Scott Žacléřská 70 MTB 2009
- 30. 09. 2009
- Miloš Lubas
- XCM Ostatní závody
V pondělní sváteční den se ve východočeském Žacléři jel třetí ročník netradičního závodu družstev – Žacléřské 70 MTB...
Východní brána Krkonoš, jak je někdy nazýváno městečko Žacléř, přesně na den po roce opět ožilo cyklistickým ruchem. Od deváté hodiny ranní se z náměstí před radnicí v minutových intervalech vydávali vpřed na zdolání 70 km nebo 48 km trasy tři tříčlenné hlídky najednou. Celkem bylo na startu 122 přihlášených družstev. Dvacet minut před desátou hodinou dopolední opustilo startovní bránu poslední z nich.
Na začátek si jenom v krátkosti připomeňme hlavní pravidla závodu hlídek (družstev). Markantním znakem, který odlišuje tento závod od jiných, je intervalový způsob startu. Díky němu se nejede naráz a kontaktně, ale závodí se proti času. Členové v hlídce mohou mezi sebou libovolně spolupracovat a pomáhat si tak, aby se co nejrychleji dostali nazpátek do cíle. Na trati je několik kontrolních bodů, které musí družstvo společně projet. Průjezd jim je zaznamenán do kartičky, která se odevzdává v cíli. Až když protne cílovou fotobuňku poslední z trojice, zastaví se čas celému družstvu.
Forma závodění je zkrátka úplně jiná. Pokud chcete pomýšlet na dobrý výsledek, je nezbytně nutné si nejdříve poskládat družstvo z jedinců se zhruba stejnou výkonností. Pokud tomu tak není, hlavně ten nejslabší z nich to slušně řečeno odnese. Hrozně se nadře, aby stíhal a moc nezdržoval silnější kolegy.
Trať se oproti loňsku nezměnila. Opět se jel náročný okruh po lesních širších cestách a silničkách Krkonošského národního parku směrem na sever od Žacléře k Albeřické hoře, která se objížděla. Dlouhá stoupání střídaly rychlé sjezdy po šotolinových cestách. Po ujetí čtyřiceti osmi kilometrů se přijelo zpátky do Žacléře. Kdo jel krátkou trasu, zamířil rovnou do cíle. Sedmdesátkaři ale těsně před cílovým obloukem odbočili z náměstí ven a najeli na menší, hodně náročný dvaadvaceti kilometrový okruh táhnoucí se jižně pod městem s dominantním prvkem stojícím u cesty - vojenským opevněním Stachelberg. Po obkroužení menšího okruhu se podruhé vjelo na náměstí, kde hlídky čekal toužebně očekávaný cíl. To už měli v nohách porci sedmdesáti kilometrů. Díky doznívajícímu počasí babího léta se bylo na trase na co dívat. Otevřené pohledy na podzimně zbarvenou krajinu, hýřící barvami, byly přímo kouzelné. Žacléřská 70 má určitě jednu z nejhezčích traťí ze všech maratonů, které se v Krkonoších jedou. (Pokud vezmeme v potaz, že do skutečného terénu se v Krnapu, díky přísným ochranářským pravidlům, nedostanete).
Závod v Žacléři se koná na úplném sklonku bikové sezóny. Od toho se odvíjí i přístup jednotlivých družstev. Najdou se týmy, co to berou ještě pořád prestižně. Většina si to ale jede spíše užít, popovídá si s kamarády a přitom si i zazávodí.
Mezi hlavní aspiranty na vítězství se už před startem řadila dvě družstva, Scott Scania Kolín a Volvo Auto Hase.
U prvního z nich, jež mělo startovat ve složení Eberl,Pešek a Sáblík, došlo odpoledne před závodem k nemilé události. Lukáš Sáblík se při projíždění trati přimotal do pádu bikera jedoucího před ním. Bohužel karambol pro něj neskončil bez následků. Odnesla to naražená holeň a lýtkový sval jeho pravé nohy, do kterého se hluboko zakously zuby převodníku. Pro Sáblíka následoval odvoz sanitou do nemocnice v Trutnově a pro trenéra Slavíčka vyvstal problém, jak narychlo nahradit indisponovaného závodníka adekvátní náhradou, aby jeho „první“ tým mohl nastoupit do závodu pokud možno v plné síle. Sláva si vzpomněl na Jirku Friedla (Merida biking team), který bydlí nedaleko odtud v Náchodě. Zavolal mu a Jirka mu na jeho nabídku souhlasně kývnul.
Druhý jmenovaný tým Volvo Auto Hase s Ivanem Rybaříkem a bratry Ondrou a Honzou Fojtíky se do závodu přihlásil až na poslední chvíli. Ze sportovního hlediska tomu bylo jedině dobře. Konkurence je vždy vítána. Už před startem se začalo spekulovat, kdo na tom bude lépe, zdali vyhrají kolínští specialisté na XC nebo pražská maratonská bílo-modrá síla známá ze závodů KPŽ.
Z favoritů vyrážela na trať jako první hlídka Scott Scania. Šest minut po ní je následovali kluci z Volvo Auto Hase. Ani jeden z týmů neměl na trati žádný doprovod, který by jim měřil rozestupy. Nezbývalo než jet naplno a počkat si až do cíle na změření času. První na Žacléřské náměstí dorazili Eberl, Friede a Pešek. Čas se jim zastavil na hodnotě 2:39:52 hod.. Poté už se jen netrpělivě čekalo, kdy dorazí jejich největší konkurenti. Čas běžel a Volvo stále nikde… Po šesti minutách bylo jasné, že vítězi se stalo družstvo Scott Scania. Rybařík a oba Fojtíkové dorazili později. Ve víře vítězství finišovali, seč mohli. Ale marně. Když se po projetí cílové pásky dozvěděli od časoměřičů svůj čas a ztrátu bezmála šesti minut na Scott Scanii, byli hodně zklamaní.
Po závodě jsme vyzpovídali zástupce obou týmu, aby nám přiblížili své pocity z tratě.
Nejdříve vítězové a Filip Eberl: „Co říci k závodům... nádherné počasí, sucho a rychlá trať. Letos bylo výborný, že jsme jako tým byli absolutně vyrovnaní. Všichni tři jsme na to měli stejně. To byla ohromná výhoda, že jsme si mohli pomáhat a na nikoho se nemuselo čekat. Před závodem nás dost zaskočilo zranění Lukáše Sáblíka. Naštěstí byl Jirka Friedl volnej. Jel dobře, hodně dobře… Neměli jsme informace, jak na tom jsme, takže jsme pořád jeli, co to šlo. Vůbec jsme se nešetřili.“ 
Jirky Friedla jsme se zeptali: Jirko, jaké to bylo, když ti večer volal trenér Slavíček? „No, bylo to takové menší překvapení. Asi během půlminutky jsem se ale rozhodl, že pojedu, protože mi to zapadá do tréninkového plánu. Místo těžkého tréninku na silnici, který jsem chtěl jet, jsem si krásně zazávodil. Jsem hodně spokojený, tréninkové účely to určitě splnilo. Byl to krásný závod.“
Jaké máš plány dál na konci sezóny? „Pro mě ještě nekončí. Já se teď připravuju do Francie na Roc d'Azur, kde bych chtěl ještě něco zajet. Nejsou tam tak dlouhé kopce jako tady, ale jinak tato trať je celkem podobná té ve Francii. Na XC-čku takovéto kopce nemáme a tak je to pro mě ideální příprava.
Spolupráce s kluky na trati byla bezproblémová? „Jo, naprosto. S Filipem se známe, Péšu jsem moc neznal. Ze začátku jsme ho museli trochu krotit v jeho nasazení, ale pak už to bylo v pohodě. Jediný problém, co jsem měl, byl se snídaní, protože nejsem zvyklý startovat takhle brzo. Jede se špatně, když ještě v sobě cítíš jídlo. Ze začátku jsem se díku tomu celkem trápil, ale pak už to bylo jenom lepší a já mohl více tahat. Tady, u tohoto typu závodů je důležité, aby si pochopil, že jedete spolu a ne proti sobě. My jsme se pravidelně střídali, a když se roztočí ten pověstný kolotoč, tak to pak letí…
Dělalo ti problém, že nevíš, jak si vedou soupeři a že jedeš v podstatě takovou dlouhou časovku? "Já nesnáším časovky. Hrozně rád se srovnávám s ostatními v hromadném závodě. S tím, že se tady jede ve třech, tak je to takové veselejší.“
A jak viděli své účinkování v závodě u Volvo Auto Hase? Nejdříve Ivan Rybařík: „My jsme rozhodli teprve v neděli po Odrách, že pojedeme. Dostali jsme předtím pozvánku od Honzy Slavíčka a jsme rádi, že jsme tady. Pro nás bylo asi nejtěžší, že jsme vůbec neznali trať. To pak nevíš, jaké můžeš jet tempo do těhle dlouhých kopců a obráceně, když jedeš z kopce, kde to můžeš více pustit. To byl náš velký hendikep oproti místním borcům. Díky tomu jsme možná jeli až s moc velkým respektem a mohli jsme jet o trochu rychleji.“
Ondra Fojtík jeho slova doplnil: Ivan, který jediný to tady trošku z minula znal, říkal, že to je hodně těžký. Pokud budu mluvit za sebe, tak když se podívám na čas, že jsme dostali od Scanie šest minut, tak bych to rychleji o moc jet nemohl. Ale tohle se těžko hodnotí po závodě… Cítil jsem v nohách ještě únavu ze sobotního závodu v Odrách. Trať nebyla nějak těžká, co se týká techniky, ale spíše to bylo na výkonnost. Ale trať to byla moc hezká, k tomu se přidalo nádherné počasí. Dnes jsme na trati neměli žádný doprovod, takže jsme nevěděli, jak na tom jsme. Akorát nám někdo řekl, že jsme je sjeli o tři minuty. Mysleli jsme si, že je to s námi dobré, ale až v cíli jsme se dozvěděli, že to bylo šest minut v náš neprospěch. To mě hodně naštvalo.“ Ale jinak nelze závody hodnotit než kladně. Bylo to tu krásné.“
Třetí v cíli, už s poněkud větší ztrátou dvaadvaceti minut, bylo družstvo Ski Paudera Fun Bike Kooperativa ve složení Paudera, Novota a Nebesář.
O tom, že první dvě hlídky v absolutní pořadí nejeli dlouhou trasu „langsam“ svědčí i překonání loňského vítězného času.
Ženská družstva jela kratší verzi závodu na 48 km. Nejlépe se vedlo trojici bikerek z TT Cyklorenova Cvikov, sestrám Ivaně a Kateřině Loubkovým a Dáše Svěrákové.
Honza Slavíček, coby ředitel závodu, si po jeho skončení oddechl, že až na Lukáše Sáblíka se nikomu nic vážného nestalo, účast byla na jeho představy velice slušná a počasí všem už lépe vyjít ani nemohlo. Svatováclavský termín se osvědčil a s určitostí ho měnit nebudou. Na závěr nám prozradil že, po třech úspěšně odjetých ročnících, by chtěl závod povýšit. Jak…? Více z jeho plánů nebude prozrazovat a necháme se překvapit. Žacléřská 70 má své kouzlo a stojí za to ji s kamarády jet!
Výsledky muži 70 km:
1. Scott Scania Kolín (Eberl, Friedl, Pešek) 2:39:52 hod.
2. Volvo Auto Hase (Rybařík, O.Fojtík, J.Fojtík) 2:45:47 hod.
3. Ski Paudera Fun Bike Kooperativa (Paudera, Novota, Nebesář) 3:01:53 hod.
Výsledky ženy 48 km:
1. TT Cyklorenova Cvikov (I.Loubková, K.Loubková, Svěráková) 2:10:18 hod.
2. Krkonoššské lvice (Blažková, Vlášková, Trmotová) 2:21:11 hod.
3. Cycling girls of the north (Nestlerová, Barešová, Růžičková) 2:25:20 hod.
Kompletní výsledky na www.zaclerska70.cz.
Foto: Miloš Lubas
- 30. 09. 2009
- zobrazeno: 6436x
- XCM Ostatní závody
Diskuze k článku
Po ujetí čtyřiceti osmy kilometrů.. - Sorry, ale tohle je moc.
Vložit komentář