V marockých horách Atlas se tento rok uskutečnil již druhý freeride kemp pro českou skupinu.
Okolí Marakéše je vhodné pro biking pouze v jarních a podzimních termínech. Přes léto se teploty pohybují okolo 45°C ve stínu, a proto volba druhého termínu padla na podzimní období, konkrétně 12. - 19. listopadu. Skupina se klasicky sešla na letišti ve Frankfurtu; odlet v 6:20 směr Marakéš.
Na letišti v Maroku na nás čekalo sluníčko, teplíčko a celníci. Kola naštěstí dorazila v pořádku a přistavený minibus nás odvážel směr Tikida Garden Hotel organizovaným dopravním chaosem Marakéše.
Tomáš, věčný to fotograf, neustále něco fotil a natáčel, přičemž si ani nevšiml, že točí mrtvého motorkáře na vozovce. Následný incident s lokálním poldou byl jako chladná sprcha po dlouhé cestě...
S montáží kol pomáhal v servisním středisku hotelu mechanik a řidič Rašíd, který nás doprovázel po celou dobu kempu. Odpoledne nás čekal bazén, drinky, jídlo, atd… Vše all inclusive.
Na večerní výlet do centra Marakéše jsme si objednali starý piano a v sedmičlenné bandě do něj naskákali a vyrazili směr Medina. Kouř, světla, spousta lidí, no prostě mazec. Tady kdo nesmlouvá, jako by nebyl, takže náplní večera se staly nákupy suvenýrů za babku v obrovském labyrintu krámečků.
Druhý den ráno
Po snídani v plné polní a s veškerou bagáží vyrážíme do hor. Lehké zdržení nastalo kvůli obrovské síle Lukáše, který si při montáži kola dotáhl přední osu 40 Foxe a na řadu muselo přijít i kladivo. Cesta do Ourika Valley sežere kolem hodiny času, záleží na hustotě místní dopravy a rychlosti nákupu ovoce. Jako první přišlo na řadu skryté místo, nádherné bike hřiště, kde jsme zkoušeli místní povrch a dostávali instrukce o záludnostech místního terénu. Sjíždění prudkých krátkých svahů, brzdění, zatáčení a kopírování terénu za podpory vesnických dětí navodilo skvělou atmosféru. Další přemístění auty na hotel, oběd, pivo, ubytování a zas na kopec, trail pod názvem Ourika, který začíná jako singl a pokračuje přes příjemný lesík až do vesnice, se líbil natolik, že jsme ho oklepli do tmy celkem 3krát.
Třetí den
Na řadu přišla jedna strana údolí Ourika-Oukaimeden. Na tento den nám hlídal záda jako druhý guide bývalý mistr ve veteránech Francouz Jean Pierre. Vyschlej, šedivej biker nám ukázal, že jsme vážně ještě potěr!!!
Po rozcvičce a srandičkách nás čekal první trail na zahřátí pod názvem Forest. Je to příjemný trail v řídkém borovicovém porostu, navazující na trail Stand Stones, který nahání děs všem, kteří nemají zrovna v lásce kameny. A ty tady vyčnívají ze země jak ruce.
Po projetí jsme se všichni uklidnili, protože nic není tak, jak vypadá... Prostě pohodááá a dali jsme ho ještě jednou. Byli jsme připraveni a natěšeni na další trail "Garda". Jak název napovídá, terén je podobný tomu na Lago di Garda. Začátek hustý porost s klopenkama, pak se trail otevře a začíná víc volného kamení i balvanů, které postupně ustupují a dostáváme se až na singl, který končí pod vesnicí u asfaltky, kde už na nás čekají off road auta. Oběd máme zařízený u lokála na zahradě a co jiného než Tajine - maso se zeleninou.
Po obědě se mračí obloha a vypadá to na vodu, ale jdeme na další novou lajnu "Slider", kde nás Gaspi v půlce trailu prostrkal houštím přes hřbitov, pod kterým nás čekal výhled na údolí s naší poslední částí dojezdu na sypkém povrchu. Kluci jsou už docela vyčerpaný a Martin vzdává poslední jízdu trailem "Red" s úvodní prudkou pasáží mezi zelení končící v korytu vyschlé řeky. Odtud trail pokračuje po skalnatém singlu s dojezdem vesnických schodů. Řidič Rašíd se přiřítil Pajerem tak rychle, že kolem na střeše málem strhnul elektrické vedení a my mohli svítit ještě dneska. Nahoře zhasínali a my pádili na hotel a teplej čaj.
Vložit komentář