Na švihu s Járou aneb Rozjímání nad propastí

Takových příležitostí je poskrovnu. My ji dostali a využili; strávili jsme pohodové dopoledne s hrdinou nedělního závodu na Vysočině...

Výfuk bílého Maserati zaburácí na parkovišti a z kokpitu vyskočí šampion v rudém dresu s velkým „S“ ve znaku. „Jak dlouho pojedeme?“ ptá se Jaroslav Kulhavý. „Aspoň hodinu, ne? Když už jsme se oblékli.“ Švih s olympijským šampionem na pozvání italského regionu Trentino, jehož je Kulhavý ambasadorem, startuje. „Ale ať nejsme moc špinaví.“

Bolí tě nohy? ptáme se muže, co o den dřív zničil bikovou konkurenci ve světovém poháru a stal se vítězem prvního závodu seriálu. „Ani ne, na to že jsem se po závodě nestihl ani vyjet,“ říká biker týmu Specialized Racing a na hrázi rybníka Sykovec si protahuje nohy. Rybář na molu mezitím tahá z vody úlovek. „Nechává ji vytrápit,“ sleduje Jára. „Ale to vypadá na podmíráka.“

Pak zatáčí doleva na pole, úzkou stezičkou k lesu, za nímž začíná bikový areál, v němž se už pětkrát konalo rendez-vous nejlepších bikerů planety. „Podle mě je to nejlepší závod svěťáku,“ kývne.

Z Jardova výrazu šlo už během závodu vyčíst, že má navrh. Bavil sebe i lidi

Járo, chtěli bychom vidět Vertical drop. Pasáž, co dřív strašila, je dnes nedílnou součástí pohárového okruhu. „Musíš jet tady, vlevo, vedle toho suku,“ ukazuje Jára na kládu, která tvoří hranu kamenné propasti. „A dole netrefit ty šutry, abys necvakl. To dáš,“ přesvědčuje šampion.

A má tady kde přistát vrtulník záchranařů? znějí pochyby bikových amatérů.

„Jednou jsem tady přejel Absalona,“ vzpomíná Jára. „Normálně v závodě, válel se tam dole. A nepříjemné jsou tamty kořeny, kloužou.“

Mladí Kazaši krouží dopoledne po tratích a český biker se diví: „Hele, asi trénují na mistrovství světa.“ Už dnes? Vždyť honba za duhovými dresy na Vysočině odstartuje za víc než rok a do té doby se vyjeté stopy na trati tisíckrát změní. „Stačí přijet dva dny předem,“ myslí si a pak mu asociace po ose Kazachstán - cyklistika vnukne myšlenku: „Ta Astana na Giru je neskutečná, co? To by mě zajímalo...“ naznačí, ale nedopoví.

Tak i tuhle činnost Jára ovládá velmi zkušeně, buď ji trénoval anebo ji nezapomněl

Před hotelem Ski, kde už je sotva poznat, že se tu o den dřív konal úvodní závod světového poháru a že se tu nahrnulo přes 14 tisíc fandů, co Kulhavého hnali za triumfem, se začte do mapy místních trailů.

„Nevíte, jestli je tady někde servis?“ ozve se zpovzdálí bikový hobík. „Potřebuju novou patku a tady v Novém Městě měli jen jednu. Ohnutou.“

„Ve Žďáru, v Poličce...“ dumá Kulhavý. „Ale potřebuju patku na starého Authora,“ říká blátem kropenatý klučina. „Tak zkus nějakého kováře,“ pronese s úsměvem Jára a zavelí: „Jedeme! Zkusíme červenou, co?“ Osmikilometrový okruh s převýšením přes 200 metrů je prý nejlepší. „To za půl hodiny dáme.“ A hledá značku na stromě.

První technické sekce, pak rychlý sjezd ke kamenité sekci, kde vzhůru trčí ostré kameny. „Viděli jste to? Tady dole by si mohli otevřít obchod s dušemi.“ Načež se stezka zase zlomí vzhůru, do kopce, na kořeny. Kolik tepeš? ptáme se. „Nevím, nebral jsem si sporttester. Abych byl lehčí.“

Ale je den volna, zaslouženého odpočinku po vítězné dřině. „Chci jet do 140 tepů.“ A ve výjezdech stále mluví, jako by jel po rovině, k tomu dýchá nosem. Za zatáčkou pak zvedne svého bika na zadní. Hra s kolem coby odměna za soustředění předchozího dne?

Pohoda po závodě, úsměv na tváři drží

A támhle uhání Georgia Gould, týmová kolegyně Kateřiny Nash z Luny. V závodě žen dojela třináctá, teď se sluchátky v uších vyrazila na trénink. „Čau kluci, co tady děláte?“

„Snažíme se utahat Jardu.“

„Aha,“ rozesměje se Američanka, jako by snad nevěřila, že něco takového je možné, a dodá: „Já zase hledám trať maratonu, co se tady jel v sobotu. Myslela jsem, že uvidím stopy od pneumatik.“ Památky na sobotní Birell Bike Vysočina však spláchla voda a americká bikerka v lese kufruje. „Tak si to užijte,“ mrkne a zmizí na červeném trailu, který v serpentinách stoupá kamsi vzhůru.

„Tak tu už nedojedeme,“ zoufá si naoko Jára a říká: „Zbytek dojedeme po asfaltu.“

Ze Tří studní, přes Fryšavu do cíle v Kadově. „A na konci dáme vyřazovačku. Kdo bude poslední, umyje všem kolo.“

Foto: Michal Červený, Jan Němec

• 25. 05. 2015
• Ostatní

Jan Nemec

11733 článků

Zakladatel MTBS.cz a KOLO.cz, vášnivý biker a gravelista, který se třicet let pohybuje v prostředí bikových závodů u nás i ve světě. Šéfredaktor zpravodajské sekce, fotograf a píšící reportér.