Fort William 4X #1

První závod světového poháru ve fourcrossu se stal překvapivě kořistí Němce Guido Tchugga. Favority pohřbilo semifinále, Prokop skončil pádem na zemi už ve čtvrtfinále ... Fourcross World Cup No.1

První závod světového poháru horských kol ve fourcrossu začal páteční kvalifikací. V té dominoval Australan Wade Bootes (Trek-Volkswagen) před Mikem Kingem (Haro) a domácím Stevem Peatem. Mimochodem pokud si dokážete představit divácký kotel, tak ho vynásobte dvěma a vznikne atmosféra, ve které ve Skotsku jezdí Peaty.
kolem 5ti tisíc platících diváků a pár tisícovek navíc evidovali na 4X pořadatelé
Michal Prokop odjel kvalifikaci na jistotku. Nakonec z toho bylo "jen" páté místo o pouhých devět setin sekundy před duem Tatarkovič - Tschugg, které cílem prosvištělo v navlas stejném čase na šestém místě. Trénink prověřil mnohé jezdce zcela důkladně. Ačkoliv trať byla postavena dostatečně široká, v první pravotočivé zatáčce se lámal chléb. Loktování probíhalo na ostří nože sice až v sobotním finále, ale zajímavé záběry byly k vidění v horní části trati po oba dva dny.

Jestliže meteorologové předpovídali oblačno až zataženo s možností přeháněk, pak se jim jejich vize vyplnila stoprocentně. Počasí si nejprve v pátek se všemi pohrálo a ukázalo na Skotsko
Michal Prokop vedoucí
neobvyklou slunnou stránku, ale v sobotu se opět vrátilo ke svému zataženému standardu s občasným showerem a bylo. Jestliže u nás ale déšť působí fourcrossu pravidelně nenapravitelné škody v podobě nesjízdných tratí, či odlivu jezdců a diváků, pak ve Skotsku by se dalo říci, že tomu bylo spíše naopak. Místní fanouškové jsou totiž na tento ráz počasí zvyklí a pořadatelé a stavitelé tratí jsou na něj taktéž nachystáni, takže přestože se těsně před startem sobotního finále spustila bratru čtvrthodinová sprcha, nikoho to nerozházelo. Jediné co organizátoři před startem finálových jízd udělali, bylo, že jednotka metačů čítající minimálně

Steve Peat dohlížející nad finálovými úpravami tratě

deset mužů po celé trati odklidila pomocí obrovských smetáků z kritických míst uvolněné kameny a hlínu. Steve společně s několika dalšími jezdci si to ještě před startem zkontroloval a mohlo se jít na věc.

Hned v první jízdě nastoupil nejrychlejší z kvalifikace Bootes s nejpomalejším Marošim (Specialized 69). Michal se v první zatáčce bohužel srazil s padajícím Vedoucí Bootes, za ním na štorc Maroši Galanem, a než se stačil rozjet, předjel ho nejpomalejší na startu - brit Simon Newton. Do cíle Michal už bohužel nestihl se svým třetím místem nic udělat a tak se potvrdilo pravidlo posledních dvou let, kdy se Marošimu ve Skotsku na 4X dráze ani jednou nedařilo.

Lukáš Tamme, Kamil Tatarkovič a Michal Prokop postoupili s přehledem ze svých rozjížděk do druhého kola všichni z prvních míst s poměrně velkým náskokem. Zřejmě pro velký úspěch si všichni tři to samé zopakovali i v osmifinále. Za jejich zády tak postupně skončila jména jako Beaumont, Vazquez, nebo Holmes. Podobně jako naši se suveréně do čtvrtfinále probojovali i ostatní favorité - Bootes, King a Peat. Eric Carter nepřijel s odůvodněním, že se prý chce věnovat pouze americké sérii Norba a další z Američanů Brian Lopes prozměnu nedorazil díky stále ne zcela uzdravenému zranění, které si před časem způsobil na čtyřkolce. Bez zaváhání pak také postoupil mladičký loňský juniorký mistr světa ve sjezdu Australan Sam Hill, a Němec Guido Tschugg (Fusion MTB).

Čtvrtfinále se stalo bohužel osudné téměř všem favoritům. Nejprve opustili postupové naděje Bootese, jenž se musel sklonit před australskou dvojicí Hill - Rennie, kteří jakoby se na bývalého Padající Michal Prokop mistra světa domluvili. A ačkoliv po startu Bootes vedl, nakonec mu v cíli pšenka nekvetla. Ve druhé čtvrtfinálové jízdě nastoupil Prokop s Tammem, Powellem a Baloochim. Před startem by asi nikdo nepochyboval o postupu české dvojice, bohužel osud to měl zřejmě naplánováno jinak. První zatáčka, ve které se většinou rozhodovalo, poslala letos poprvé k zemi úřadujícího mistra světa Michala Prokopa poté, co ho vynesla na druhém místě na vnější stopu. Tam navíc zkřížil cestu svému týmovému kolegovi Tammemu, který musel téměř zastavit aby Prokopa nepřejel, čímž přišel o možnost bojovat o postup. "Ani nevím, jestli jsem spadnul sám nebo to do mě Powell napálil. Štve mě to" přiznal Michal.

A tak posledním želízkem v ohni zůstal Kamil Tatarkovič. Tomu se místní trať celkem zamlouvala, skočky dával většinou čistě a s přehledem a tak se nebylo čemu divit, když systémem start-cíl nechal za svými zády všechny soky včetně Mika Kinga a postoupil jako jediný z našich do semifinále. Poslední čtvrtfinálová jízda proti sobě postavila dva miláčky publika - Stave Peata (Orange) a Cedrica Graciu (Siemens Cannondale). Cedric Gracia a Steve Peat Když řeknu, že to byla jedna z nejlepších jízd dne, nebudu určitě daleko od pravdy. Vyrovnaná jízda nabyla na dramatičnosti v okamžiku, kdy se vedení ujal němec Tschugg a mezi Graciou a Peatem se rozhodovalo, kdo z nich postoupí do dalších bojů. Cedric se snažil seč mu síly stačily a ze třetího místa neustále atakoval Peatyho. Ve finálové rovince proběhla férová loktáž po které Gracia vylítnul z trati a setkal se tak nechteně s několika diváky.

Semifinále pak dokonalo pohřeb nadějí domácího Peata a bohužel i Kamila Tatarkoviče, kteří byli společně s dvojicí Powell-Rennie odsouzeni k souboji v malém finále "až" o 5.-8. místo. V něm už, naštěstí pro domácí, Peat nezaváhal a zvítězil. Druhý si pro celkové šesté místo dojel pro změnu loňský vítěz světového poháru ve sjezdu Australan Nathan Rennie. Náš Kamil Tatarkovič byl v první pasáži na čtvrtém místě, ale v druhé polovině trati si dokázal nakonec vyskákat celkově sedmé místo před posledním "malofinalistou" Powellem. "Bál jsem se startů, v tréninku mi vůbec nešly, ale teď ve finále se mi překvapivě všechny povedly. Výsledek mohl být ještě lepší, startoval jsem až ze třetí dráhy a v první klopence mě vytlačili až na okraj, kde jsem musel téměř zastavit. Ale i tak je sedmej flek mým nejlepším umístěním!" dodal po závodě Kamil.

Mužské finále tak mělo poměrně nečekané složení : Tschugg, Hill, Saladini a Baloochi. Méně známá jména společně s protinožcem, specializujícím se spíše na sjezd a ostříleným Němcem, který zatím nikdy výrazně nepřekvapil (nejlépe šestý) tak v uvedeném pořadí obsadila komplet i stupně vítězů prvního letošního World cupu.

Co napsat o ženách ? Pokud někdo pochyboval o tom, že by mohl zvítězit někdo jiný než Ann-Caro pak jeho pochyby Francouzka rychle rozptýlila. Pravda, ve finálové jízdě, kdy se po jejím boku na start postavily její největší sokyně : Katrina "killer" Miller, Tara Llanes a Sabrina Jonnier to v jednu chvíli vypadalo nadějněji pro Američanku, ale před poslední zatáčkou Anička zřejmě trochu přidala a tak k žádnému překvapení nedošlo. Tara Llanes se musela spokojit se stříbrem a Sabrina Jonnier s bronzem. Kompletní výsledky najdete ZDE.