Jak jsme pokořili North Shore #10
Sobota by se dala nazvat "dnem poslední akce". Výprava se totiž rozdělila na dvě skupiny. Jedna vyrazila na "hajk", druhá za poznáním do města ...
| Sobota by se dala nazvat "dnem poslední akce". Výprava se totiž rozdělila na dvě skupiny. Jedna vyrazila na
"hajk", druhá za poznáním do města. Pokud nevíte, co si představit pod |
|
|
 |
takovým hajkováním,
tak se vám to pokusím stručně popsat.
Všechno spočívá v pěší
turistice, která je zakončena středně obtížným pokořením
jednoho ze dvou vrcholů Lions. Dotyční se nejprve autem přesunou
kousek za severní hranice města, aby se pak během několika hodin
dostali pěšky k úpatí vrcholu, na který pak střídavě s jištěním
a bez něj vylezou.
Panoramata, která byla odměnou, se
popisují jen těžko, kluci se vrátili nadšení a vůbec
nelitovali toho, že ten den ani nesedli na kolo.
Já jsem zvolil poněkud rekreačnější
variantu, jak prožít předposlední den. Společně s Danou a
Michalem jsme se vydali do města, kde jsme za celý náš pobyt
byli teprve podruhé. Zkoukli jsme klasiku China-town, staré město
s indiánskejma shopíkama, komerční Downtown ale i Grenwill island s množstvím obrovských tržnic a krámků, |
|
|
|
| ve kterých místní umělci předváděli svá dílka a live ukazovali, jak se tvoří keramika. Dana v tom umí dost dobře chodit, protože má doma sama svůj umělecký ateliér, a s plno lidmi z branže se tak osobně zná. Obědváme stylově v jedné z |
|
|
| tržnic u Číňanů. Sladký červený maso s nudlema jsem tu jedl naposledy před rokem a ani letos neodolávám. Člověk se přeci jenom rád vrací na místa, kde už někdy byl, a Vancouver je městem, které se pořád vyvíjí a stále překvapuje novými věcmi. Den uběhl jako voda a na nás pomalu začíná padat smutek z končícího zájezdu. Večer probíhá poslední společná siesta. |
|
|
| "Turisté" vyprávějí o svých zážitcích z honby za vrcholem, obdivujeme obrázky z vrcholu a z krkolomných míst obtížného horolezeckého úseku. MRSN naopak básní o krásných indiánských motivech, kterými si plánuje rozšířit svou sbírku tetování. |
|
|
| V neděli se už jen balí. Nejpracnější je dostat kola do přepravních obalů. Poté, co jsou krabice naplněné a převážené, probíhají různé výměny obsahu tak, aby se do Čech dostalo co možná nejvíc materiálu pokud možno bez zbytečných doplatků za překročenou hmotnost na letištní přepážce. Největší problém má
MRSN, který u Tiogy nafasoval mraky plášťů a teď je nemá kam dát. Nakonec je všechno rozebráno, zabaleno a připraveno k transportu. Uklízíme prostory, které |
| se během několika
uplynulých dnů staly naším domovem, a psychicky se začínáme připravovat
na náš odjezd. Loučení má málokdo z nás rád, ale není přece
všem dnům konec. Na letišti si podáváme ruce a s pocitem, který
se dá jen těžko popsat slovy, se přesouváme do odletové mezinárodní
haly k odbavovacím přepážkám. V Londýně jsme za necelých 10
hodin a v Praze pak po nějaké hodině čekání za další dvě
hodiny. Časový rozdíl |
|
|
| devíti hodin, který nám při
cestě proti času pomohl, nám je při návratu připočítán na vrub,
takže suma sumárum dorážíme v pondělí odpoledne středoevropského
času. V Londýně bohužel zrovna probíhala menší stávkovací akce, a
tak většině z nás nedorazila do Prahy zavazadla. Poslední rozloučení
s letištěm tak probíhá na reklamační přepážce zavazadel, kde vyplňujeme
patřičné formuláře a jsme ujištěni, že nám zavazadla dorazí nejpozději do dvou dnů přímo do našich domovin. Jak bylo řečeno, tak se kupodivu i stalo. Ve středu všem dorážejí jak kola, tak tašky, čímž končí sága North Shore 2003 bez větších ztrát na majetku i zdraví.
Člověk může až s odstupem času pořádně vyhodnotit své zážitky, a proto tento článek nevznikl v hektické době letního sezónního cestování po závodech, ale až s několikaměsíčním časovým odstupem. Pokud vám přijde divné permanentní nadšení, pak vám mohu doporučit jen jedno, seberte se a jeďte se do Vancouveru sami přesvědčit o tom, co obnáší North Shore a jak to vypadá tam, kde se rodí kultovní freerideové ikony současnosti. Jen vlastní návštěvou totiž můžete sami pochopit, o čem to celé je a proč se sem ti, kdož tu jednou byli opětovně vracejí. |
|
|
| Závěrem se samozřejmě sluší poděkovat. Především Zdeňkovi a Daně Maňhalovým, u kterých jsme našli víc než přátelský přístup ke krajanům, ale především opravdové rodinné zázemí. Pokud chcete vyrazit na NS určitě se vyplatí se se Zdeňkem alespoň sejít a
zabikovat, lepšího českého průvodce budete hledat jen stěží (promiň Jarku :-). Pokud nemáte ubytování a nechcete ho složitě řešit, pak je ZM dobrou volbou. Díky si samozřejmě zaslouží i druhý organizátor akce Petr Kuba. Ten se pro změnu postaral o všechno potřebné v regionu CZ pro zdárný průběh akce. Akorát ti Petře nezapomenu tu blamáž s vízama, kterou jste na mě ušili s Tomášem. Ale všechno nakonec dobře dopadlo a to se počítá. Mimochodem Petr už plánuje další dvě NSX akce na rok 2004, takže pokud o něčem podobném uvažujete, mrkněte se na
northshore.cz, nebo pište do
cestovní agentury
PK-NSX. That´s all, good job and freeride rules !!!
Pokračování ? ...
Foto : Petr Bureš
& Petr Kuba & Jiří
Muller & Uwe Meyer |
Diskuze k článku
Pokořitelé - Stačí na skálu vylézt, nebo ji nutno při tom pokořit? A jak se to dělá? Nafackovali jste jí, nebo na ní obřadně vykonali potřebu? Bylo jí hodně hanba? Škoda, takovej pěknej článek deklasovat imbecilním titulkem.
Vložit komentář