O něm bez něj aneb rozhovor s Viktorem Zapletalem

• 16. 02. 2010
• Michal Červený
• Týmy a kluby

Jak trénuje nejlepší český biker Jaroslav Kulhavý a jaké má předpoklady do budoucna? To nám nastínil jeho trenér ...

Mgr. Viktor Zapletal funguje jako trenér od roku 2003. O tři roky později se stal reprezentačním trenérem tělesně a zrakově postižených sportovců a také trenérem týmu, který byl dodnes znám pod názvem Rubena Specialized a do nové sezóny vstupuje jako Rubena - Birell - Specialized.

Kromě nejlepšího českého bikera Jaroslava Kulhavého patří do tréninkové skupiny jedenačtyřicetiletého kouče i další známá jména.
Například několikanásobný mistr světa, paralympijský vítěz a držitel světového rekordu ve stíhacím závodě na 4 kilometry Jiří ježek, mistr světa a paralympijský vítěz handbiker Marcel Pipek, trojnásobný medailista z paralympiády v Pekingu a vicemistr světa na dráze Tomáš Kvasnička, vítěz nejtěžšího triatlonového závodu IronMan na Hawaii v kategorii vozíčkářů Michal Šiška nebo jeden z našich nejlepších MTB maratonců, Ivan Rybařík.

Jako trenér spolupracuje s českou trenérskou legendou Pavlem Vršeckým, kterého si podle svých slov velmi váží.
Sám je potom velmi dobrým amatérským závodníkem.


MTBS.cz: Viktore, kdy a jak začala spolupráce mezi tebou a Jaroslavem Kulhavým?
Viktor Zapletal: Járu znám od jeho 14 let, kdy ho Honza Slavíček, jako velmi talentovaného, angažoval do týmu CCC Polsat, ve kterém jsme tehdy společně působili. V juniorských letech s Járou pracoval především Honza, já jsem s Járou začal úzce spolupracovat asi před čtyřmi roky, když prožíval svou výkonnostní krizi po návratu ze zahraničního angažmá v Siemens Cannondale.

Říká se, že Jarda má velký potenciál. Jak to jako jeho trenér vidíš?
Ano, je to pravda. Jára má fyzické, fyziologické i psychické předpoklady být mistrem světa či olympijským vítězem. Ale podobné osobní parametry mají všichni moji svěřenci, kteří jsou ve světové špičce a pokud bych toto měřítko vztáhnul pouze na MTB, tak je potřeba konstatovat, že první světová desítka má více méně totožný fyzický potenciál.

V čem má ještě rezervy?
Své schopnosti zatím využívá tak na 90 %. Ale on o tom dobře ví a rychle tuto rezervu na významných závodech eliminuje. Za poslední tři roky udělal veliký výkonnostní vzestup.

Dokážeš odhadnout, kam až to může dotáhnout?
Velmi vysoko. Přijde to postupně. Před pár dny jsem dostal z laboratoře jeho aktuální zátěžové testy a zase je o kus dál. Opravdu naplno by měl jet na olympiádě v Londýně. Nicméně už letos by neměl mít problémy s atakováním první světové pětky v závodech světového poháru, mistrovství Evropy nebo i mistrovství světa.

Můžeš prozradit jednu dobrou a jednu špatnou Jardovu tréninkovou vlastnost?
Dobrou vlastností je to, že vždycky trénoval především podle sebe. Dokáže perfektně naslouchat „řeči“ svého těla, ví velmi přesně, jak na tom právě je, kdy má začít najíždět, kdy potřebuje jít do síly, do rychlosti, kdy závodit. Tato výjimečná vlastnost mu umožňuje maximalizovat výkonnostní formu na konkrétní den a závod v roce. Járův závodní rok je koncipovaný tak, že se maximálně soustředí a připravuje na dva či tři hlavní závody v roce. Ty ostatní absolvuje v souladu se svým tréninkovým plánem a vizí oněch hlavních vrcholů sezóny.

A ta špatná vlastnost?
Špatnou vlastností je, že se občas na závody soustředí tak na 70 %. Těžko se to ale kritizuje, protože nejde o ty vybrané závody. Na ty hlavní potom přijíždí maximálně koncentrovaný.

Je Jarda spíš talent nebo dříč?
No, tak teď asi spoustu lidí překvapím, ale Jára je talentovaný dříč.
V žádném případě nejezdí pouze na talent, jak se častokrát říká. Jako příklad uvedu situaci, která nastala krátce po jeho návratu ze zahraničního angažmá. Jára šel do zahraničí jako čerstvý juniorský mistr světa a Evropy, byl na vrcholu, ale svůj talent nerozvíjel. Postupně ztrácel výkonnost i úspěchy. Vše kulminovalo v návrat zpět do Čech, kde se kolem Járy vytvořil tým, který vede Jarda Žitný , tedy nyní Rubena Birell Specialized. Tehdy jsme spolu začali spolupracovat a to tak, že jsem Járovi řekl svůj názor na trénink s tím, že by měl především zapracovat na základní kondici, což představovalo navýšit jeho měsíční hodinový objem zátěže přibližně 2x. Jára začal trénovat, hodně trénovat, začal využívat svých schopností, no a v tom samém roce pak vyhrál MČR a v dalším roce se stal vicemistrem světa do 23 let.

Jak vypadá vaše komunikace o tréninku? Voláte si dvakrát denně, Jarda dostane tréninkový plán na nějakou dobu dopředu a podle toho se řídí? Nebo je to úplně jinak?
Úplně jinak :-). Jak jsem již řekl, Jára velmi dobře ví, co má dělat, aby vyhrával. Já jsem poradce, který mu říká svůj tréninkový názor, který ho občas ujistí, že „jede“ po správné cestě, se kterým může otevřeně mluvit o svých plánech, profesionální smlouvě, kdo ví o jeho slabinách a hledá společně cestu, jak je omezit.
Kdybych ho nutil jezdit podle nějakého tréninkového plánu postaveném na mých pocitech a spekulacích, nikdy by to nefungovalo! Nicméně i tak má Járův trénink přesný řád. Má dlouho dopředu rozmyšlené kdy pojede ten který závod, jak a proč. A nad vším pak ční již zmíněné 2 - 3 vrcholné akce, ke kterým směřuje podle přesného programu v několika tréninkových minicyklech.

Můžeš nám takový minicyklus přiblížit? Třeba před tím důležitým závodem...
„Učebnicový“ minicyklus před významným závodem trvá 4 - 5 týdnů a do určité míry stimuluje zkrácený roční tréninkový cyklus. Obsahuje odpočinek, fázi objemovou, silovou, rychlostně vytrvalostní, rychlostní a konečné „vyladění“. Je to velmi individuální záležitost a není snadné naučit se pracovat s těmi poměry tak, aby se z toho stala ta toužená „forma“.

Jak důležitá je podle tebe zimní příprava v teple? Švýcaři tráví hodně času třeba v Africe. Může jim potom závodník s odtrénovaným měsícem v teple a zbytkem ve zmrzlé české kotlině teoreticky konkurovat?
Ano, může. Pokud ho nesvazují zdejší klimatické podmínky a dokáže v nich absolvovat potřebný objem, ať už doma na trenažeru či venku. Jára tohle dokáže a byť to možná zní neuvěřitelně, tak ani současná zima mu nevadí a pokud je doma, tak každý den tři čtyři hodiny venku odtrénuje.

Jak letos vypadá Járova zimní příprava?
Dlouho léčil zlomená žebra ze závodu světového poháru v Champéry, zbytek podzimu jezdil cyklokros a k tomu najížděl potřebný objem. Během vánočních svátků měl volno, pak byl pár dní na horách a znovu začal najíždět kilometry. Má za sebou tréninkový kemp na Mallorce a za pár dní odjíždí na tři týdny na Kypr. Po návratu bude následovat další tréninkový kemp ve francouzském Cannes společně s Jirkou Ježkem. První přípravné závody pojede Jára na Kypru, další pak plánujeme ve Francii.

Kolik ročně najede kilometrů?
Teď je pro něj ideální, když najede tak 22 — 24 tisíc.

Je známé, že bikeři světové špičky tráví hodně času tréninku v sedle biku...
Jára vyrůstal od počátku jako biker. Hodně jezdí na horském kole a to i na silnici, jen si prohodí kola za ty, na kterých má silniční pláště. V zimě potom často jezdí na cyklokrosovém kole, které má jako svého „zimáka“.

Dá se ten poměr vyjádřit v procentech?
Přibližně 65-70% tréninku odjezdí na horském kole. Ale musím zmínit, že na silnici jezdí výborně. Má fantastický tah, sílu a rychlostní vytrvalost. Pokud by se někdy v budoucnu rozhodl pro přestup do silniční stáje a absolvovat závody té nejvyšší kategorie Pro Tour, neměl by s tím mít žádný problém.

V jednom rozhovoru se nechal slyšet, že by ho Pro Tour lákala. Třeba po olympijských hrách...
Už jsme spolu o přestupu na silnici párkrát hovořili a myslím si, že pokud by Jára byl například po té olympiádě v Londýně kontaktován silničním Pro Tour týmem asi by tuto variantu zvažoval.

Do této sezóny měl nabídky z velkých bikových zahraničních týmů. Jaký je na to tvůj názor, že je nevyužil? Posunula by ho změna a nebo je lepší zaběhnutý způsob a klid?
Ano, nabídky měl a vlastně je má každý rok. Jaroslav Žitný, šéf a manažer týmu Rubena Birell Specialized ale dokázal Jardovi vytvořit podmínky, které jsou srovnatelné se zahraničními týmy. Můj názor je, že v tuto chvíli je taktické zůstat doma — Jardova cena každým rokem roste.

Zpět od spekulací k tréninku. V poslední době se démonizují wattmetry a pulsmetry. Jaký je tvůj názor na to? Používá Jarda tyto přístroje?
Tyto přístroje nám poskytují určité informace a pokud těmto informacím důkladně rozumím a dokáži s nimi pracovat, můžu podle nich, do určité míry, upravovat svůj trénink. V žádném případě bych ale význam těchto přístrojů nepřeceňoval. Profesionálové většinou velice přesně vědí, jak jejich tělo jede a svůj trénink si korigují sami na základě svých aktuálních pocitů a potřeb. Sporttester či wattmetr jim v tom pomáhá pouze dílčí informací. Tak to má i Jára. Má samozřejmě sporttester a pokud má zrovna funkční baterii :-), tak se na něj během tréninku občas i podívá...

Jak moc odlišný je způsob trénování Jardy Kulhavého coby olympionika, Ivana Rybaříka coby předního maratonce a Jirky Ježka coby hendikepovaného cyklisty?
Princip a model tréninku vychází ze společného základu, který je odlišný od běžného, učebnicového modelu cyklistického tréninku. Všichni moji svěřenci vycházejí z velmi zásadní části objemové, kterou si korigují sami a vše je směřováno k úspěchu na nejdůležitějších závodech sezóny. K tomu pak směřuje trénink v již popsaných předzávodních minicyklech. A jak jsem již uvedl, ten model je velmi přísně individuální ve všech svých fázích, jinak ho má nastavený Jirka a jinak Jára nebo Ivan. Vše vychází z osobních poznatků a dlouhodobé závodní a tréninkové analýzy. K dokonalosti tento model dovedl Jirka Ježek, velmi blízko úspěchu je Jára.
S Ivanem Rybaříkem jsem začal spolupracovat teprve na jaře minulého roku. Změna systému tréninku mu vyhovuje a svými úspěchy v minulém roce to potvrdil. Bude se zlepšovat, je velmi talentovaný a podle mě má předpoklady patřit ke světové maratónské špičce.

Díky za rozhovor!


Foto: Michal Červený

• 16. 02. 2010
• Týmy a kluby