Aby jsme nebyli nařčeni s toho, že opomíjíme bikerky, máme tu jeden test dámského kola od německého Ghostu...
Bez jednoho celých sedmdesát centimetrů široká řídítka beru jako poslední překážku v tom vyskočit do sedla, nacvaknout tretry a vyrazit. Sedmdesát čísel je na mě fakt moc, kroutím hlavou a přemýšlím, jestli se stavit v nedalekém shopu a požádat o lehký „zástřih“, tak 15 mm na každé straně.
Copak to někdo pozná, až budu kolo vracet? Těžko. Nakonec nad tím ale mávnu rukou a s trochu kyselým úsměvem a značným rozpažením, jako bych chtěla obejmout protijedoucí cyklisty, vyjíždím. První šlápnutí – i když na asfaltu – ve mně ale velmi brzy vyvolá radostné pocity. Převody na novém stroji přesně cvakají, vše je na svém místě a kolo jde ochotně dopředu za každým šlápnutím.
Zmrtvuji vidlici, tlumič přecvaknu na ProPedal a dupu k polní cestě a výjezdu z města. Během prvních přibrždění objevím nesouměrně seřízené páky brzd, ta pravá zabírá až v polovině kroku, ale to se dá vyřešit. Současně oceňuji dokonalou ergonomii brzdových pák od Shimana, které mi maximálně vyhovují. Ve spojení se 180milimetrovými kotouči pracoval celý set spolehlivě a já měla vždy z kopce jistotu a oporu.
I když se mi zdá být jízda subjektivně lehká a pohodlná, v reálu není moc svižná a dá se říct, že po asfaltu se tak nějak ploužím. Korunu tomu nasadí muž v tenisovém úboru a s batohem a raketou na zádech, který mne na svém pevném horákovi v kopci předjede a mírně se mi vzdálí. Vinu na tom mají samozřejmě především pláště o šíři dva a čtvrt palce spolu s hmotností kola přes dvanáct kilogramů. Žádná raketa, snad to tedy bude v terénu lepší, říkám si.
A taky že ano! Jen najedu na kamenitou cestu, od pedálů, sedla a řídítek jako bych najednou cítila, jak kolo pode mnou pulzuje radostí a ožívá. Relativně položená vidlice (69°) ochotně pobírá všechny nerovnosti a neúnavně pracuje, jen ještě jedním pootočením kolečka o něco zrychlím její zpětný chod. S ProPedalem nehýbu, není důvod. Vychutnávám si přejezdy těch nejbizarnějších překážek a záměrně vyhledávám kořeny, kameny a dolíky nebo rýhy a strouhy v cestě. Odměnou je mi pocit ptáka letícího ladně těsně nad terénem stále ve stejné výšce a bez jediného zaváhání. Žádné překážky, žádné limity. Jen mít dost síly na to rozjet to do kopce, anebo dost odvahy na to pustit to z kopce dolů.
![]() |
![]() |
- vyvážená výbava | - absence zamykání vidlice a tlumiče z řídítek |
- dobré jízdní vlastnosti v terénu všeho druhu | - tvrdší sedlo |
- originální design |
Diskuze k článku
Něžný a romantický test zřejmě nějaké diletantky. Po přečtení jsem měl pod sebou loužičku. Máme takové testy zapotřebí?
Nesťažuj sa. Článok fajn. Ja nemám nič proti a chválim.
Mně text přijde taky v pohodě, rozhodně lepší než leckterý jiný zde, plný chyb a překlepů. A i kolo se mi líbí, teď už si jenom přát abysme v lesích potkávali víc bikerek na podobných strojích, když už mají tu možnost mít hezký kolo...
clanek se dobre cte a obsas jsem se zasmal, akorat nechapu, proc na tom jede ebrtova - to je ta silnicarka, ne?
Hlavně jí je to kolo malé:) Já to pořád říkám že tady ty testy jsou nějaké divné.
Jo, sedí na tom, jak na dětském kole, to muselo byt ježdění za trest.
To, jak je pojat tento test, je jedna věc, druhá věc je samotné kolo, na jaře, po dlouhém rozhodování, jsem ho pořídil přítelkyni a váhali jsme mezi Trekem a Ghostem, Ghost nás ale zcela přesvědčil v terénu, kde hrál úplně jinou ligu než konkurence i než Trek, který se zdál být o něco málo rychlejší na asfaltu, kde jezdíme jen pro nejnutnější přiblížení do terénu. Nyní je na kole najeto cca 1500km a maximální spokojenost, příští rok jdu do pánského modelu od této značky.
Vložit komentář