Navštívili jsme zadovskou líheň
Cyklistický Sport Kemp 2006 si odbyl svůj osmý rok na šumavském Zadově, my jsme byli u toho...
První červencový týden je od časů Rakouska-Uherska pro většinu školáků dobou, na kterou se těší od začátku září, začínají totiž prázdniny. Pro pár desítek z nich také již osmým rokem začíná cyklistický kemp na Zadově. Letos jich bylo přesně 65. I když byl kemp určen pro dvanáctileté až šestnáctileté, nejmladší absolventkou byla teprve osmiletá Kateřina Svoradová. Ano, jednalo se o modrookou a nazrzlou dcerku Jána Svorady, který byl nejen ozdobou, ale vítanou pomocí celé akce. Nutno dodat, že Jančí měl na kempu i 
svého syna Honzu. Cyklistická líheň nalákala mládež z celé republiky - od Ostravy, Brno přes Ústí nad Labem, Plzeň, Budějovice...
Kromě 65 školáků a potencionálních cyklistických závodníků okupovalo zadovskou chatu Cihelny i osm vedoucích, kteří předávali svoje dlouholeté zkušenosti. Ti se většinou rekrutovali z okolí vimperského gymnázia - Vendula a Vojtěch Huříkovi, Jiří Lutovský, Petr Miler a další. Se skupinkami mladých cyklistů vyjížděli i závodníci týmu České spořitelny II, Tereza Huříková nebo Jan Škarnitzl. Ti se zároveň připravovali na nadcházející mistrovství republiky.
Na kolo ráno a odpoledne. Jakoby mladí bikeři měli baterie s nekonečnou kapacitou energie. Tu rozdávali po šumavských kopcích, soutěžili na stadioně v jízdách zručnosti, na trialových sekcích. "Kadeti se snažili rozvěsit Jančího na silnici, chvíli jim dával naději, ale potom co na Čeňkově pile pokračoval v tempu i do kopce, začali jen mávat rukama," smál se Vojta Huřík, který vše sledoval z doprodného auta.
Mít Jána Svoradu na kempu bylo vůbec dobrým tahem, ale kdo zná Jančího ví, že ho k tomu nemusel nikdo dvakrát přemlouvat. Jeho dlouholeté zkušenosti z profesionálních celků, tři etapové vítězství na Tour de France a přátelské charizma z něj dělají 
největšího současného cyklistu. Mladí to vědí a hltali každé jeho slovo či pohyb. A při přenosech či záznamech z Tour de France nemohli mít lepšího komentátora, to se asi nepoštěstí úplně každému. Užitečnost celého kempu je více než jasná, co více si můžeme přát než mít slibný cyklistický základ, který pramení z lásky k tomuto sportu. Třeba se o některém s těchto žáků dočteme při reportážích z budoucích olympiád.
To bylo znát na besedách, které měl souběžně s Terezou Huříkovou - plná místnost a jedna otázka za druhou směřující střídavě na jednoho či druhého. Po skončení byli oba obsypáni žádostmi o podpisy. A kdoby nevěděl, proč spojujeme jména Svorady a Huříkové dohromady, tak připomínáme, že Tereza si vybrala Jančího jako svého patrona v projektu McDonald's Olympic Hopefuls. "Na kole jsme s Jančím zatím 
strávili pouze týden na soustředění v italské Rivě. Tam mi skvěle poradil jak řezat zatáčky," usmívala se Tereza, když vypočítávala Svoradův přínos a doplnila "Toho jsem využila při silničním etapáku Gracie, to mi fakt pomohlo. Na biku jsme spolu ještě nebyli. Snad až tady."
Ale vraťme se zpět na kemp. Tam jsme totiž přijali pozvání i my a strávili na Zadově dva dny. Přizpůsobili se dennímu režimu, tedy kromě večerky. Náš pokoj neunikl bodování a bohužel se od dob našeho základního vzdělávání, letních táborů a lyžařských výcviků pranic nezměnilo. Bordeláři jsme pořád stejní. Na kole dvakrát denně, řevnivost a soutěživost mladých bikerů nám přišla hodně sympatická. Sami jsme měli jazyk na vestě a ti nejmladší si to zrovna chtěli rozdat na dvousetmetrovým úseku do kopce. K večeru pak trialové a 
technické soutěže. To je samozřejmě bavilo ze všeho nejvíc.
Díky krásnému počasí, vynikající partě, bojovné náladě, dobré kuchyni a sympatickým majitelům chaty Cihelny se nám ze Zadova ani nechtělo. No, závěrem snad můžeme pouze říci - jen houšť a větší kapky!
- 13. 07. 2006
- Ostatní
Diskuze k článku
Super clanek!
zadovska zavařovna
. - ... nojo.. super až na tu dobrou kuchyni..:D
mášrecht až na tu kuchini
Mě to jídlo chutnalo, co si stěžujete, jste rozežraní
stejne jako ve skolni jidelně
Vložit komentář