U příležitosti mezinárodního představení novinek Cannondale v rakouském Alpbachu jsme měli možnost otestovat nejnovější elektrobike Habit NEO. Zde jsou naše první jízdní dojmy...
Specifickou disciplínou elektrobiků, která se dá krásně zkoušet a která se projeví jen v opravdu extrémních situacích, je rozjezd v prudkém kopci. Tam, kde byste s běžným kolem neměli šanci skoro ani nasednout, natož se pokoušet rozjet, na elektrobiku při správném nastavení prostě fičíte. Je k tomu potřeba mít ale správný motor, správný převod a tak trochu to i umět, protože s tím sezením to v takovýchto místech není až tak jednoduché a nastoupit na bike ve stoje a na první šlápnutí se rozjet a udržet směr a frekvenci šlapání není sranda.
A my jsme přesně tohle dělali a ještě se při tom i fotili. "Tady kousek sjedeš dolů a jakmile tě vyfotí, tak zastavíš, za tím stromkem se otočíš a pojedeš po stejné cestě zasem sem nahoru" zněla instrukce od Jeroma, který nás jednoho po druhém posílal na několik desítek metrů dlouhý padák mezi stromy. Špička sedla se při tom mé zadní části dotýkala jen sporadicky. Tak jsem musel být vybalancovaný a na nejlehčí převod a boost režim prostě jen kontrolovat aby přední kolo drželo jakž takž rovnou stopu a zadní přitom tlačilo masu hliníku, mědi a masa a kostí směrem zpátky na kopec, kde se na nás dívala partička ostatních a občas i povzbuzovala výkony jednotlivých artistů.
Místo, kde a jak se na kolo dole nasedalo, si mohl každý volit dle libosti sám. Žádná nastupovací plošinka tam samozřejmě nebyla takže jsme volili více či méně podobné pozice šikmo ke svahu s následným mírným zatočením na kolmici. Hlavním cílem bylo samozřejmě vyzkoušet to, jak rychle zvládne Bosch nahodit patřičný výkon v takovémto kopci a zabrat tak, aby se dalo rozjet a udržet hned následnou otáčku pedálu s kontinuální trakcí. Platformeři tady měli značnou výhodu, protože nemuseli řešit nacvaknutí druhé nohy. Nicméně i s SPDéčkama jsem to dokázal dát na první dobrou a potvrdit si tak, že v téhle disciplíně Bosch udělal velký skok kupředu oproti starší generaci pohonů.
Navíc musím říct, že oproti Shimanu má Bosch svůj boost režim podobně silný ale řekl bych, že více kultivovanější a plynuleji najíždějící. Zatímco u Stepsu mě sem tam opravdu překvapí náhlá síla boostu, která má však tendenci až nepříjemně kopat a zvedat přední kolo, Bosh jakoby malinko zpomalil nájezd maximálního točivého momentu, ale přitom bez znatelné lenosti nájezdu. Tohle by bylo samozřejmě lepší zkoušet v rámci jednoho místa a obou pohonů na střídačku, aby se dalo přesněji popsat jak moc se oba systémy od sebe v tomto liší, ale o tom, že tomu tak je jsem přesvědčený.
Už při prezentaci jsem se zájmem sledoval, když se mluvilo o speciálním setu použitých Magura brzd a o tom, jak konstruktéří dbali při navrhování kola na dostatečný výkon právě brzd. U běžných elektrokol, která budou jezdit převážně po cyklostezkách a městech to není zdaleka tak důležité jako u takovýchto biků, pro které jsou jejich domovinou právě traily ne nepodobné těm alpským.
Dokázat jednou za čas rychle zastavit na křižovatce, je něco úplně jiného, než kontrolovat rychlost na desetikilometrových sjezdech a horských trailech, kde vám časem začne odcházet síla v rukách a polevovat tak i brzdná síla prstů.
Jasně, náš testovací okruh nebyl nijak zvlášť dlouhý. V podstatě jsme na cca 20ti kilometrech zvládli 500 metrové převýšení, nicméně některé úseky jsme si párkrát zopákli abychom zjistili, že při prvním absolvování je potřeba držet se při zemi, zatímco při druhém, nebo třetím, kdy už víte, co vás kde za jakým horizontem čeká, to můžete pustit o poznání rychleji a odvážněji.
Nikdy se přitom nestalo, že by brzdy nějak uvadaly, nebo dokonce přestaly brzdit. Nikdy jsem nepotřeboval ani použít víc než jeden prst pro naprostou kontrolu rychlosti a nikdy jsem ani netrpěl jejich výraznější bolestí a to ani po nejdelší sjezdové pasáži, kterou nám Jerome zařadil do naší testovací vyjížďky. Prostě brzdám musím vyseknout maximální pochvalu. Byť vypadají nové kotouče dost jako motokrosové, jejich výkon je odpovídající jejich použití. Slyšel jsem, že oproti nim Sram Code osazené na nejnižších modelech moc nebrzdí, a to z vlastní zkušenosti vím, že Code dokáží brzdit hodně dobře, ale ono část brzdného výkonu bude mít na svědomí i obrovský 220mm přední kotouč, pro který je potřeba na vidlici speciální adaptér.
Mnozí z vás se asi budou ptát jak dopadly po testu naše baterie? Inu přátelé, řekněme si to asi takto. Při prověřování vlastností ebiků se občas pokoušíme dělat test z pohledu maximální i minimální výdrže baterií. Vždy je dojezd otázkou především profilu tratě a hmotnosti jezdce a až v druhé řadě pak záleží na tom, jaké režimy dopomoci při testování na jak dlouho volíte.
Já měl na test nejvyšší model Habita NEO s největší dostupnou baterií, kterou Cannondale dodává, to jest 630 Wh. Jelikož jsme testovali v opravdu náročných profilech nahoru a dolů a většinu času strávili ve vyšších režimech dopmoci, asi nebudete překvapeni, že jsme se na výrazný délkový rekord nedostali.
V cíli jsme po zhruba necelých dvou hodinách a dvaceti najetých kilometrech měli v bateriích od 18 do 35 % podle toho, jak velcí a těžcí jsme byli a také podle toho, kolikrát si kdo z nás zopáknul některé úseky.
Ze zkušenosti vím, že při extrémním zatížení se dá běžná 500Wh baterie vybít za cca 25 km. Stejné baterie ale umí podporovat svého jezdce klidně i 80 km v rovinatém terénu. Vysokokapacitní baterie použítá tady, jak odhaduji, bude schopná zvládnout 30-35 km opravdové vraždy a v opačném případě vydržet klidně i stovku rozumné jízdy a to už jsou opravdu celkem slušné hodnoty na to používat bike bez větších omezení.
Vložit komentář