Sabine Spitz - miluju horská kola

Dvaatřicetiletá závodnice Sabine Spitz loni dokázala porazit suverénní Norku Gunn Ritu Dahleovou pouze jednou....za to na mistrovství světa. Obě tou dobou byly členky jednoznačně nejúspěšnějšího týmu loňské sezony - týmu Merida International. Obě dvě kralovaly většíně svěťáků, ale dvě týmové jedničky nejsou ve zvyku, a tak není divu, že se Sabine rozhodla tým pro letošek opustit. Našla si začínající, domácí tým pod křídly výrobce kol FUSION. 

Člověk, když Sabine vidí, tak ani nevěří, že je cyklistka. Svalnatá stehna by snad napovídala na rychlobruslařku nebo sprinterku. Věčně usměvavá Němka, působí studeným dojmem (jak jinak :-)), ale ve skutečnosti je velmi přátelská a otevřená. Její manžel Ralf je zároveň i jejím manažerem a donedávna i fotografem týmu Merida International. 

- Jen rychlá rekapitulace minulého roku, byla jste zlatá na MS v Luganu, jaký další závod v loňské sezóně se Vám povedl?

- Samozřejmě, že úplně nejlepší závod pro mě bylo mistrovství světa. Tenhle závod je pro všechny závodníky tím nejdůležitějším v sezóně bez Olympijských her a možná, že pro cyklisty je to nejvýznamnější závod, olympiády si přeci jenom zúčastní méně závodníků. Na mistrovství světa startuje třikrát více lidí a každý v té nejlepší formě, takže pro mě je to speciální vítězství. Závody světového poháru jsem zajela nejlépe ve Fort William a doma v St. Wendelu. Právě přes fakt, že mi trať ve Wendelu nesedí, tak jsem s druhým místem hodně spokojená. Ve

- Můžu na to říct jen "gratuluju". Myslím, že je pro mountainbiking důležité, aby měl silné a  populární závodníky a tou Paola bezesporu je. Řekla bych, že Paola bude jednou z velkých favoritek na zisk aténského zlata. Na mezinárodním poli jsem se začínala výrazněji prosazovat, když Paola po olympiádě 2000 končila, takže se na závodění s ní velmi těším.

- Opustila jste mezinárodní tým MERIDA, můžete vysvětlit co Vás k tomu vedlo a představit nový tým?

- V týmu Merida jsem strávila téměř čtyři roky a rozhodnutí opustit jej nebylo vůbec jednoduché, protože to pro mne byly velmi úspěšné čtyři roky. V roce 2000 jsem se stala vůbec 

mnoho energie a toho se pro nadcházející sezónu chci vyvarovat. Proto jsem odešla přijala nabídku nového německého výrobce kol FUSION, kteří mají velmi zajímavý koncept a věřím, že v budoucnu vybudujeme silný tým.

- Můžete nám přiblížit Vaši zimní přípravu? Jaké budou první závody v sezóně.

- Závodit začnu první víkend v dubnu v Basileji na Swisspower Cupu. Potom budou následovat závody doma v Německu, čeká mě i domácí mistrovství ještě před začátkem světového poháru v Madridu. Až do teď probíhá moje zimní příprava velmi podobně jako každý rok. Dělala jsem 

silnici málo, tak je to ok. Ale být součástí nějakého týmu, asi bych musela závodit častěji a to já nechci. Zkrátka když se to termínově vejde do mého plánu, svítí sluníčko a závod není daleko, tak si ráda na silnici zazávodím.

- Co je hlavním cílem sezony 2004? Pouze Olympijské hry?

- Proč "pouze" olympiáda? Samozřejmě, že pro mě bude hlavním cílem sezony a nejen pro mě. Ale neméně důležité pro mne bude mistrovství světa a světové poháry. Chtěla bych obhájit titul mistryně světa a oblékat duhový trikot i další rok.

-  Plánujete zařadit do Vašeho závodního plánu i nějaké marathony? Jaký je Váš názor na marathony a jejich role mezi závody XC?

- V tomto okamžiku žádný marathon naplánovaný nemám. Ale možná se jednoho nebo dvou v Německu zúčastním. Marothony pro mě nikdy nebyly tak přitažlivé jako cross country. Myslím, že sportovní úroveň marathonu není tak vysoká jako u XC. Taky mám ráda rychlé, technické pasáže, které v marathonu většinou nenajdete. Marathony jsou vynikající výzvou a skvělým zážitkem pro sportovní a hobby jezdce. Jejich snažení a výkony jsou obdivuhodné. Možná je XC 

pro tyto závodníky moc těžké. Myslím, že cross country je také jednodušší pro komunikaci v médiích, divácky atraktivnější. - Jaké vůbec byly Vaše začátky s horskými koly? Jaké další sporty jste provozovala? - Za všechno vlastně může můj současný manžel Ralf. To on začal s horskými koly, v roce 1994 závodil. Na závody jsem ho doprovázela a jen sledovala, o čem to je. Ale nechtěla jsem to tak nechat, tak jsem to také zkusila. Pamatuji se, že první závod byl příšerný, ty další už byly lepší. Před tím jsem nedělala žádný sport na vrcholové úrovni. Jen pro zábavu alpské lyžování a rychlobruslení. Mým velkým koníčkem však byly motorky, v 18ti jsem se dokonce stala členkou motorkářského klubu. - Jakého výsledku si ve Vaší kariéře ceníte nejvíce?

-  Tak je to samozřejmě zisk titulu mistryně světa loni v Luganu, splnil se mi sen. Ještě dnes mi naskakuje husí kůže, když se si vzpomenu na moment, kdy jsem vjížděla do cíle. Ale určitě nezapomenu na první vítězství v závodě světového poháru ve Vancouveru v roce 2002. Třetí místo na MS ve Vailu v roce 2001 bylo prvním medailovým umístěním na mezinárodní scéně a nejen pro mne velkým překvapením.

Text: Matteo Mucci, www.solobike.it
Foto: Petr Bureš, Jan Němec, Fusion Bikes