"Sjezd bohužel u nás nikoho nezajímá, odepsal ho Svaz a v českých podmínkách se profesionálně dělat nedá," říká 28letá šestinásobná česká mistryně Jana Bártová...
Předminulý víkend byl z pohledu sjezdařů důležitý zejména proto, že se se nesl v duchu třetího závodu Světového poháru v rakouském Leogangu. V něm se také představili i čeští zástupci nejrychlejší bikové disciplíny, a to včetně Jany Bártové - nejúspěšnější české sjezdařky. V dresu mistryně ČR to také potvrdila desátým místem. Po loňské zlomenině zápěstí z úvodního SP v Lourdách se tak po roce úspěšně vrátila na nejprestižnější okruh DHI. Jenže po závodě však Jana oznámila, že seriál SP nadobro opouští...
"Jelikož jsem si loni moc nezazávodila s rychlýma holkama, byla jsem dost zvědavá, jestli se mi vůbec podaří probojovat alespoň do top20. Ale podařilo se mi postoupit ze 13. místa a pak finálová jízda byla pro mě odměnou a taky jsem si ji pořádně užila. Nikde výrazné chyby, jen v závěru trochu více respektu z techniky, ale jinak spokojenost. Můj cíl bylo stlačit čas po 4 minuty a to se mi taky povedlo. O to sladší to byl pocit, když jedeš svůj poslední svěťák a skončíš v top desítce," vypovídá Jana, původně začínajíci jako motokrosařka.
Jana při svém posledním SP v Leogangu
"Loni jsem prodělala zdravotní, motivační i finanční krizi a všechny priority se mi obrátily vzhůru nohama. Byla jsem prostě a jednoduše v háji a kromě materiální podpory a povzbuzujících ohlasů mi nezbylo nic jiného," vysvětluje Jana, na plný úvazek pracuje ve společnosti Schindler /distributor značek Ghost, Lapierre, Continental, Nalini, Exustar a další/. "Teď jsem to ještě zkusila, výsledek nebyl špatný, ale moc mě to nebavilo. Celé to bylo takové hodně vyhrocené, nervózní a bez atmosféry. Přijde mi, že se svěťáky ženou do extrému a začínají se dělit na skupiny, tebe potřebujeme - tebe nepotřebujeme, a je to hodně cítit. Tréninky jsou v průměru 2 hodiny denně (první den 3, druhý 2 a třetí 1) a vstáváte na ně brzo ráno. Utahují se kvalifikační kvóty, které hodně lidí odradí tam vůbec přijet. U holek jde z kvalifikace prvních 15 do finále. Před dvěma lety to bylo 20 a pár posledních jelo bídu. Ale teď? Teď je tam tolik rychlých holek, že dostat se do 15 je masakrální. Přitom těch 5 navíc by zabralo 5 minut ve finále. Nejde mi moc do hlavy, proč to tak osekávají. Pak na závody místo 40 holek dojede 25. U chlapů je to ještě víc poznat," chrlí ze sebe osmadvacetiletá Jana z Opavy.
Svůj oblíbený sport se podle jejího názoru, zvlášť v ženské kategorii, nedá dělat na profesionální úrovni. "Každé vycestování na svěťák nebo evropský pohár stojí 5-20 tisíc, podle toho, jak daleko a kam cestuješ. A když to jde z výplaty nebo úspor, tak to hodně zasáhne kapsu. Na prize-money člověk nedosáhne a na evropském poháru jsou v případě úspěchu maximálně na pokrytí nákladů na závod. Nehledě na množství dovolené co to spolkne. Sice mám tolerantního zaměstnavatele a kolegy, pracuji na reklamačním oddělení, takže přes sezonu si nemůžu dovolit být 14 dní v trapu...," říká dál Jana, která je šestinásobnou mistryní ČR, mistryní Evropy 2016 z polské Wisly, dva roky strávila v elitním týmu Ghost RPP a svůj nejlepší výsledek považuje sedmou příčku z finále SP 2015 ve francouzském Meribelu.
Letos Jana zkusila i enduro a hned z toho byl vyhraný první díl České enduro serie v Koutech...
"Je jedno, jestli jsem dojela 10. nebo 20., nebo jsem dokonce venku něco vyhrála. Nikoho to moc neoslovilo, dva roky v elitním týmu bylo super, ale pak jak když utne a žádný ohlas. V Česku už přestal sjezd podporovat i Svaz, zbavil se poháru a dotuje jen ME a MS, což je podle mě nesmyslné. Nemá to žádný rozvoj, nejsou tady na obzoru žádní talenti a jestli ano, nemají se kde rozvíjet. Já už si nad tímto stavem nechci lámat hlavu, je potřeba se s tím smířit a brát to tak, jak to je nastavené. Tento sport mám moc ráda, ale živit se jím v českých podmínkách nedá. Proto si sjezd nechci kazit všemožnými závody, ale spíš si vybírat ty pěkné a jet závodit, kam se mi bude chtít, sem tam nějaké endurko na pobavení. Hodně výletů a hlavně se bavit, i když závodění miluju. Děkuji rodině, drahé polovičce a partnerům, kteří za mnou stále stojí a kteří mi zajistili materiál a díky nimž můžu závodit na top stroji a v super výbavě, jmenovitě Daniel Hájek – Levelsport koncept - POC, Martin Šíma – Maxcursor - Stans NoTubes, Ivo Kocian – Bikeplac – Intense rám, Vladimír Babčaník – Fivetenshop.sk – botky, Petr Šmír – Meatfly – civilní oblečení.
Diskuze k článku
Smutné, ale pravdivé. Bohužel sport na profesionální úrovni je už jen o penězích...
Vložit komentář