SP DH 05 No.3 Schadming
- 14. 06. 2005
- Petr Bureš
- DH Světový pohár
V rakouském Schladmingu kraloval sjezdařům australský mladík Sam Hill, který porazil rozdílem třídy své krajany Kovarika a Rennieho ...
Dva a půl kilometru dlouhá trať ve Schladmingu by se dala stručně
charakterizovat jako až na několik malých výjimek jeden dlouhý technický
úsek. Na
závodníky na ní totiž čekal převážně velice rozbitý povrch
plný kořenů a kamenů a míst na kterých by se dalo v průběhu trati odpočívat
bylo také hodně poskrovnu. Oproti loňsku sice došlo k několika modifikacím
v lesních úsecích, přibylo také přemostění silnice a několik skoků ale
celkové náročnosti trati to nic neubralo, spíše naopak. Závěr byl ve
znamení skokanského můstku u kterého pořadatelé dokonce udělali pro diváky
i atraktivní značení délky skoků. Maximum bylo 30 metrů, ale díky počasí
byly nejdelší polety někde na hranici 20-ti metrů.
Letos byla pod Dachstainem zima o něco delší než loni a tak když jsme přijížděli od Ramsau, bylo vidět, že několik stovek metrů od startu výš začíná sněhová zóna. Ranní teploty kolem 6-tky také nenabízely nikterak letní vyhlídky. K dobru tak přišly alespoň v prvních dnech zimní bundy, které jsme úspěšně mohli odložit a vyměnit za pláštěnky až na nedělní odpolední finále.
Počasí si vůbec se všemi neustále zahrávalo. Aprílové změny klimatu
proběhly během 
víkendu tolikrát, že by se na prstech obou rukou spočítat
nedaly. Omluvou za časté přepršky střídané sluncem byly výhledy na zasněžená
panoramata Alp. Kromě počasí si s nervy závodníků zahrávala opět i UCI,
která nejprve předem přihlášeným jedincům, kteří neměli na svém kontě
minimálně jeden UCI bod, oznámila, že je dle pravidel na start nepustí, ale
poté, co se někteří z nich dostavili k prezentaci v místě závodu, je do závodu
normálně pustila aniž by cokoliv kontrolovala. Tak trochu chaos, na který
nakonec doplatil například i Petr Hejník, který si na základě výše
uvedené informace nevzal do Schladmingu svůj závodní speciál, jen výstavního
sjezďáka, a na tom se mu do závodu nastoupit nechtělo, ačkoliv by zřejmě
startovat mohl.
Tréninky probíhaly na trati již od středy, obě důležité jízdy sjezdařů
byly naplánovány ale až na neděli. Rakousko díky své poloze bylo letos
nejbližším světovým pohárem Česku a proto sem dorazila i početná
skupina našich závodníků i fanoušků.
Neděle byla velkou loterií co do volby plášťů. Občasné přepršky,
které se zejména v odpoledních hodinách opakovali stále v kratších
intervalech znesnadňovali mechanikům jasnou volbu zda-li nasadit universály,
či přitvrdit, zariskovat a jít do bahňáků. Nakonec bylo
vidět, že co jezdec, to jiný názor a tak byly v cíli na kolech k vidění všechny
možné dezény od suchých po mokré.
V dopoledním semifinále se zadařilo z našich nejlépe Vlastovi Hynčicovi, který skončil 16.!!! Odpoledne se mu bohužel takový úspěch zopakovat nepodařilo. V jedné z lesních pasáží se potkal se stromem, to ho rozhodilo a nakonec to pro něj znamenalo pokles na 29. místo. I tak je Vlasta ale letos stabilně nejlepším českým sjezdařem na mezinárodní scéně. V průběžném pořadí zatím okupuje dvaatřicáté místo a v Itálii se prý chystá zaútočit na další UCI body. Z dvou stovek sjezdařů se do odpoledního finále čítajícího nejlepší osmdesátku probojovali kromě Vlasty ještě další čtyři Češi. Ti se nakonec ve finálových výsledkovkách umístili následovně : 32. Adam Vágner, 36. Matěj Charvát, 53. Michal Maroši a 57. Kamil Tatarkovič.
Na čele závodu se v odpoledním finále na dlouhou dobu usídlil Austrlan
Chris Kovarik a už to skoro vypadalo, že v hot seat oslaví i své první letošní
vítězství. Nakonec ho ale na poslední chvíli pokořil poslední jezdec
startovky, vítěz dopolední kvalifikace a jeho krajan, 
Sam
Hill, který tak dokázal že to na blátě umí nejlíp. Fanynky tohoto nadějného
mladíka a mimo jiné i juniorského mistra světa ve sjezdu navíc musely
ocenit stylově ustřižené rukávy a jízdu bez chráničů. kterou bral Sam
dech nejen jim, ale i všem přihlížejícím. V cíli pak sice předváděl čerstvé
odřeniny z tréninku ale na otázky novinářů proč chrániče nevozí, odpovídal
lakonicky "Protože je to pohodlnější". Asi na tom něco bude,
protože Sam i za celkem vydatného deště, který se spustil posledním pěti
závodníkům dokázal pokořit čas Chrise Kovarika, který jel téměř na
suchu, o víc jak osm sekund !!!
Při vyhlašování to pak na stupních vítězů vypadalo skoro jako na prezentaci australských es. První Hill, druhý Kovarik a třetí taktéž Australan Nathan Rennie mezi sebe nepustili nikoho ze starého kontinentu a čtvrté místo bral další "exot" z jihoafrické republiky na hondě, Greg Minnaar na kterém bylo jasně vidět že šel na bahně k zemi . Pro ženy byla trať opravdu očistou. Nejlépe se s ní vypořádala stará známá Anne Caroline Chausson před Vanessou Quin a Sabrinou Jonnier.
- 14. 06. 2005
- DH Světový pohár
Diskuze k článku
jo jo report dobrej:)ale mladas hill nedava zrovna dobrej priklad mladej riderum:(Sam si to mozna dovolit muze:))ale podle me jsou chranice docela podstatna vybava:) no nic:) happy riding:)
chrániče - No třeba na BMX moc profíků nedává příklad mladým jezdcům. Na všech videjích bez helmy, jen když jsou závody tak je mají a to si nemyslím, že by se na streetu šetřili. Takže že Sam jede bez chráničů nevidím jako tak velký problém. Helmu má a to je hlavní. Ještě páteřák se hodí ale jinak je to každého věc jak chce být sedřený.
Mr. Hill - Mr. Hill is da king... Dávat si dh tkhle v "tricku" je teda velky. Ale uznavam, že dobrej priklad to neni :)
se divim, že ho UCI pustila na trať bez kompletní ochrany těla! co vozí po kapsách, po tym rači nepátám :-))
O 8 sekund a jeste na mokre trati, toz, to ho vzal na ramena Sperman nebo je fakt pan jezdec na mokru.
hill dává good, ale ty chrániče ti můžou hodně pomoc, takže žádná frajerina!!!
Nieje to žiadna sranda!Už som zažil pád v 50km/h bez výstroje.Mám 15r.
Vložit komentář