Co se během šesti let provozu změnilo a jak se nám na Rychlebách bikovalo těsně před jejich letošním uzavřením, se dozvíte na následujících řádcích...
Čtvrteční pozdní odpoledne jsem si pracovně naplánoval jako "Odpoledně-večerní pouť za západem slunce" a využil k tomu tak trochu separovanou lokalitu od Rychlebských stezek zvanou Údolí Černého potoka.
Tenhle, co do náročnosti jednodušší trail, Rychlebští přidali před několika lety pro ty, kterým vyhovují spíše méně náročnější traily bez drsných kamenů, které přitom vedou krásnou rychlebskou přírodou.
Údolí Černého potoka má své kouzlo na podzim stejně jako během celého roku. Díky pozdní hodině startu jsem ho sice prosvištěl v polostínu lesního hřebene, nicméně cíl, který spočíval v kochačce při západu slunce, jsem nakonec splnil, a to díky loni novému trailu Lesů ČR, který vás z Vidnavy vrátí zpátky do Černé Vody.
Fakticky je Trail Lesů ČR spíše takovou upravenější cestičkou prostou větších terénních nerovností, která vás občas vytáhne mimo širokou lesní cestu. Všechno je vlastně skloubeno tak, abyste si zhruba osmnáctikilometrové kolečko mohli vychutnat celé bez zbytečných asfaltových přejezdů a mohli při tom zastavit buď "na jedno" v přilehlých hospodách, nebo udělat BBQ třeba s výhledem na jeden z vidnavských lesních rybníčků, u kterých je trail upravený v jednom místě vysloveně pro děti.
Mimochodem právě u jednoho z nich - Plavného rybníka - jsem zachytil docela hezké pozápadové panoramátko. Co říkáte?
Superflow "závod"
Na poslední den mého pobytu jsem si naplánoval už jenom jedno jediné - Superflow na čas s tím, že nejpozději ve 12:00 musím startovat domů. První, co mě lehce zbrzdilo, bylo laborování s tlakem ve vidlici, díky čemuž jsem zjistil, že moje deset let stará Fox pumpička už to má kompletně za sebou, takže rychle sehnat v 8 ráno jinou a hurá na výjezd. Druhé zastavení mě neplánovaně potkalo asi deset metrů po startu Wiessnera, kde jsem za potůčkem dokázal při řazení tak zasukovat řetěz mezi kazetu a výplet, že musel přijít ke slovu nýtovač a vysvobození řetězu silou. Tím naštěstí všechny trable skončily a já mohl v klidu dosprintovat na start Superflow.
Že tu kromě jedné crew partičky s Pickupem, která upravovala trail před víkendovou zavíračkou, nikoho jiného nepotkám, jsem v pátek dopoledne sice nečekal, ale zase jsem tak nikoho nebrzdil a nikdo nebrzdil mě, takže byl ideální prostor pro to uzavřít letošní sezonu alespoň jedním osobním Strava rekordem :-).
Nakonec těch osobáků na Stravě bylo pět. Pro mě ale stejně bylo největším zážitkem dát si celé Superflow tentokráte opravdu bez zastavení a focení v kuse. Po hoďce stoupání a půl hoďce sjezdu jsem hodně přemýšlel, jestli si to ještě jednou nezopáknout, ale čas byl neúprosný a posunout svůj odjezd na odpoledne jsem nechtěl, takže následovala očista, rychlé balení a návrat dom s plně nabitými bateriemi v mém těle.
Nezvládl jsem sice projet úplně všechno z Rychlebských stezek. Chyběl mi Vidnavský okruh a rychlebský trail Prokletý, ale hlavní cíle, kterými bylo zopáknout si kultovní traily a zjistit, jak vypadají největší novinky, jsem zvládl stejně tak, jako se utvrdit v tom, že do Rychleb absolvovuji i poměrně nezáživnou čtyřhodinovou cestu raději než o polovinu kratší pouť na Singltrek, ale to je už jiná kapitola.
Diskuze k článku
Vidnava, nie Vindava :)
Vložit komentář