Na hraně! Jsou dnešní XCO tratě už příliš nebezpečné?
Již několikrát během sezony, naposledy po MS v Jihoafrické republice, se rozvířily debaty o náročnosti tratí světového poháru a dalších vrcholných podniků v XCO...
Nejvýrazněji vystupovala právě po světovém šampionátu německá reprezentantka Sabine Spitz. A není divu. Poranila si vazy v rameni při pádu během tréninku v úvodním závodě světového poháru v Albstadtu, kde si mimochodem rovněž v tréninku zlomil klíční kost i její krajan Manuel Fumic, a přišla tak o půl sezony. Sotva se po operaci zotavila a dostala do formy, spadla při tréninku na trati mistrovství světa znovu a stejně devastujícím způsobem si rameno poranila znovu. Tentokrát druhé.
Sabine Spitz tentokrát spadla v místě zvaném „Shaka's playground“. „Znali jsme tento úsek trati už z loňského světového poháru, ale letos byl ještě těžší. Více se to vyjezdilo a část půdy byla odstraněna, takže to byl větší skok, aby se člověk dostal přes kmeny. Možná jsem tam najela zbytečně rychle, nevím. První kmeny jsem přejela bez problémů, ale na konci úseku jsem jeden trefila předním kolem a šla přes řídítka,“ popisovala Němka serveru Cyclingnews.com, jak k jejímu fatálnímu pádu došlo. Výsledek? Zlomenina v oblasti ramene.
„V Albstadtu panovaly specifické podmínky. Jsou tam vápence, které za deště zkrátka kloužou. A něco podobného platilo o hlíně v Pietermaritzburgu. Organizátoři se musí zamyslet, jak bude trať sjízdná za všech podmínek,“ říká Sabine Spitz, která se obula i do trati v Novém Městě na Moravě, která patřila vždy k jejím nejoblíbenějším. „Na Vysočině byla nádherná trať. Letos jsem tam kvůli zranění z Albstadtu startovat nemohla, ale vím, jaké změny tam proběhly. Proč tam budují novou rock garden, u níž je jasné, že za špatných podmínek bude obtížně sjízdná?“ naráží olympijská medailistka na prvek, který v Novém Městě na Moravě pomohl postavit freerider Richard Gasperotti.
Jedna z českých reprezentantek Tereza Huříková stojí částečně na straně své bývalé kolegyně Sabiny Spitz. „Určitě je ve stavění tratí cítit určitý posun. Už to není jen o jezdění na kole, jsou tam i jiné prvky. Dřív to bylo o tom, co v daném místě příroda dala. Dnes se vzdalujeme od toho XC v pravém slova smyslu a hodně se do toho dávají umělé překážky a ruční práce. Nejtěžší jsou ty oblíbené rock garden, které umí být za různého počasí někdy dost nevyzpytatelné. Ale to je vývoj. Neříkám, že špatným nebo správným směrem, ale asi je přirozené, že se tak mladý sport hledá a vytyčují se mantinely. Ale i proto je dobře, že se závodníci hlásí a protestují,“ myslí si závodnice týmu Specialized Racing.
„Myslím, že jsme se dostali do bodu, kdy jsou tratě sice zajímavé a chceme je takové mít, ale zároveň jsme možná na hranici bezpečnosti,“ řekla dále Sabine Spitz pro server Cyclingnews. Podle dvaačtyřicetileté německé závodnice, která za dobu své kariéry sleduje významné proměny olympijského cross country, se pořadatelé předhánějí v tom, kdo bude mít nápaditější a působivější trať. „Přidávají víc a víc, ale ve finále za to platí sportovci svými zraněními. Je rozdíl jet technickou pasáž v běžném tempu a v tepech blízko maxima. Každým kolem je to těžší, únava se stupňuje a i drobné zaváhání vyústí v bolestivé zranění,“ posteskla si Spitz.
I podle Terezy Huříkové by nebylo od věci občas trochu ubrat. „Na trati mistrovství světa trénovali někteří bikeři s chrániči a v ten moment jsem si řekla, že už se ten sport dostává někam úplně jinam,“ pokračuje Tereza, podle jejíchž slov je obtížné podobné prvky trénovat, protože není možné je najít jen tak uprostřed lesa. Ona sama proto jezdí za tréninky do bikeparků. „Trať se dá zatraktivnit i jinak. Viděla jsem zajímavé prvky, jako jsou různé lávky, ale nebyly nebezpečné. I v Africe se sice skákalo, ale nebyly to metrové dropy, kde se při případném pádu člověk přizabije,“ doplnila.
Podle pořadatelů je obtížné postavit trať tak, aby snesla závod elity a zároveň byla sjízdná pro juniorské kategorie. „Z mého pohledu dáváme každému z jezdců na vybranou. Netlačíme je do rizika. Těžké technické pasáže mají vždy nějakou objížďku, někdy i několik. Jen juniorské kategorie většinu nejnáročnějších úseků nejely. Určitě není naším zájmem přihlížet tomu, jak si jeden závodník za druhým láme na trati své kosti,“ uvedl pro Cyclingnews technický delegát UCI Simon Burney. „Sabine nespadla v kdovíjak technicky náročném úseku a ostatní ženy kategorie elite si podle všeho trať užívaly a líbila se jim,“ pokračoval Burney a jako argument proti tvrzením Sabine Spitz doplnil: „Poté, co jsme chtěli uzavřít všechny náročné úseky juniorským kategoriím, ozvaly se protesty, že mladí nechtějí jezdit jen po chicken-ways. A tak jsme jim některé pasáže nechali. Ta mladá generace to zvládá, nejlepší junioři jezdili v tréninku všechno“.
Nadšená z trati v Africe byla například stříbrná z MS Polka Maja Wloszczowska. „Ta trať se mi moc líbí. Sedí mi výjezdy, které jsou dlouhé, ale nejsou příliš prudké. Můžete si udržet svůj vlastní rytmus. A technické úseky je pěkné jezdit,“ hodnotila trať v Pietermaritzburgu polská reprezentantka. A podobně mluvila i týmová kolegyně Terezy Huříkové ze stáje Specialized Racing Lea Davison. „Je to fantastická trať. Technická, náročná a zábavná.“
Bravurně si s tratí mistrovství světa poradil vítěz elitní kategorie Nino Schurter, který se netají tím, že zdejší trať patří k jeho nejoblíbenějším. Líbila se ale i majiteli bronzu, kterým je Jose Antonio Hermida. „Tahle trať je jako Disneyland. Je to nahoru dolů, samá zatáčka, superrychlá trať. Samozřejmě je tu určité riziko, ale mně se ta trať líbí,“ shrnul týmový parťák Ondřeje Cinka z týmu Multivan Merida.
Pořadatelům v Africe se podle závodníků povedla i záživná trať sprintu. "Trať je zajímavá, technická. Docela zábavný, většina eliminatorů je ve městě po dlažbě, tady je to přírodní a líbí se mi to," nechal se před startem slyšet Jaroslav Kulhavý. A pochvaloval si ji čerstvý mistr světa v eliminatoru Paul van der Ploeg. „Na rozdíl od loňského roku, kdy se jelo MS v Rakousku, se tahle trať více podobala horským kolům. Ale taky se na ní dalo předjíždět.“
Foto: Michal Červený
- 11. 09. 2013
- zobrazeno: 22402x
- Ostatní
Diskuze k článku
Holt MTB je MTB a ne courání se po rovné cestě, staví se to uměle, protože dost přírodních překážek prostě nelze vměstnat do tak malého prostoru. Za mě ta trať byla vyvážená. Rozhodně bych neubíral. Je nutné ale mít vždy volbu objížďky pro případ že zmokne a bude to fakt o hubu.
Samozřejmě je to dost obtížné, ale hodně tomu pomáhají samotní jezdci. Jezdí se na čím dál větší riziko a čím dál víc na hraně, takže někdy to prostě nevyjde
Pokud si jedna borkyně poraní vazy v rameni a jeden borec zlomí klíční kost, tak otázka v nadpise asi není správně položená. Má-li být XCO nebezpečný sport, co mají potom říkat silničáři, lyžaři sjezdaři, hokejisti, apod. Podívá-li se člověk na televizní a diváckou sledovanost XCO, o omylu s názvem XCE ani nemluvě, nabízí se otázka zcela jiná a mnohem zásadnější…
Uf... a která? ti dva kluci pod tebou to vystihli docela dobře ne!!
Martin Bali-Jenčík — #3 no jo... ktera?
Holt Sabine musi pristi rok vzit teleskopku nebo zacit trosku trenovat techniku :-) kdyz jsem videl jak par holek jezdilo v NMnM, tak bych rozhodne neubiral, spis naopak.
V článku zcela absentuje informace o tom, že největší favorit na zisk mistrovského titulu, vedle Schurtera, Julien Absalon při tréninkovém najíždění jedné z technických pasáží, ji asi po 20 pokusech nedal (předtím 19 krát ano) a poroučel se k zemi. Zlomil žebro, rám kola, další žebro natloukl. Po odjetí mistrovského závodu, v bolestech s bandáží na hrudníku, absolvoval další vyšetření s výsledkem, že letošní sezónu ukončil. Takže to není problém Sabine Spitz. Manuel Fumic, který nakonec dojel druhý, si tam během závodu ustlal 2 krát a mnozí další také. Měl kliku, že nespadl opětovně blbě a nezlomil "něco" jako v Albstadtu. Dle mého tento vývoj povede k tomu, že budou jezdci jezdit v brzké době závody světového poháru XCO vybaveni jak kolegové na endurech. Integrální helmy a chrániče.
Ja jsem pro vysokou narocnost trati. Dobre se na to kouka a diky tomuto trendu zavodni XC kola neco vydrzi a da se na nich jezdit v terenu. Zavodnici holt musi potrenovat techniku aby nepadali.
Urcite hlasuju pro technicky a narocny trate. Ale ono zajimava, narocna a technicka trat neni nutne prilis nebezpecna. Da se postavit plno dost tezkych a peknych technik, ale kdyz tam clovek lehne a umi trosku padat, neznamena to nutne game over. Nevim proc se stavi rock gardeny dlouhy desitky metru, kde i mala chybicka znamena sanitku. Podle me je plno jinych moznosti, jak udelat paradni misto. Co treba NMNM BMX, RNR, G.D., atd. Tam se vam tezko neco stane a je to paradni
A nemohlo by to mať taktiež súvis s nárastom priemeru kolies? Tri roky dozadu sa kládli podobné otázky, či už nie sú trate XC priťažké. Prišli 29" s menšími nájazdovými uhlami, lepšou trakciou a pod. a zrazu boli existujúce trate rýchlejšie s ľahšie prejazdnými technickými úsekmi, predtým optimalizované na 26", pričom technické dovednosti jazdcov boli už tak na vysokom stupni. Tak čo spravíte ako staviteľ trate? Samozrejme, že náročnosť upravíte tak,aby sa priblížila k relatívnemu predchádzajúcemu stavu, aby ste kompenzovali technologický "doping"
Vložit komentář