Nový Zéland - fotografův ráj I
První část fotek a povídání o cestování na Novém Zélandu...
Neměli jsme tam snad zůstat? Tahle otázka se mi honila hlavou pár dní po přistání z mistrovství světa a následného cestování po Novém Zélandu. V Ruzyni na mě okamžitě vybafli pupkáči z taxikářských gangů. 3km od letiště jsem po měsíci opět viděl bouračku a následně potom četl v novinách, že za poslední dva měsíce zemřelo na silnicích nejméně lidí za uplynulých 36 let a přesto chtějí naši politici zmírnit bodový systém. Paroubek s Topolánkem se dětinsky napadají za každou věc, kterou udělají, za každé slovo, které vysloví. Na tribuně nedaleké Příbrami stojí Ivánek Horník a rozdává své rozumy místní jedenáctce. Tak to mi ....... Jsem tu správně?
Nakonec mě následky cestování na několik dní - neplánovaně připoutaly k nemocničnímu lůžku, kde jsem sledoval zácpy aut v den, který byl mezinárodně vyhlášen jako Den bez aut. Opět do narkózy mě málem vrátil jeden z našich cyklistických časopisů, kterému jsem poskytnul fotografie ze šampionátu, až jsem skoro zapomněl na všudepřítomnou bolest a neustálé telefonování mého mongolského spoluležníka. Fotky o málo větší než poštovní známky rozeseté na třech stránkách reportáže z mistráku, odkud Češi přivezli zlato, působily ve srovnání s dvacetistránkovým pojednáním z Eurobiku jako směšný výsledek akce lokálního formátu. Má hrdost dostala zákeřnou ránu. Au!
Velmi silný kontrast dnů po příletu s měsíčním pobytem na novozélandských ostrovech. Naštěstí jsou kamarádi, pivo, MTBS a babí léto dobrým důvodem, proč se vracet. A tak nazrál ten správný čas, abych se s vámi podělil o bohaté zážitky z Nového Zélandu, jak slovem, tak hlavně obrazem.
Nepřítomnost jakékoli formy cyklistiky v mém slohovém cvičení, asi není úplně to pravé, co bych vám chtěl servírovat. Předpokládám, že většina cyklistů jsou však dobrodruzi, cestovatelé, fotografové a rádi se dozvědí něco o zemi, které je na druhé straně zeměkoule. Pokud mezi ně nepatříte, můžete klidně na tomto místě s vaším čtením skončit.
Mistrák skončil a já se Zuzkou jsme dali poslední sbohem české výpravě, která se odebrala směrem k domovu. Potom co jsme s majitelkou motelu během dopoledne vyřešili všechny ztráty a nálezy, které po sobě dvacítka Čechů zanechala (Filipe, jestli ti peněženka s dokladama a licencí došla v pořádku, tak nemáš vůbec zač!) začlo naše putování. Sbalili jsme našich 6 foťáků do auta a vyrazili.
Nový Zéland se skládá ze dvou hlavních ostrovů (severní a jižní) a několika menších, rozlohou 270.000 čtverečních kilometrů se může srovnat s Velkou Británií či Kalifornií, Česko svou velikostí předčí více jak třikrát. Rozkládá se mezi 30 a 50 stupněm jižně od rovníku, zhruba 1600 km jihovýchodně od Austrálie. Počet obyvatel nedosáhne však ani k české polovině (4. mil.). Původní obyvatelé - Maoři tvoří dnes již jen 15% obyvatelstva, jejich jazyk je však druhým oficiálním, vedle angličtiny. Maoři žijí zejména na Severním ostrově, na kořeny původních obyvatel je dnešní Nový Zéland velmi hrdý.
Česko však předčí Nový Zéland v počtu kilometrů dálnic (a to je asi vše), na Jižním ostrově je 10ti kilometrový úsek dálnice a na Severním celá šedesátka! Ale rozhodně bych nedoporučoval cestovat na Zéland našim neurotickým řidičům volajícím po na nastavení 160km rychlosti na D1, ostrovní maximálka je totiž všude 100km/h. Nikdo si nestěžuje a všichni jezdí maximálně sto. Autohavárka je pro místní snad cizím slovem. Stovka je jak na sedmdesáti kilometrech dálnic, tak na ostatních silnicích. I na těch šotolinových a to je už celkem zážitek. Šotoliny si člověk užije opravdu dosyta, najednou zkrátka skončí asfalt, značka "Gravel road" vám oznámí kolik km si budete dávat na šotolince. V kombinaci s řízením napravo a pištící spolujezdkyní nalevo je to fajn adrenalin.
Celou třetinu rozlohy ostrovů zaujímají národní parky a přírodní rezervace, což je v podstatě rozloha ČR. Rozmanitost novozélandské přírody se snad ani nedá popsat. Foťák je samozřejmě nezbytností, člověk by fotil a fotil a fotil.... Ale chce to zažít na vlastní kůži a pokud by to bylo v sedle kola, tak ještě lépe. Cyklisté mají na Zélandu na růžích ustláno.
První várka fotografií je ze Severního ostrova, za týden se dozvíte naše zážitky, typy a rady jak si Zéland užít co nejlevněji...
foto: Zuzana Menšíková & Jan Němec
- 27. 09. 2006
- Ostatní
Diskuze k článku
fajn článek a parádní fotečky!
wau - Paroubek je xindl, to jako jo. Ale neni ta dokonalost Zelandu v tom, že prostě autor nezna detailně tamni situaci a možná nerozumí? Co???
Fotografův ráj? V tom případě mi vůbec neni jasný co tam jako dělal Honza Němec.
Fotky by se dali vystavovat kýčomilům na jinym serveru. Nedá se pochybovat, že z některých by si bezpochyb ucákli. Na některejch autor opravdu nezklamal :-)
A mě se ty fotky líběj... - Nemusíme tady pořád koukat jen na (ty samý) usoplený tlamy vod bláta!
P.S. Pardon, Terezko, ty máš samozřejmě vyjímku :o)
Moc pekny to tam je... Fotky taky!
Tema fotek? - Fotky pekne, ale na tenhle server bych je nedaval.
Alespon stopa od biku, kdyby na nich byla :-)
v poslednim tydnu zahynuli 3 cykliste... - Ahoj Jendo, NZ fajn. Jen je rozdil byt tu na dovolence a videt vse ruzovymi brylemi ci pobyvat dele a pracovat. V poslednim tydnu tu (Aucklandu a okoli) pod koly neurotickych ridicu zahynuli 3 cykliste. Dnes jsem cetl v novinach, ze jsme (pocitam se za cyklistu) tu casto vytlacovani ze silnic, hazi se na nas ruzne predmety, troubi, leka apod.
Priroda jiste super, ale jinak zivot v Aucklandu, docela jako v jinem velkomeste. Zacpy, smog a tak. Tesim se na dalsi fotky.
paráda - to je prostě paráda, to se holt někdo má!!!! fakt povedený fotky, asi je nezbytné mít dobrý foťák, oko a šikovné ručičky :)
Některý fotky jsou fakt pěkný. (čím jste to fotili?)
achjo - Clanek je fajn, fotky jsou taky fajn Honzo, ale zkuste udelat nejakou tu galerku. Clovek je bytost lina. :)
brekot - co ten brekot nad "neznámým časopisem", kde jsou fotky jako poštovní známky? proč nenapíšeš, že to je Velo? Viděl jsem to a musím říct svůj názor, že ty fotky jsou hnusný. Takže veliksot známky možná stačí
Vložit komentář