Očekávaná samozřejmost
- 13. 02. 2007
- Jan Němec
- Týmy a kluby
Řeč bude o výsledcích, tedy o jejich zpracovávání, čipových technologiích, novinkách. O všem jsme si vyprávěli s Michalem Slabejem, člověkem, který žije takový tanec s čipy...
Výsledky patří k závodu stejně neodmyslitelně jako sníh na hory, i když letos bychom spíše měli napsat jiné přirovnání, takže třeba jako hranolky k Bigmacu. Téměř každý přijíždí na závody s nějakým cílem, někdo přijel vyhrát, někteří se o to přijeli minimálně pokusit, většina přijíždí s cílem porazit Frantu Pokusného, který měl loni lepší čas. Jiní přijíždějí protože se chtějí porovnat sami se sebou z let předešlých. Ostatní se jedou jen tak projet, výlet se startovním číslem, kde uprostřed lesa dostanou zadarmo pivo, banán a energetickou tyčinku. Ale i tito se nakonec o výsledek zajímají, třeba zrovna oni poslední neskončili a zajímá je, o kolik musí napříště zpomalit. Výsledky každý z nás bere jako samozřejmost. Bez výsledků by závod přece nebyl závodem. Organizátoři tvrdí, že 50% úspěchu jsou dokonale zpracované výsledky.
Všechno ovšem nemusí být tak samozřejmé, jak se může zdát. Kdo někdy organizoval závod ví, co to znamená zpracovat výsledky. Zodpovědnost, která může pěkně rozetřást kolena. Změřit výsledky v závodě můžete jen jednou. Jeden ostrý pokus a dost. A když se něco nepovede? Běda mu, hrozí závodník, organizátor či ambiciózní rodič.
Kde se tedy výsledky berou? Kdo za nimi stojí? Kolik je to tak asi práce?
S člověkem, který se zpracováváním výsledků zabývá již pěknou řádku let a mnoho z vás již v jeho databázi je a možná o tom ani neví, jsme si dali rande v jeho skromné kanceláři na pražských Vinohradech. Michal Slabej - to je jméno člověka, který je během celého závodu v pozadí, ale jakmile jsou závodníci v cíli, vrhají se na jeho produkty visící na tabulích, aby měli u guláše zadáčo co probírat, čím se chlubit.
Michal Slabej je bývalý plavec, absolvent Fakulty elektrotechnické na ČVUT, začínal na ČSTV v biomechanické laboratoři a v informačním středisku. Ihned potom začal podnikat a nezamířil zrovna nízko. Začal na Olympijských hrách v Barceloně v roce 1992, kdy jako odborník na telekomunikace zprostředkoval novinářský telemost mezi Prahou a Barcelonou. “Tenkrát všichni uměli jen T602 a to jen okrajově, připojit se, odeslat materiál do uzávěrky bylo dosti stresující. My jsme pomocí telemostu sbírali novinářský materiál od všech českých jurnalistů a z Barcelony je automaticky rozdistribuovávali do redakcí,” vzpomíná na své začátky pan Slabej. V Lillehammeru a v Atlantě svojí činnost ještě rozšířil i do Českých olympijských domů. Jak začaly být technologie stále dostupnější, jeho malý business již neměl v tomto směru mnoho co nabídnout.
Zpracováním výsledků se zabýval i během těchto let, a to v mnoha různých sportech, od kanoistiky přes krasobruslení až k atletice. Zlom, dle jeho vlastních slov, přišel v roce 2003. “Bylo mi jasný, že pro ty masovky je třeba najít jinou technologii. Zjišťoval jsem, studoval jsem. Čipovou technologii vám nikdo neprodá, ten business je postaven na kompletním zajištění výsledkového servisu, než na prodeji čipů. Bylo to velký rozhodnutí, není to totiž levná záležitost, investoval jsem do toho vlastní prostředky a doufal, že se vrátí. Byl to neuvěřitelnej risk. Moje strategie byla taková, že jsem chtěl nabídnout pořadatelům závodů kompletní a fungující servis od A do Z. Měl být jednoduchý, rychlý, mobilní a co nejméně omezující samotného závodníka. A tak jsme během jednoho roku vyvinuli vlastní technologii, která je poměrně výjimečná tím, že se jedná o čipy aktivní a k jejich snímání je třeba pouze malá anténka, tzn. žádný koberec. Rok 2006 byl pro nás třetí sezónou.”
Dobře, když je aktivní čip, tak musí být i pasivní, že? Rozdíl mezi těmito dvěma technologiemi je celkem prostý. Pasivní čip v sobě nemá na rozdíl od aktivního baterii. Před jeho sejmutím je třeba čip nabudit pomocí indukční smyčky, která je uložená v přejezdovém koberci a čip potom vyšle svoje identifikační číslo. Tento proces však vyžaduje poměrně hodně energie, trvá určitou dobu, a tudíž je nutné, aby rychlost závodníka nebyla příliš veliká.
U aktivního je to obráceně, čip vysílá informace, které v měřícím prostoru zachycuje anténka s přijímačem. Závodník může jet třeba 70km/hod., spotřeba energie je zanedbatelná, stačí napájení pouze z notebooku, navíc umístění anténky není omezené terénem. Tento luxus je však vykoupený vyšší cenou čipu oproti pasivnímu. Prostě "všechno má své".
“Lidi si mě občas dobírají, že by chtěli mít můj život, Prý jenom sedím sám ve stanu, koukám do počítače a zdánlivě nic nedělám. Ale takhle jsem to přesně chtěl, být rychlý a mobilní. V reálném čase mám na obrazovce výsledky, které jsou k dispozici moderátorovi, můžu je okamžitě dát na web, po závodě zaklapnu notebook, sbalím si anténu pod paždí a jedu domu. Ale to je jen jedna stránka. Ty čipy musí někdo servisovat, někdo naprogramovat, někdo čistit, seřadit podle čísel, spárovat se startovními čísly, nasáčkovat je, prát pásky, rozvážet po závodech, přizpůsobit software pro konkrétní závod. To už jsou ale věci, které nikdo nevidí,” říká Michal Slabej.
A co je podle pana Slabeje na této práci nejtěžší? “Člověk musí být opravdu odolnej a musí umět pracovat pod velkým stresem. Všechno a všichni musí být stoprocentně ready, když se závod odstartuje, tak už nejde vrátit zpět. Na výsledky pak čekají stovky lidí, novináři a spousta dalších.”
A právě lidé jsou tím, co je pro pana Slabeje nejdůležitější, najít člověka podle výše uvedených kritérií, ještě aby byl fajn, spolehlivý alespoň trochu technicky založený a na druhou stranu fanda sportu, je velmi těžký úkol. Se čtyřmi tisícovkami čipů, od dubna do října objede zhruba 70 závodů, nejvíce v cyklistice, triatlonu a běhu, do toho letos ještě dvě MS, akademické hry, olympiádu dětí. A k tomu už nějakou schopnou a údernickou partu potřebujete.
S technologiemi jde ruku v ruce i vývoj. Lidé podobní panu Slabejovi rozhodně neuspokojí momentální stav a snaží se vymýšlet nová a nová zlepšení. Navíc je to konkurenční boj, jehož výstupy ocení zejména závodníci. Právě loni spustila jeho firma novou SMS službu. “Kdokoli si může zjistit svůj výsledek pomocí esemesky. Klasicky pošle zprávu v určitém formátu na číslo a zpět se mu vrátí informace o výsledku celkově, v kategorii, čase. Takže třeba i babička Vény Hornycha se může podívat jak dopadl. Esemeska stojí 6 Kč,” popisuje pan Slabej novinku loňska. Ale to bylo loni, co chystá v roce 2007? Není to nic převratného, jen databáze na webu všech výsledků ze všech sportů měřených jeho firmou od roku 1997. Celkem slušná studnice informací, co říkáte. Mrkněte na www.sportis.cz a přesvěčte se sami!
Nezapomeňte, až se příště pohrnete k výsledkové tabuli vzpomenout na pana Slabeje či lidi jemu podobné. Zaslouží si to.
- 13. 02. 2007
- Týmy a kluby
Diskuze k článku
Pekny clanek!
Chvalim Michaluv team, odvadi kvalitni praci. Obetavy a vzdy s davkou trpelivosti i pro nas potizisty:-). DK
čipy - Mně se hodně líbí prostředí, ve kterém jsou výsledky k dispozici na internetu. Velmi user friendly, :-).
Zdarma? - Ve větě "aby měli u guláše zadáčo co probírat" se mluví o něčem, co má být zdarma. Ať už to jsou čipy či guláš, nic z toho zdarma není. Obojí je placeno startovným.
Vložit komentář