrnout, jak na mě po první jízdě nový Exceed působil. Super tuhý rám i střed se i při opravdu velkém silovém úsilí postarají o to, aby vámi vložený energie nepřišla vniveč a byla maximálně transformována do dopředného pohybu. Překvapilo mně dokonce i to, jak mi třicet čtyřka převodník přišel v některých chvílích dokonce malý, jak kolo svištělo na rovinkách, a přitom jsem neměl pocit, že by mě v výjezdech tenhle převodník naopak nějak zásadně limitoval a chyběl mi kvůli němu lehký převod a to přitom v letošní "covidní" sezóně rozhodně nemám nijak zvlášť natrénováno.
Jak jsem byl nadšený z vrchařských a rovinatých pasáží, na kterých nový Exceed vysloveně exceluje, začínal jsem mít malinko obavy ze sjezdů. A tady bych to rozdělil na dvě kapitoly. První kapitola se týká ovladatelnosti, druhá kapitola se týká pohodlí.
Vím, že v XCountry panují malinko jiné požadavky na komfort a mistři svého řemesla jsou schopni krotit daleko méně poddajné kozy, ale já bych zde přeci jenom uvítal alespoň 760mm řídítka, což ale chápu, že není jednoduché zařídit, když Canyon připravil komplet integrovaný kokpit, kterému nadělil jen sedmsetdvacítky. Budiž. Že nebude ve sjezdech možné regulovat výšku posedu, protože místo teleskopky mám odpruženou sedlovku, jsem věděl a překvapivě jsem zjistil, že mi to až tak nevadilo. Pravda, systematicky jsem nevyhledával skalní převisy, ze kterých bych se jal seskakovat nebo sjíždět, ostatně pokud by bylo potřeba, tak Canyon díly průměru sedlovky 30,9 mm umožňuje do rámu teleskopku bez velkých omezení doplnit a nemusí to být ani originál od DT Swiss, který osazuje na několik jiných modelů.
Naopak na rovinkách a polňačkách mě celkem příjemně překvapila schopnost použité karbonové sedlovky odtlumit běžné nerovnosti a vibrace. Pravdou je, že kdyby byl rám celkově nižší a sedlovka by z něj mohla být více vysunutá, asi by byl výsledný pocit s odtlumení ještě silnější, ale buďme rádi za to, co sedlovka zvládne. S obyčejnou pevnou, neřkuli hliníkovou sedlovkou, by jízda na tomhle rámu byla o poznání rozhrkanější.
A zmínit musím ale také pár věcí, které se mi moc nezamlouvaly a jednou z nich bylo nemilé zjištění, že se při jízdě po kořenech a rozbitějším trailu občas ozývala kabeláž zevnitř rámu. Typické cvakání bovdenů o rám v místě mírně nad středovým složením nebylo sice slyšet nonstop, ale občas se ozvalo a pak zase utichlo. Vzhledem k tomu, jak je v rámu kabeláž vedena a že není nikde uvnitř napevno fixována, dá se předpokládat, že se něco podobného může občas dít. Zručný mechanik to dokáže řešit různými způsoby, jen bych čekal, že si hoši v Koblenzu dají více práce s pořádným vyladěním novinářských testbiků tak, aby se tohle nestávalo, ale měli zřejmě naspěch, aby se všechno stíhalo ještě před embargem a tak přimhouřím oko, říkal jsem si kdesi v lese při prvních náznacích cvakání...
Druhou věcí, na kterou jsem narazil už kdysi, když Fox prezentoval jako novou závodní odlehčenou třicetdvojku jako novinku, je její ne úplně ideální tuhost. Projevuje se to jak vychýlením kola při brzdění, tak při silovém šlapání a naklápění kola do zatáček. eSTéčková Foxka pod mými devadesáti kily prostě tak trochu plave. Není to pochopitelně vina Canyonu ani testovaného rámu, ale spíše kompromis v podobě konstrukčních prvků optimalizovaných pro nízkou hmotnost. Tady je ten pocit navíc ještě umocněn díky super tuhému integrovanému kokpitu, který nedovolí žádnou nepřesnost nebo neposlušnost mezi představcem a řídítky, ale o to víc se pak projeví všechno ostatní.
Naopak superlativy musím opět vyslat směrem k samotnému pohonu a komponentům XTR. Přesné krátké dráhy, čitelný cvakot a rychlé stoprocentní fungování při změnách převodu provázelo po celou dobu testu, během kterého mi ani jednou nespadl řetěz. K tomu lehké XTR dvoupístkové brzdy, které začaly brzdit v podstatě od prvních metrů, a to šlo o zcela nový nejetý bike.
Musím přiznat, že osobně jsem příznivcem celoodpružených biků, a to i těch XCountry, přesto ale příležitost vyzkoušet podobný stroj, jako je tento, občas rád využiju, protože i na hardtailu se dá demonstrovat, jak konstruktéři dokáží využít aktuální technologické možnosti a tohle je přesně ten případ.
Seznam kapitol článku
- 21. 08. 2020
- Testy - Recenze
- Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
Petr Bureš
6114 článkůZakladatel MTBS.cz a KOLO.cz. Vášnivý biker a v posledních letech i elektrobiker, a gravelista. Třicet let sleduje technické novinky a inovace, jezdí po jejich prezentacích a odborných veletrzích po celém světě a sleduje také nejdůležitější události cyklobyznysu. Kromě nejnovějších technologií a bikových novinek je vášnivým příznivcem Retro MTB komunity.
Diskuze k článku
Při udávané hmotnosti rámu okolo 800 g a top osazení není váha žadný zázrak. Spíš se blíží váhově vytuněným fullům. Můj HT rám má 1150 gramů a s komponenty obdobné třídy (SRAM AXS, karbonová kola 1300 g, stejná vidlice, stejné kliky) váží celé kolo bez pedálů 8.45 kg. Rozdíl vidím asi v karbonových kolech DT - typové označení 1200 je zbožné přání vycházející z původního označení 26´´ kol, reál bude při vnitřní šířce 30 mm spíš okolo 1400-1500 g na pár.
...dohledáno, oficiálně 1490 g
tomfreedom — #1 U DT Swiss už dávno neplatí, že číslo v názvu modelu představuje hmotnost produktu. Pokud se bavíme o ráfcích vnitřní šíře 30mm a robustnější konstrukce s vysokými váhovými limity tak je realita opravdu spíše nad 1500g
Mne pripadá nová geometria so zmenšeným slopingom ako krok späť o 10 rokov. Nepochybujem že nový materiál je super tuhý, ale týmto sa tuhosť rámu a aj prepruženie sedlovky zbytočne znižuje, len kvôli špeciálnemu uchyteniu. Integrovaný Cocpit je v móde, viď Scott, ale nemáte šancu zmeniť predstavec, ak vám 8cm nesadne, nie veľmi praktické. Okrem toho váži 334gr, čo je riadna kotva. ťažko sa bude pri tej váhe predávať. No a rámy: CFR 835gr super, SLX 1015gr je ťažší o 145gr oproti staršej verzii, SL 1312gr je ťažší dokonca o 262gr, to je aký pokrok ?
Vložit komentář