Jak jsme pokořili North Shore #4

17. 01. 2004
Petr Bureš, Jan Němec
Ostatní

Sobota ráno už nás nevítá sluncem, ale trochu víc zamračenou oblohou. Program na dnešní den je opět nabitý. V sedm ráno vyrážíme Zdeňkovou dodávkou s kolama a komplet výbavou ...

Sobota ráno už nás nevítá sluncem, ale trochu víc zamračenou oblohou. Program na dnešní den je opět nabitý. V sedm ráno vyrážíme Zdeňkovou dodávkou s kolama a komplet výbavou k NORCO factory, kde máme sraz s maníkem z Norca - Patem. Ten přiváží dalších pár maníků z USA a společně vyrážíme kousek východně od města (čti hodinu jízdy po dálnici).

Parkujeme na odlehlém lesním "parkovišti". To ještě netušíme, že nás čeká jeden z nejdelších a nejhezčích secret trailů. Abychom si mohli užívat sjezdu, musíme se nejdřív ale dostat na kopec. O lanovce ani jiném jednodušším způsobu dopravy nahoru nemůže být řeč, a tak vyrážíme po vlastní ose. Tady se naplno projevuji konstrukční vymoženosti našich speciálů.

Dvoupřevodníky jdou na ringy menších průměrů, sedlovky se vytahují co to dá, tlumiče a vidlice se přitahují na maximum.

Psychickými vítězi jsou v tuto chvíli Petr Kuba s Honzíkem. Oba jsou totiž jako hardtailisti ve značné výhodě. Opakem je Pat, s NORCO týmovým sjezďákem a nefalšovaným Marzocchi Shiverem. Usedáme na lesotraktory vstříc podle informací třičtvrtěhodině nepřetržitého stoupání.

Na vrcholu kopce, na kraji našich sil ...

A opravdu za necelou hodinu střídavé jízdy a chůze lesem-nelesem, cestou-necestou, dobýváme vrchol. Počasí se umoudřilo, vysvítá slunce a my nasazujeme chrániče, helmy a rukavice a vyrážíme do neznáma.

... a pak si to ti odvážnější dali po jeho vzoru (Zdeněk)

Co následovalo není dost dobře v mých silách popsat tak, aby se to alespoň přiblížilo realitě a

následnému zážitku, ale přesto se o to pokusím.

Až později jsem zjistil, že na tomto trailu točil Digger několik pasáží do videa NSX7. Protože to nebyl klasický "komerční" singeltrack, nebylo na něm ani standardní značení obtížnosti, a tak jsme jen spoléhali na Pata, že nás nepřivezl někam, kde se všichni pozabíjíme :-)

První hravá pasáž v jehličnatém lese nás ale uklidnila. Vyježděné klopenky, doublíky a jen tak za sebou navazující zatáčky nás dokonale rozehřály.

Pak přišlo první větší dirtování na které si troufnul akorát Pat,

aby nám ukázal, že skočit čtyřmetrovou díru skoro-transferem vedle stromu do klopenky

bychom se měli už konečně taky naučit.

Následovalo celkem prudké klesání, ve kterém byly vždy alespoň dvě až tři varianty, jak se dostat na nižší bod-buď prudkým sjezdem po lávce, nebo dropem, po kládě či serpentinami s klopenkami a dirty.

X krát jsme se zastavovali a za vzájemného povzbuzování ostatními hecovali k výkonům, které bychom od sebe jinak nikdy nečekali. Lávky střídali dropy, dirty a gapy. Některé z nich byli nad síly většiny z nás, o jiné jsme se více, či méně úspěšně pokoušeli. Přes dvě hodiny tak trvala tato naše exkurze za hranice North Shore, při které se na chvíli sice Tomáš ztratil, protože špatně odbočil na jedné z křižovatek, ale nakonec jsme se sešli u našich aut v plné

Jirka se nebál a jezdil jak o život, stejně jako my ostatní

sestavě.

Bylo poledne a nejvyšší čas na návrat domů, protože sobota patřila finálovým jízdám světového poháru ve sjezdu a my jsme na nich nechtěli chybět.

Kanadští meteorologové mají vše pod palcem až neskutečně. V press centru kontrolujeme aktuální předpověď počasí, která říká, že na DH finále kolem 15:30 odpoledne začne pršet. Tomu jsme vzhledem k honícím se mrakům po obloze sice věřili, ale přesná specifikace času v nás vzbuzovala určité pochyby. U nás jsme přeci jen zvyklí na denní, nikoliv hodinovou předpověď. No, nebudu vás napínat, kanadští meteorologové se spletli jen asi o dvanáct minut. Co se ale spustilo

na diváky a závodníky během další půlhodiny, by se jen těžko dalo charakterizovat jako obyčejný déšť. Heavy rain je asi výstižnější, a to si k němu ještě přidejte hustou mrako-mlhu a máte něco, v čem byste dobrovolně nevytáhli paty z baráku. Tatarka i Maroši naštěstí stihli odstartovat těsně před tím, než se spustil tenhle saigon, všichni další to ale měli opravdu nezáviděníhodné.

Po dvaceti minutách ve tmě a experimentování s bleskem do kterého nakonec natekla voda, takže odmítnul dál pracovat jsem se vydal zpátky do Pressu. Hodně diváků usoudilo, že jim jde o zdraví a v cca 10 ti stupních, promočeni na kost, stáli frontu na lanovku kolikrát jen v tričkách a kraťasech. Díky tomu nabírali mnozí z nich, jektajíc, zajímavé barvy modrých odstínů pleti. Podrobněji se o závodu dočtete ZDE v našem reportu. Asi nemusím dodávat, že pár minut po vyhlášení výsledků mraky odešly a vykouklo na pár chvil i slunce.

oslavenci si přiťukli se všema přítomnejma

Večer se konečně může slavit. Kluci mají odpracováno. Jediní, kdo jsou opět v pelechu jako první jsou Elsa s Talavencou. XC je poslední disciplínou vancouverského svěťáku naplánovaného na neděli, a tak kluci soustřeďují síly na další den. Společně s oslavou Prokopova třetího místa z 4X a Marošiho 16. místa z DH dochází k první větší konzumaci alkoholu "kokeš" což je místní pivo, které se vyznačuje průměrnou chutí, ale nadstandardním obsahem alkoholu, který odpovídá zhruba 15° pivu. Několik krabic složených ve sklepě se filtruje našimi játry, zatímco se snažím vybrat fotky do článku, který chci vydat co nejdřív.

pokračování ...

Foto : Petr Kuba & Petr Bureš