Jak jsme pokořili North Shore #9

02. 02. 2004
Petr Bureš, Jan Němec
Ostatní

Je pozdní odpoledne, slunce se blíží stále víc a víc obzoru a my jsme konečně po víc

Na páteční den máme naplánován s Petrem Kubou a Zdeňkem Maňhalem pracovní meeting v Norco Factory. Cestou na východní periférii, kde se sídlo norků nachází, míjíme Konu i Rocky Mountain. Race Face necháváme poněkud jižněji, ale také blízko, za sebou.

Baráček mají maníci dost dobrej, ale asi nejlepší je na něm to, že celá jedna prosklená stěna kanceláří nabízí kompletní panorama NS.

Neformálně se potkáváme u kávovaru s prezidentem společnosti a pár dalšími lidmi, které po většinu roku "vidí" někteří z nás jen jako e-mailové odesílatele a adresáty. Následuje hodinka

Zdeněk na jednom z mnoha nájezdů na trail

debat na téma sezóny 2004 s následnou exkurzí do skladu, kde probíhá kompletace nových 04 vzorků. Loučíme se přáním mnoha úspěchů, pracovní část výletu je úspěšně za námi. Cestou zpátky ještě probíhá zastávka u Sugoi, kde se vyzvedávají nějaké vzorky oblečení pro nula čtyřku, a alou zpátky.

Na odpoledne je naplánována masová akce. Schází se tu kromě kompletní CZ squadry ještě Jarek a Jarda a vyrážíme společně na Grous Mountain, samozřejmě jak jinak než po vlastní ose. Během následujících dvou hodin začínají někteří z nás opět litovat, že si nevzali hardtaily, nebo alespoň trochu víc XC stroje, protože cesta na kraj

města a především šotolinový uphill důkladně prověřuje natrénovanost našich dolních končetin. MRSN je asi největší king ze všech, protože si vzal v předtuše velkýho dropování svýho DH speciála, kterej měl vepředu jednoplacku 44 a s tou se fakt dobře šlape 15 kilometrů do kopce...

MRSN testoval odolnost svých tetování když si dával flying circus polonahej

Petr Kuba sjížděl sice nenápadně, ale rychle a skoro všechno

Michal ale nic neřeší a piluje to tam na špici pelotonu tak vehementně, že ještě před nájezdem do lesa totálně usmažil horní kladku svýho vodítka, takže musela následovat krátká demontážní pauza, během které se dotáhli i ti méně zdatní. Šotolinová cesta, po které se dá dostat až na vrchol Grous je známá tím, že se tu snad ke každé zatáčce něco váže.

Tak se na to podívejte - toto jsou místa kde se točí videa ...

... dostat se na ně s kolem si z nás nelajznul nikdo

V mnoha místech se kříží s traily vedoucími dolů a v některých místech je možno z ní sejít a vidět extrémní pasáže, aniž byste se na ně museli složitě napojovat v lese. Znalci nám ukázali hned

dvě taková místa. tím prvním byl bájný Flying Circus, na kterém je to na kole už značně o život. Tady se kluci pustili z hecu na nejvyšší lávky bez kola a nebyla to vůbec sranda. Dostat se pak dolů ze čtyřmetrové výšky po "kladině" byl docela adrenalin, ale za tu fotku to stálo... Druhým místem byla propast, přes kterou se loni pokoušel neúspěšně skočit Wade Simmons. Na videu to vypadá drsně, ale ve skutečnosti vůbec nechápete, že něco podobnýho mohlo někoho vůbec napadnout.

Obrovská díra zakončená poměrně úzkým prostorem pro dopad. Pokud budeš krátkej, bum, narazíš v rychlosti do kolmý skály, pokud budeš dlouhej můžeš si vybrat buď skála zleva, nebo strom zprava. Fakt se nedivíme tomu, že je nájezd na tohle místo značně zabarikádován, protože realizace něčeho podobného hraničí s dobrovolnou

vybrat si dobrý místo na focení je důležitý, ale pohodlí ja na prvním místě !

eutanásií. Ostatně i po roce má díky loňskému pokusu na tomto místě Wade Simmons problémy s chozením.

Děláme pár fotek na památku a pokračujeme dál směrem k našemu cíli, kterým je lom těsně pod vrcholem, do kterého jsme si minulou neděli řekli, že se vrátíme.

Je pozdní odpoledne, slunce se blíží stále víc a víc obzoru a my jsme konečně po víc jak dvou hodinách stoupání na místě.

MRSN rychle zkoumá, co by tak dal, a začínají se připravovat nájezdy a dopady.

Fotíme, filmujeme, Majk si to dává, co může. Transfery jsou hodně vysoký, sjezdy hodně prudký a rychlý a drop? to je no comment.

S neopakovatelnými