Pašerákem cestou do Geiskopfu
- 12. 01. 2009
- Petr Bureš
- Ostatní
Zapomeňte na zimu a vraťte se zpět na konec léta, abyste si přečetli příběh, kterak se partička bikerů vydala do bikeparku a málem za to šla sedět ...
Na dalších řádcích vám nabízíme příběh jednoho našeho kolegy a kamaráda, který se vydal spolu se svými kamarády k našim západním sousedům a málem za to skončil v base.
V práci máme pěkný zvyk — dáváme si k narozeninám dárky. Honzu potěší detailně zpracovaný model auta, Jirku vyhlídkový let, Kanyho šiška bůčku a mě zase nedávno udělal radost krásný, ručně vyráběný francouzský nůž značky Opinel. K takovým dárkům pak člověk nabude prakticky osobní vztah, a o to smutnější je o takový dárek přijít.
O prázdninách jsme s kamarády Honzou
a Zdeňourem jeli fotit do německého bikeparku Geiskopf, jenž leží na Šumavě
asi 30 km za hranicemi. Oba bikeři jsou klasičtí volnomyšlenkáři, jako vystřižení
z květinových šedesátých let — dlouhé vlasy, fousy až k hrudníku, hadry ze
sekáče; k jejich mírumilovnému smýšlení patří i to, že by maso nepozřeli. Zato
ale bylinnými dary přírody, které se dají tepelným procesem přeměnit v uvolněnou
a přátelskou náladu, rozhodně nepohrdnou. Honza tak díky svému přesvědčení
nevlastní žádnou novodobou natuněnou superkáru, ale pěkně jednoho z prvních
hranatých transportérů VW ze sedmdesátých let, jemuž se pracovně neřekne jinak,
než „vágus“.
Kola se vejdou jak dovnitř, tak mohou cestovat i na venkovním
držáku na kouli a v autě se dá velmi slušně vegetit i přespávat. Při pohledu
do kabiny si pak kolemjdoucí může myslet, že se vrátila éra hippies. Jediné,
co dojem naruší, jsou big hit, monster a scream na držáku. Není tedy divu,
že si Honzova vozu všimli asi deset kiláků za hranicemi i dva postarší chlápci
v nejnovější Audi A6, zaparkované u silnice. Chvilku jeli za námi, pak nás
předjeli, aby se před námi na volném úseku doslova táhli asi sedmdesátkou.
Když už toho měl Honza dost a jal se na rovince započít předjížděcí manévr,
otevřelo se okénko a z něj ruka vysunula červenou plácačku. „A sakra, benga“.
„Guten Tag, Strassen Kontrolle. Faše dokumenty prrosim“. Poté, co bývalý celník
v kostkované flanelové košili musel zklamaně konstatovat, že doklady jsou „v
pošátku“, si hoši natáhli gumové rukavice a pustili se do prohledávání auta.
Hned nám bylo jasné, po čem jdou. Pohled na dva zarostlé hipísáky ani nemohl
nic jiného nasvědčovat. Na vítězoslavný pohled na tváři, když v Honzově batohu
našli fajfku, nikdy nezapomenu. „So je to?“ zeptal se se škodolibým úsměvem
Honzy. „Vy koušíte? A co koušíte“? Honza úplně v klidu odpovídá „Tak všecko“.
Svou upřímností Jochena mírně vyvádí z rovnováhy a ten ihned pokračuje s hranou
přívětivostí „Koušíte i marihuanu?“ „Jo, když mi někdo nabídne, proč ne“, stírá
ho Honza podruhé. Jochen chvíli lapá po dechu, pak si ale uvědomuje, že možná
nadchází jeho chvíle, kdy bude povýšen. Z „á šestky“ třeba bude moci přesednout
do „á osmičky“ a z nuzné ranní kontrolní práce na silnicích, kdy se musí prodírat
smradlavou bagáží podezřelých východoevropanů, si 
bude moct užívat teplíčka
kanceláře a rozdávat úkoly podřízeným, kteří takové štěstí, jako on dnes neměli.
Zcela natěšeně ze sebe vydává onu osudovou větu, která má změnit jeho život:
„A fezete si marihuanu sebou do njemeska?“ Honza si hrábne do fousů, zakroutí
si s nimi mezi prsty a klidně odpovídá: „Nejsem přece blbej, abych táhnul do
Německa marjánku“. Jochenova barva pleti se začíná podobat kostičkám na jeho
červené flanelce a sen o povýšení se hroutí jako domeček z karet.
Chvilku přemýšlí, ještě prohrabává bednu s nářadím, kouká do spacáků a otáčí stínítka nad volantem. „Vždyť vám to říkám, že s sebou nic nemáme.“. „Ani sbraně?“ chytá se svých celoživotních praktik celníka, jenž až do onoho neblahého šengenu hrdě chránil bránu bundesrepubliky před verbeží z východu. Ale dostává se mu jen našeho smíchu, jak to jako myslí, zbraně. „No pistol, explosivy, noše, nejakou chlozbu pro njemesko. Ha, co to tady máme? Savírasí nůš! Ší to je?“ „Ten je můj, na bavoriches wurst, klobásky a grilování heute abend v Geisskopfu“, vysvětluju přítomnost svého zavíracího opinelu, který je ještě cítit od lovečáku, krájeného k snídani. Jochen jej bere do ruky, pak z kapsy vytahuje krabičku od nejlevnějších cigaret moon a přikládá k ní čepel nože. „A fíte, še do njěmeska nemůšete vozit nůš delší, neš acht und halb sentimetr?“ Opět je na koni, protože jakási vyhláška tvrdí, že přes hranice se nesmí vozit nože s čepelí delší než 8,5 cm. Smysl tohoto čísla moc nechápeme, kdybych chtěl někomu ublížit, stačila by mi na to i komunistická rybička, vždyť srdce je přece kousek za žebry.
„A jak víte, že ten nůž má víc, vždyť nemáte žádný metr!“ „Tachle klabiška má pšesně 8,5 sentimetru a fáš nůš je o dva milimetry delší, proto pšetstafuje chlosbu pro njemesko“. V té chvíli si vzpomenu na Kanyho výraz, když mi tenhle, na Korzice ručně vyráběný nůž, předával. A je mi smutno. Smutno z toho, že dva celníci, kteří s otevřením hranic přišli o svou teplou budku se závorou, se teď zklamaní ze svého neúspěchu u podle nich „zcela jasného případu pašování omamných látek“ mstí a hledají si aspoň nějakou záminku k vykázání činnosti. Smutno z toho, že byrokratická zvůle si prostě může dělat, co chce a jediné, jak tím lze bojovat, je nyní varovat ostatní.
„Nůš fám sabafujeme a celý pšípad pšedáme njemeské prrokuratuše. Oni se fám osvou“. Opět opakuji, že měření čepeli podle cigaretové krabičky není žádný legitimní způsob dokazování mojí viny. Padají totiž přesně taková slova jako vina, pašování a odnětí svobody“. Připadám si jako ve špatném filmu. „Můšete nám tady podepsat plotokol, nebo jet s námi na stanici, kde si nůš pšeměšíme a rovnou si vás tam necháme do pondělí, aš pšijde herr fyšetšofatel“. S díky odmítám, v protokolu se snažím udělat klikyhák, zcela odlišný od mého běžného podpisu, házíme své věci zpět do auta a odjíždíme.
Ježdění v Geisskopfu je
skvělé, mají tam vynikající tratě, dokonce se zde koná představení a testování
kol Intense, takže máme ojedinělou příležitost se svézt na špičkových strojích.
Ale pachuť tohoto nepříjemného zážitku je s námi pořád.
Za měsíc mám ve schránce dopis v němčině, v němž je vyměřena pokuta v hodnotě nákladů na desetidenní posezení v base 230 Eur. Odvolání lze podat do 14 dnů od doručení, ale nepočítá se den podání na poště, ale den doručení na prokuraturu. Dopis však přichází týden poté, kdy je podle razítka vystaven. Takže to mají hoši pojištěno ještě takto, aby se člověk ani nestihl odvolat. Ihned odpovídám a ten samý den odpověď doporučeně odesílám. Hájím se tím, že s obviněním nesouhlasím, protože měřit nůž podle krabičky cigaret před elektronikou našlapanou audinou je výsměch. Navíc do Německa jsme jeli dělat reportáž o bikeparku, která by tam měla pozvat české bikery, kteří zase v Německu utratí peníze.
Po mém odvolání přišel do týdne druhý dopis, v němž stálo, že mi pokutu snižují na 100 Eur pouze za výlohy líčení. A že je mám zaplatit do čtrnácti dnů. Odmítám. Prostě nesouhlasím s průběhem silniční kontroly a považuji jednání celníků za nelegitimní. Za měsíc mi volá herr vyšetřovatel, že pokud nezaplatím, budu předvolán k soudu. Odpovídám, že jsem novinář, žádné zbraně jsem vědomě nevezl a že krabička „moonek“ není legitimní způsob, jak někoho obvinit z ohrožení německých zájmů „rybičkou“. Jeho hlas působí přátelsky, mé stanovisko je však neoblomné. Platit nic nehodlám, to radši ty peníze investuju do cesty k soudu, kde se budu hájit sám. A aspoň se v Geisskopfu svezu i v zimě.
Je zajímavé, že vyšetřovatel, jenž se v telefonu přiznal, že můj nůž ani neviděl a pokutu mi snížil díky mému vstřícnému jednání, mluví celkem rozumně a nakonec pronese zajímavou větu: „Alespoň můžete o svém případu napsat článek do novin a varovat tak ostatní“. A tak tedy činím. S výsledkem přelíčení vás určitě budu informovat. Uvidíme, zda z vazební cely, či z redakce. Zatím však vím, že do Německa už vágenem nepojedu ani přesto, že s klukama byla sranda, že jsou to mírumilovní lidé, kteří si užívají života naplno, neperou se, ani nejsou hrozbou pro společnost, jako mnozí jiní povaleči. Pořád totiž platí, že „šaty dělaj člověka“. A tak nemá cenu provokovat lidi, kteří mají předsudky proti něčemu, co neznají.
Autor : Dušan Mihalečko, redaktor časopisu Cykloservis.
- 12. 01. 2009
- Ostatní
Diskuze k článku
pro mě docela veselý a poučný čtení už jen proto, že mám to samý auto, dlouhý vlasy a náušnice :D
taky taky - Super článek, pěkný počtění...My když jsme jeli do Geiskopfu, tak jsme měli ty bylinné dary přírody, které se dají tepelným procesem přeměnit v uvolněnou a přátelskou náladu schovaný hluboko v palubní desce někde v elektronice pod takovou zašroubovanou překážkou a taky sme měli stažený zadky co kdyby...Každopádně přeju úspěch Dušanovi u soudu a neúspěch německým vyšetřovatelům s hlavou plnou předsudků...
Přes německo jezdíme v partě dodávkou několikrát do roka a pro německé celníky tak představujeme oblíbený typ oběti. Posledně nám podobně našli nůž (navíc otvírací jednou rukou), ale ten je přestal zajímat ve chvíli, kdy narazili na paintballové kvéry. Říká se že v německu je to těžké, ale jde to - kolega co umí dobře německy a narodil se jako velký diplomat a věšeč bulíků je prostě ukecal.
Jinak pár případů kdy se zabavovalo, soudilo, a vyměřovaly pokuty v okolí také mám, takže držím palce a doufám že se dozvíme jak to dopadlo.
Dušanovi - Vím, že mezi policajtama je moře takových jak popisuješ. A jak vidím, tak nejen u nás. 15 let jsem dělal ve státních službách, tak vím o čem je řeč. Teď konečně dělám to co mě roky baví a v čem roky žiju, prodávám kola a taky na nich jezdím. Takto teda vypadá ta demokracie za hranicema. Držím pěsti ať vyhraje rozum.
:-) - Nebylo by lepší si zajet někdy ráno na Svorovou horu?K Jelence to je taky pěknej sešup....
Ale je fakt,že Fricové jsou buzny.....
2 hýbňoš - u tebe by kámo nic nehledali...rovnou by tě zastřelili
Jinak Dušane hustý... když sme se v Gaisu vo tom bavili, nenapadlo by mě že to zajde tak daleko(kor když kámoš sebou nevědomky vez celkem nelegální zelenou záležitost jenom tak v kapse), ale patří ti respekt, že si od nich nenecháš s.át na hlavu...
Hýbňoš: Chtěl jsem napsat, že tebe by Cobra 11 rovnou zastřelila a koukám, že Zvolouš smýšlí stejně:o)
Bacha na ně, podobnejch story jsem za sezónu slyšel dost. Jedny kámoše ze 4 výjezdů do NSR takhle stopli, myslím, 3x. Vždy kompletní vykládka kontrabandu, scénář stejný - fšichni tscheschi vezou zbraně a maruhuanu. Musí proti tomu xindlu z východu holt něco dělat:o)
Dušan: Parádní článek, po dlouhý době mě tu něco zaujalo.
sou to cocoti - nemckhy polisi sou fakt cokoti, jen jsme přes dojč projížděli a zastavily na odpočívadle na spánek a kontrola večer, pak ve 3 ráno a ještě magoři v 7, jestli už jedem pryč, fakt nechapu
2radek a zvolouš: to sem na tom až tak špatně?
Ještě se zeptám? Svitili jste, jak to předepisuje naše vyhláška?
... jo??? Chyba, velká chyba.
Každej kdo bydlí u hranic ty pány v audině už zná a ví, že hned za hranicemi musí zhasnout. Svítící vozy čechů je přithují jako magnet. Nemusí ani studovat spz, protože svítící autí jasně není němec :-)
Vložit komentář