Zatímco pro některé už bylo už letošní Mistrovství světa minulostí, jiní se na svůj vrchol sezóny teprve připravovali. Jestliže v dosavadní historii konání bikových šampionátů byly vždy za pomyslný vrchol považovány finálové závody elitních X-Countrystů, ve Fort William hráli pomyslný prim sjezdaři, kteří se postarali o nedělní vyvrcholení celého šampionátu.

Všichni, kteří někdy měli tu možnost a zažili neopakovatelnou atmosféru dojezdů sjezdových závodů ve Skotsku, mi musejí dát za pravdu, že tohle se jen tak někde nevidí a je obtížné to i popisovat. To se prosteě musí vidět a zažít.

Skotsko samo o sobě stojí za to navštívit. Snad právě proto, jsme si ho jako MTBS Crew oblíbili natolik, že jsme zatím nevynechali ani jeden závod svěťáku, který se pravidelně pod nejvyšší horou Britského království jezdí od roku 2002. Organizátoři jakoby byli motivováni po pěti pohárových letech, postavili pro letošní šampionát úplně novou horní část trati. Start se přesunul blíž k budově lanovky, na její druhou stranu a stavitelé se doslova vyřádili při stavbě dlouhatánských dřevěných "lávko-chodníků" kterými oddělovali všudypřítomná blata od gum závodních strojů. Po zdolání několika stovek dřevěných metrů, prokládaných klopenkami a kamennými pasážemi se závodníci ocitli na "staré" trati, která je jen pro připomenutí těm, kteří si o ní ještě nečetli, třeba loni, nebo předloni, postavena jako celistvý uměle zbudovaný singletrack, plný napevno poskládaných kamenů zakončený písčito hliňenou pasáží, která dovede závodníky až na závěr fourcrossové trati a poté do závěrečného kotle několikatisícového davu povzbuzujících fanoušků.

Celé mistrovství se, až na malé výjimky neslo ve znamení typicky skotského sychravého počasí. Nízké mraky chvílemi ustupovaly těm vyšším, modrá obloha a sluneční kotouč byl vidět opravdu jen sporadicky. Neděle přinesla snad nejdrsnější podmínky pro sjezdaře, které jsme ve Skotsku zažili. Minimálně první polovina tratě byla zahalena mrholivou oblačností, doprovázenou nárazovou vichřicí, která dělala problémy nejednomu závodníkovi. Otevřená pláň, bez jakékoli možnosti se před větrem ukrýt, prověřila všechny závodníky do jednoho. (Smekám před Novozélanďany, kteří nastoupili v kombinézách s krátkými rukávy a bez chráničů. Buď museli na Zélandu vyvinout neskutečný supermatirál, nebo musela být všem protinožcům taková zima, že byl zázrak, že vůbec přežili čekání na startovní pokyn).

"Dvakrát mě ten vítr hodil z klopenky ven, do toho hlubokýho bláta, úplně mimo stopu. Hodně to se mnou házelo, bylo těžký udržet se tam co jsem chtěl. Pak se to ještě jednou málem solidně zvrtlo, ale jinak dobrý". Komentoval své sjezdové finálové vystoupení celkově 46. a současně druhý z Čechů, Kamil Tatarkovič. "Ta trať je hodně o fyzičce, dole už jsem mlel z posledního. Je to dost náročný, nejsme na to připraveni, my Češi" Potvrdil bohužel aktuální situaci českého sjezdu.

Asi by se dalo spekulovat o tom, že ti, co startovali dříve a nemuseli jet ve stále se ke konci zhoršujícím počasí, měli jistou výhodu, ale tenhle argument by asi neobstál u jednoho závodníka, jehož jméno je jedno z nejkratších na startovní listině sjezdařů a jenž přijel do Fort William obhajovat svůj loňský titul. Vypadá to, že po dobách, kdy na přelomu tisíciletí sjezdu neohroženě kraloval Pan Nicolas Vouilloz, se rodí jeho následovník v osobě Sama Hilla. Hill dokázal usednout do hot seatu a bezmála hodinu v něm setrvat až do projetí posledního z kvalifikace, Grega Minnaara. Ani Jihoafričan Hilla zajet nedokázal a bylo rozhodnuto. Hillovi se podařilo obhájit jeho loňský titul a dokázat, že je momentálně prakticky neporazitelný. Jediný, kdo se Samem dokázal ve Skotsku držet krok, byl překvapivě Francouz Fabian Barel, který ještě nedávno vůbec nevěděl, jestli se jeho zlomenou ruku z Kanadského Whistleru podaří dát včas do pořádku, aby mohl na světový šampionát odcestovat. Nakonec se uzdravil a ze Skotska si odváží stříbro. Odměnou za neskutečnou diváckou podporu byl pak bronz pro domácího Gee Athertona.

Hodně zklamaný byl po závodě miláček domácích diváků Steve Peat, který ulomil sedlo a do cíle dojel až s 67. nejrychlejším časem. Snad si Steve spraví chuť v následujících dnech, kdy bude hostit a bikovat společně s novopečeným fourcrossovým mistrem světa Brianem Lopesem, který se mimochodem přišel i do nevlídného počasí na závod podívat. Stejně tak jako Cedric Gracia, který si v pátečním fourcrossovém finále pochroumal na dropu ruku, takže do nedělního sjezdu vůbec nenastoupil.

Naše výprava měla na šampionátu, když pomineme zkušenosti sbírajícího juniora Honzu Šavra, celkem Trojnásobné zastoupení. O výsledku Kamila Tatarkoviče už řeč byla, za ním si pro 50. místo dojel Matěj Charvát a podle očekávání se nejlepším z našich stal ve Skotsku 23. Adam Vágner. "Já si myslím, že ta jízda nebyla nejhorší, ale o nějakejch chybkách vím. Dal jsem do toho co jsem mohl, párkrát jsem měl na mále. Určitě tenhle závod patří k nejtěžším a nejnáročnějším závodům, co jsem kdy jel, protože dráha okolo pěti minut je fakt síla. Kdo si to nevyzkoušel, nemůže říct. Je to rozmlácený a v podstatě celá dráha se dá šlapat, takže fakt hustý" popisoval Adam v cíli své poznatky ze závodu, ve kterém skončil nakonec 23. S Tatarkou i Adamem se shodnul co se větru týče i Slovák Filip Polc. "Hodně těžká trať, pět minut je pět minut. Dělal jsem, co jsem mohl, jednou jsem málem spadl. Bohužel ten čas je docela slabej. Nějak zvlášť jsem se na tenhle závod nepřipravoval, na tý upravený trati jsem tenhle rok před tím ještě nejezdil, což byla možná trošku nevýhoda. Ale v tomhle počasí bych s tím asi ani o moc víc neudělal" prozradil nakonec celkově 16. Filip.

V boji něžného pohlaví s nepřízní počasí a těžkou dlouho tratí zvítězila, podobně jako v elite man, obhájkyně loňského titulu, Francouzka Sabrina Jonnier. Na druhou, domácí Rachel Atherton najela víc jak 4 sekundy a na třetí, mimochodem loňskou juniorskou mistryni světa, Australanku Tracey Hannah, sekund necelých 12.

Abychom neopomněli juniorské kategorie, tak zmíním alespoň jejich letošní vítěze. Vítězná Francouzka Floriane Pugin by se svým časem umístila mezi ženami na 7. místě. Juniorskému mistru světa s krkolomným jménem Ruaridh Cunningham, Angličanovi, by to v konkurenci elitních mužů stačilo na slušné 17. místo. Jediný náš juniorský reprezentant Jan Šavr skončil 43. z 63 startujících.

Kompletní výsledky ZDE.
Foto : Petr Bureš & Petr Dědina

• 10. 09. 2007
• zobrazeno: 6034x
• DH Mistrovství světa