Holky to taky rády #1
- 07. 09. 2006
- Petr Bureš
- Ostatní
První díl třídílného miniseriálku o tom jak také holky mohou v chráničích a na lanovkách absolvovat dovolenou, z pera nadějné autorky ...
Schladming, městečko ležící v rakouských Alpách v údolí pod majestátním ledovcem Dachstein. Jezdím tam už dlouho, asi tak třináct let. Je to dobrý místo na zimní sporty, na Planai, kopec o 228m vyšší než Sněžka, se zabíjim na prkně a lyžích téměř každou zimu. V životě by mě nenapadlo, že se tam jednou budu masakrovat i v létě...
Vyrážíme
Fakt nesnášim vstávat brzo ráno. Nejlepší time na otevření zalepenejch očí je pro mě tak okolo tý desátý. Ten den to ale nepřicházelo v potaz, musela jsem se smířit s tím, že čerpat energii budu o pět hodin míň. V polospánku jsem pomohla Kubovi naložit věci do auta a před šestou už jsme zvonili na Kazi a Vojtu v Krči. Když jsem viděla, jak si pod všema těma věcma Transportér pěkně sednul, musela jsem se ušklíbnout nad původním návrhem, že bychom jeli v pěti. Basy piv, přenosky nacpané jídlem, tašky s oblečením, přenosná lednička ukrývající náš svatý Grál (energy drinky), menší pojízdná dílna a hlavně naši čtyři Šemíci nenechali moc místa na víc
Díky našemu skvělému systému dálnic a Šizáku, zabere trasa Praha — České Budějovice — Dolní Dvořiště — Linz — Liezen — Schladming okolo pěti až šesti hodin. Dostanete se tam taky z Linze přes Salzburg, na dálnici se dá jet pěkně svižně, ale časově je to tak nastejno, protože tunely do Liezenu to tolik nefrčí. Platí se za ně 4,50 éček, ale přes Salzburg vám to sežere zase víc béňa, takže to má člověk fakt jedno.
Planai
Na parkáč pod Planai jsme dorazili v půl dvanáctý. Napravo se tyčil Dachstein s vršky v mracích a nalevo se rozprostírala pohárová trať ozářená alpským neúprosným sluncem. Než jsme si nandali chrániče, totálně z nás lilo. Za 15,50 éček jsme si každej koupili půldenní permici a totálně natěšení vlezli do lanovky. Zpravidla bývá u dolní stanice nějakej týpek, kterej má na starost pověsit vám bike na lanovku, ale nejlepší je si to udělat sám, protože za odřenej rám a vohlej koutouč to teda nestojí ...
Nevýhodou je, že pro kola jsou určený držáky upevněný na dveřích lanovky a dole neradi viděj, když ho cpete dovnitř, ale v mezistanici si s tim příliš vrásky nedělaj. 
Evidentně s ničím (což bylo vidět hlavně v momentech, kdy jsem už ke konci dnu naprosto vysílená vrávorala podél kabinky, která se v tu chvíli zdála posouvat tak 50km rychlostí, a s vystouplejma žílama na krku se urputně snažila mého sedmnácti kilového Bandita vyzdvihnout o těch zbývajících, a pro mě velmi důležitých, 5 cm). Pány od lanovky i toto mé zběsilé představení nechávalo ledově chladnými. Ani Kazi s nimi nehla. Nutno podotknout, že obě máme pod 160cm a krunýř jsme si zatím nepořídily (býval by se hodil...), takže silně pochybuju, že jsme měly potenciál k tomu vypadat, že jsme schopný to "zvládnout"... No ale to je detail, dá se to nacvičit.
Trať je dlouhá 4,5km s převýšením víc jak 1000m . Je to nejdelší downhillová trať v Rakousku. Z horní stanice lanovky máte nádhernej výhled na Dachsteinskej masiv. I za hezkého letního počasí je nahoře znatelně chladnějc. Do mezistanice vedou trati dvě. Jedna je ta pohárová, která pak jako jediná pokračuje až dolu na parkoviště. Ta druhá je Family-Strecke. Mírumilovný, až nudně vyhlížející název. Na plánku píšou, že je to lehká trať, vhodná pro děti... To si teda nejsem jistá... Je to trať, která začíná na štěrkový cestě o něco víc doleva než ta sjezdová a často se s ní kříží (na té jsou při každém takovém křížení stopky, ale jestli je někdo respektuje, tak jsem Cedric Garcia...). Vede jak po lesních cestách pro auta, tak po sjezdovce a v lese. Lesní cesty slouží jako nejjednodušší a nejrychlejší přesun na další části tratě. Nebývaj to příliš zábavné úseky, ale na trénink bunny hopů přes odvodňovací kanálky či procvičení manuálu to jde. Místy jsou vyjetý úseky do stran (nazvat to wall ridem by bylo moc opovážlivé), o zábavu víc.
Nejlepší části jsou v lese přes kamenitá esíčka a kořeny. Trať není nějak neúnosně prudká, ale po sjezdovce se to slušně rozjíždí. Je dobře vyznačená, ztratit se tam by bylo celkem umění a když, tak holt freeride lesem...
Sjezdová trať má svý specifický značky (mimo zmíněné stopky, kterých je třeba nejvíce si všímat při přejezdu silnice, která se točí kolem celé Planaie, ale na kterou má člověk celkem slušnej výhled rovnou z tratě, takže nemusí — to ani leckdy fakt nejde — úplně zabrzdit). Jsou jimi označeny úseky podle strmosti a upozorňujou na míru nutného přibrždění si. Například značka s jednou šipkou dolů znamená ve volném překladu „jeď pomalu“, tři šipčičky pro mě často znamenaly jistou smrt. Tahle trať pro mě byla místy fakt hardcore. Je ale nejlepší a nejvymakanější, co jsem kdy viděla (pravda, nebyla jsem ve Whistleru...). Je děsně prudká, ale místy tak, že jsem váhala jestli slézt z kola nebo ne, protože pěšky už to nešlo vůbec. Vede střídavě lesem a pod lanovkou a to jak v kořenech, tak v šutrech. Občas se projíždí potůčkem a přes menší říčky jsou udělaný dřevěný mosty. Nechyběj dropy, postupák ani jiný skoky, zato rovinky.
Na konci, tak v jedný pětině downhillový tratě od mezistanice, lze přejet na four crossku, ta je 500 metrů dlouhá, šíleně prudká, s osmi ohromnejma klopénkama, lavicema, roletama, a konečnejma třema dropama. Jak 4X, tak sjezdová trať kopírujou v tom nejposlednějšim úseku sjezdovku, je tedy na ně výhled i z parkoviště, kde je menší tribuna.
Na Planai jsme se s Kazi oddělily. Jezdily jsme tu „rodinnou“ trať
Ne, že by ji kluci vynechali, ale nezdržovali se na ní tak často, jako my, které jsme potřebovaly nějakou menší brutalitu na rozježdění, ale postupem času jsme se čím dál víc napojovaly na sjezdovou trať, která vede v krásný přírodě, ale je technicky a fyzicky mnohem víc náročná. Jezdily jsme to často jen do půlky, za odpoledne se do pěti (lanovka jezdí denně od 9:00-17:00 a to od 15.6. do 1.10.) dá stihnout tak 8-9 jízd, ale člověku to dá fakt děsně zabrat. Dolní část pohárovky je, řekla bych, o něco náročnější než ta horní. A jiná trať až dolu nevede.
U mě to opravdu bylo tak, že jsem to místy nesla, ale občas nebylo úniku (turistická červená byla sice do pohody, ale nehřešily jsem tak moc a sjížděly jen její nutné úseky v zájmu přežití), a to mi taky víc dalo, postupem času už se mi tam jezdilo mnohem líp (ostatně jako všem) a dávala jsem věci, kterých se dřív bála.
Tenhle kopec má ještě jednu báječnou přednost. Zhruba v jeho jedný pětině je vodní nádrž na zasněžování. Je dost hluboká, proto to taky není žádný kafe, ale úplně průzračně modrá a čistá (pstruzi ví...). Dá se v tom koupat, na chuť jsme tomu přišli obzvlášť teď v těch šílenejch vedrech.
Dole na parkovišti je „bikewash“.
Je tam wapka i hadice, takže když má člověk kolo v punku, dá se to tam vylepšit. U každé stanice je taky k dispozici nějaký to nářadí, ale nečekejte zázraky. U horní stanice je možnost jít zadáčo na internet a je tam otevřená hospoda s ohromnou zahrádkou, která poskytuje super výhled na paraglidisty, kterým Planai slouží jako perfektní místo k vzletu.
I po půldenním ježdění je na takovýhle trati člověk úplně vyřízenej, sotva má večer sílu poladit kolo na další ježdění. Naštěstí jsme měli no stress. Ubytování jsme nemuseli nějak shánět, bylo zajištěný přes net už z Prahy, ale kdyby tam jel někdo na blind, tak to vůbec problém není, stačí zajít do info centra, zadat své požadavky (apartmán/hotel..., cena, 
lokalita aj.) a oni vám to rádi zaříděj. Zabookovali jsme si apartmán v Ramsau, což je ze Schladmingu po serpentýnách nahoru, trvá to tam max. 10min a leží přímo pod Dachsteinem. Měli jsme podkrovní byt s výhledem na Planai, kolem byly pastviny s lamami (aspoň jsem neměla pocit, že jsem v celym širokym okolí lama jen já...). Haus Werner (foto: Haus Werner) nás vyšel na 55 éček za noc, což děleno čtyřma jde. Na ráno si můžete objednat čerstvé housky až před dveře a majitelé byli moc fajn.
Pokračování příště ...
Autorka : Míša Vacková (stať pro MTBS v rámci praxe studia Literární akademie)
Foto : Archiv autorky
- 07. 09. 2006
- Ostatní
Diskuze k článku
úlet - Celkem úlet článek na MTBS, ale proč ne.
Jakej úlet? - Rozhodne si prectu tohle radeji, nez jak si nekdo propoti slizaky dokopce a nahore se malem vycerpanim pozvraci. :)))
Dobrej clanek - Dobrej clanek, proc ne, i holky muzou jezdit, pekny!
krása - Pěknej článek Míšo, jen tak dál a ten výlet musel být bomba co!
..ten modry ram je "franta" co?.. ..kolik to chodi?..pripadne jak dobre?.. ..diky za odpoved
Franta - jojo modrobílej František vypadá moc hezky!!!!
Pecka - Holky klobouk dolů fakt bomba jak fotky tak opravdu krásné povídání.JEN TAK DAL!!! Fandím Vám zuper
... - Obsah i fotky jsou pěkné. Forma se mi osobně nelíbí. Slang, hovorové výrazy ano, typicky české koncovky fakt ne.
no nazdar - jestli to děvče studuje literární akademii tak nevím jak to v budoucnu s naší literaturou dopadne. Doufejme, že se tím nebude živit
cestina - Souhlasim, sice starnu, ale proc si zamerne nicit nasi cestinu, tomu nerozumim. V hovorove reci je to v pohode, ale kdyz to ctu, tak je to hruza. Treba je to tak ve skole uci, kdo vi :)
Vložit komentář