Během 14ti dnů absolvovat tři těžké maratony v Rakousku se rozhodl Dan Polman, redaktor Lidé a hory. První část má za sebou, startoval na trati mistrovství světa...
Muž s velkým otazníkem - Jaroslav Kulhavý měl v pátek trochu pesimistické vize, které se v sobotu bohužel naplnily. Jardovi poodskočila skupina na 2. kopci asi o 2 minuty, a tak se rozhodl dál nepokračovat. Další české želízko v ohni ve velmi silně obsazeném závodě - Kristián Hynek - skončil na pěkném 4. místě se ztrátou zhruba devíti minut na vítěze. Tím se stal Kulhavého parťák z etapáku Cape Epic - Švýcar Christoph Sauser (čas 4:30:13). Pouhých 5 sekund za ním dojel velký favorit závodu - Rakušan Alban Lakata. Tři minuty za nimi cílovou pásku proťal Kolumbijec Hector Leonardo Paez Leon. Královnou dlouhých tratí se pro letošek stala nestárnoucí Norka Gunn-Rita Dahle. Ale tolik z oficiálních výsledků; vše se nakonec dočtete v reportáži Čeští bikeři skončili na MS v maratonu bez medaile, vyhrál Sauser
Jinak mnou avizovaný cyklisťák Austrian Brutal Tour (během 14ti dnů absolvuje Dan Polman tři těžké závody: Kitz Alp Bike 90/4400, Zillertal Challenge 200/9200 a Salzkammergut 211/7500, pozn. redakce) jsem začal pro mě až překvapivě úspěšně. V kategorii jezdců bez licence UCI jsem projel cílem trasy mistrovství světa (pro amatéry nesla označení "ultra") na celkovém 12. místě a v kategorii to dokonce dalo na 2. flek.
Ale nejde o výsledky - jde o dojmy a ty jsou po šesti hodinách silnější než bolest krční páteře, kterou se při psaní těchto řádků snažím nevnímat :-). Výjezdy byly dlouhé jak týden. Místy se stavitelé tratě nezdráhali poslat bikery i vstříc pekelnému sklonu místních dešti rozmočených sjezdovek. Dokonce jsme stoupali i proti směru nejslavnější lyžařské sjezdové tratě na Hahnenkammu. Když jsem se v těch strmácích přemlouval, ať neslezu z kola (což se až na jednu pasáž podařilo), nadával jsem sám sobě do bláznů. Ale když jsem projížděl slavnou Mausefalle - úzká cestička, na jedné straně skála, na druhé les - a uvědomil si, jakou rychlostí tu projíždějí v zimě sjezdaři, tak slovo "blázen" začalo patřit jiným sportovcům...
Sjezdy byly půl na půl - takže vysokorychlostní šotolinové pisty s ostrými serpentinami neustále připravenými vás katapultovat kamsi mezi pasoucí se kravky a jejich výkaly a pak velmi těžké traily s kluzkými kořeny a kameny. Zajímavá byla i pasáž označená "Achtung Wasser". Čekal jsem brod, ale ejhle - jelo se kus potokem - prostě pěkně po proudu...
Závěrečná downhillová dráha byl největší extrém, jaký jsem kdy na maratonu zažil. Ale znal jsem ho - tam, kde jsem si den před tím rozbil hubu, jsem dnes poslušně slez... Poslední klopenky a skoky před průjezdem cílovým obloukem - to už byla úžasná euforie, pro kterou to všechno asi děláme... Jinak počasí mě celkem potěšilo - pršelo od začátku posledního stoupání až do cíle. Suma sumárum Kitz Alp Bike - další zážitek, za který jsem moc rád!
Jak jsem si vedl si můžete prohlédnout zde: connect.garmin.com
Foto: Michal Červený, Dan Polman - Lidé a hory
Diskuze k článku
žena se me vždycky ptá proč radeji se nučím anglicka slovicka, ze to aspon k necemu je
Vložit komentář