V cyklistické komunitě není mnoho rodin, kde by se všichni členové mohli pochlubit tím, že už alespoň jednou získali titul Mistra republiky. Mezi takové se ovšem řadí Škarnitzlovi.  Tonda Škarnitzl, hlava rodiny, sice původně začínal u úplně jiného sportu, ale nakonec se vypracoval až na veteránského Mistra republiky. Syn Honza, dokonce již trojnásobný Mistr republiky v mladších kategoriích a momentálně jeden z nejúspěšnějších jezdců v kategorii  23. A konečně dcera Jitka, Mistryně republiky mezi kadetkami a vicemistryně v téže kategorii na silnici. To jsou jen některé úspěchy momentálně výsledkově nejúspěšnějšího rodinného klanu u nás. Využili jsme relativního předsezónního klidu ke krátkému popovídání.

Jak jste se dostali ke kolům? Pokud vím, tak ty jsi Tondo začínal s biatlonem.

Tonda: Já jsem v podstatě dělal všechno. V mládí jsem začínal s košíkovou, pak jsem se začal věnovat atletice, přes ní jsem se dostal na biatlon. To už mi ale bylo kolem třiceti a nebylo moc kam jít dál. Ti dobří byli dobrý, my jsem byli takový průměr, takže pak jsme začali s triatlonem. A přes triatlon po nějakých pěti letech jsme se dostali ke kolům. Nejdřív na silnici a potom i k bikům.

A co vás dva přivedlo k bikům?

Honza: Táta. Jako malý jsme dostali kolo, pomalu jsme se vozili, nejdřív s babičkou a s dědou, pak s tátou. A i díky tomu, že u nás byla skupina cyklistů, kteří spolu jezdili jak na tréninky, tak na dovolený s kolama. Vždycky tam byla rodina, která měla děti v našem věku. A všichni si brali kola sebou. No a když závodil táta, tak jsme to chtěli taky zkusit. Začali jsme objíždět ty dětský závody a tak jsme začali se závoděním.

Začali jste rovnou s kolama nebo jste před tím zkusili i s jiné sporty?

H: Začínal jsem na kole. Pak jsem  chodil do sportovní školy, která byla zaměřena na atletiku, takže jsem dělal souběžně cyklistiku s atletikou. V atletice jsem nebyl špatnej, na Mistrovství republiky jsem byl myslím třetí ve starších žácích a poté v i mladších dorostencích na 1500 metrů. Ale na kole jsem byt trochu lepší, tak jsem si zvolil nakonec to. Musel jsem se rozhodnout, prostě se to nedalo skloubit dohromady. Ten trénink byl úplně o něčem jiným, nedalo se to zvládat ani časově. Závody v atletice i na kole byly třeba v jeden víkend.  Rekreačně dělám i další sporty - běžky, sjezdový lyžování. V poslední době mě hodně baví snowboarding.

Jitka: Já jsem chodila na základní školu se sportovním zaměřením, takže vedle kola jsem měla ještě atletiku a basketbal. Ale nestíhala jsem všechny ty tréninky, tak jsem nechala jak atletiky tak basketbalu.

Všichni jste vyzkoušeli různé cyklistické disciplíny, od silnice, přes cyklokros, po MTB. Přesto že i v nich jste úspěšní, vaší prioritou zůstávají biky. Proč?

H: Nebaví nás v zimě jezdit na kole.

T:  Určitě je baví cyklokros, baví je závodit, ale nebaví je trénovat v zimě. Je tam problém i se školou, když přijdou v zimě ve 3 hodiny ze školy, tak je těžké něco natrénovat.

Budete se tedy ještě v budoucnu věnovat cyklokrosu?

H: Já si myslím, že jo. Aspoň na ty první 2 až 3 měsíce v roce ho budu objíždět příští rok a i další roky.

J: Já taky.

Trénujete celá rodina společně, nebo si každej jezdíte, co potřebujete?

H: Sem tam se spolu svezeme, ale ne moc často. Poslední roky je to tak, že když se jdu já vyjet, tak ségra jde se mnou trénovat. Když má táta dobrou náladu, tak si se mnou objede trénink.

J: Já jezdím většinou s tátou a nebo se ještě scházíme u nás jedním pražským oddílem. A nebo potom ještě s takovejma skoro-důchodcema, co taky trénujou. To si pak jedu skoro zazávodit.

Všichni letos jezdíte za DIMP Giant Team. O tebe, Honzo, však byl zájem i v jiných týmech. Proč jsi se nakonec rozhodl pro tento?

H: Oproti tim ostatním nabídkám si myslím, že teď mám nejlepší podmínky a to nejen pro sebe ale i pro ostatní lidi v týmu, například v KTM byl zájem jen o mojí osobu, tak v DIMP Giant je podpora jak rodiny tak i tich ostatních kluků, se kterýma už dlouho jezdím. Ani jsem neměl potřebu jít někam jinam.

T: Byl tam i jiný důvod, o Honzu byl zájem i z Meridy, i ze Spořitelny, ale když jsme doma zvážili, co bude nejlepší i s ohledem na školu, tak jsme se rozhodli pro DIMP Giant. V tich velkých týmech neberou na školu takové ohledy.

Takže dokončení školy je prioritou?

H: Tak, letos maturuju a chtěl bych odmaturovat v řádném termínu. Po maturitě chci pokračovat v dalším studiu. Rozhodl jsem se, že si vyberu takovou školu, kde bych mohl dál pokračovat v cyklistice, takže jsem si podal přihlášku na Technickou univerzitu do Liberce, kde je přímo obor Sportovní management. Uvidíme, jak dopadnou přijímačky.

Jitko, ty jsi letos začala na gymnáziu v Brandýse nad Labem, nelákalo tě zkusit třeba některé ze sportovních gymnázií zaměřených na cyklistiku?

J: Uvažovala jsem o tom, ale raději jsem chtěla zůstat doma, nechtělo se mi někam pryč. Brácha to taky tak zvládnul. Do školy to mám kousek a škola nám vychází vcelku vstříc, není problém se třeba na 14 dní uvolnit.

A jak probíhá vaše příprava na letošní sezónu?

H: Letos dávám přednost všeobecné přípravě před specializovanou, byl jsem na horách, jezdil jsem na běžkám, sjezdovkách i prkně. Ke kolu se postupně dostávám až teď. Chystám se jet s Jirkou Píšou na Malorku.

J: U mě je to podobný, táta nás hlavně tahá na běžky a pomalu začínám na trenažéru.

T: Teď nás čeká takový malý testík, závod na běžkách Krkonošská 70tka. Tím zakončíme všeobecnou přípravu. Tam teda jedu jen já s Honzou a ještě pár kluků od nás. Loni jsme byli 18., tak letos to snad bude ještě lepší.

Nebude to pro tebe trochu handicap, že jedeš najíždět kilometry do tepla až teď? Přeci jen většina tvých konkurentů už tam byla nebo je.

H: Možná že na prvních závodech to nebude ideální, ale snad se to rozjede. Zase mám dost naježděno na běžkách, základní vytrvalost mám na podobné úrovni jako loni. Myslím, že to bude dobrý.

T: Já si myslím, že ta všeobecná příprava je hodně důležitá. Přeci jen ta cyklistika je dost jednostranná. Uvidíme. Třeba je to chyba, ale zase na druhou stranu v tomhle máme velkou rezervu. Za rok za dva můžeme ty kilometry začít najíždět dřív, jak bude potřeba.

Co máte v plánu pro závodní sezónu?

H: Loni se dařilo, letos to snad bude ještě je lepší. Chtěl bych se posunout jak výkonnostně tak výsledkama. Prioritou je pro mě objet Český pohár. Ze světáku mám v plánu jet do Španělska, do Belgie a pokud to vyjde tak i do Kanady. Když bude čas, tak bych chtěl zkusit ještě nějaký závod E1 v Polsku. Samozřejmě bych rád jel na Mistrovství Evropy i na Mistrovství světa.

J: Pro mě je také prioritou Český pohár XC, chtěla bych obhájit loňský tituly a ještě více ujíždět soupeřkám.

T: Já chci přežít s dětma další sezónu (smích). Chtěl bych si zajet pár menších maratónů a pak ještě nějakou klasiku jako Drásala nebo Sudety. Jinak závodím s Honzou na tréninkách.

Celá rodina závodíte, máte určitě odlišné pohledy třeba na taktiku. Mluvíte si vzájemně hodně do závodění?

T: Ani moc ne, od toho tam máme jiný. Do tréninku nejvíc mluví Kvásek (M. Kvasnička, pozn.red.), s ním spolupracujeme už dlouho, asi tak 6, 7 let. Před závodem když jim něco říkám, tak stejně neposlechnou. Jitka je trochu tvárnější, ta si poradit dá, ale Honza už moc ne.

Jaká je tedy teď tvoje hlavní funkce na závodech?

T: No teď už jsem hlavně řidič a pak lítám po trati s náhradním materiálem. Mechanika nedělám, v tom mi moc nevěří. Honza to umí líp a Jitka si také spoustu věcí umí udělat sama.

Často s váma jezdí po závodech řekl bych i váš nejvěrnější fanoušek, babička..

H: Ta je určitě náš největší fanoušek. Babička je součástí realizačního týmu. Stará se hlavně o výživu před závodem a po závodě, to znamená bábovka, štrůdl a podobně. Jezdí s náma hodně často a ráda.

Tak díky za povídání a hodně štěstí do sezóny.

 

Foto: Archiv MTBS

• 06. 03. 2006
• Týmy a kluby