Duna Marathon 2009

• 09. 07. 2009
• Tomáš Gladiš
• XCM Ostatní závody

Po Author Šela Marathonu, české zastávce Inter-Mountain-Series, pokračoval tento mezinárodní seriál v maďarském Visegrádu.

Asi v půli cesty mezi maďarskou metropolí Budapeští a slovenským Štúrovem leží na břehu Dunaje nevelké, avšak starobylé město Visegrád. Kdysi venkovské sídlo uherských panovníků se dodnes pyšní dominantou v podobě mohutného hradu, který se povážlivě tyčí nad Dunajem a je vidět již z dálky. A přestože Maďaři jsou více než cyklistikou ve světě sportu proslulí vodními sporty, k nimž mají díky Dunaji nebo Balatonu blízko, i horské kolo je zde disciplínou populární. Svědčí o tom také desátý ročník závodu MVM Duna Maraton, který na svůj start pod visegrádský hrad přilákal na 1800 startujících z deseti zemí.

Duna Marathon je v zemi lázní, vína a ostrých jídel špičkovou akcí – je vrcholem třídenního mezinárodního festivalu horských kol s centrem na pravém břehu Dunaje ve Visegrádu a jako jeden z největších maratonů horských kol ve střední Evropě je již třetím rokem společně s českým Author Šela Marathonem, rakouskou Salzkammergut Trophy, slovenským Horalem a polským Powerade Marathonem součástí Inter-Mountain-Series. A právě tento projekt, u jehož zrodu stáli rakouští, chorvatští a maďarští pořadatelé, přinesl Duna Marathonu o stupeň větší prestiž a vyšší účast bikerů ze zahraničí.

Startovní rošt na břehu Dunaje se začal plnit již dlouho před startem, který byl naplánován na desátou hodinu. Ve stínu pod růžovými deštníky T-Mobile, které v rukou třímala sličná maďarská děvčata, pak v první lajně stáli hlavní favorité. Letošní ročník po sportovní stránce předčil všechna očekávání, protože do Visegrádu dorazil mistr Evropy z roku 2005 a dvojnásobný mistr Německa v maratonu Hannes Genze a jeho kolega z týmu Multivan-Merida Švýcar Andreas Kugler. Oba závodníci rozjetí z Trans Germany, kde obsadili druhé respektive páté místo, tak byli rázem pasováni do role absolutních favoritů závodu. Do bojů o vítězství mohli zasáhnout ještě maďarský mistr András Parti (23. z OH v Pekingu) a další závodníci různých maďarských týmů, z naší země však do Visegrádu žádný vážný favorit na vítězství nevyrazil.

Prvních 12 kilometrů trati vedlo do kopce – bylo totiž potřeba zdolat úvodních zhruba pět set výškových metrů, aby se peloton od úrovně Dunaje dostal do kopců národního parku Duna-Ipoly. Úvahy nad tím, jak bude vypadat maratón horských kol v rovinatém Maďarsku tedy vzaly rychle za své. Vždyť na 100 kilometrech měli účastníci dle propozic nastoupat 3000 výškových metrů! Navíc se potvrdilo, co každý předpokládal při pohledu na rozvodněný Dunaj - poté, co se den před závodem prohnaly nad lesy národního parku vydatné bouřky, se od kol skutečně neprášilo. Až do 40. kilometru se však dalo bez větších problémů jet – trať vedla po krásných pěšinkách v lese, přes kořeny, mezi kameny a pořád nahoru a dolů. Jízda byla snad pro každého zábavou a v tomto duchu, tedy jen s nezbytným minimem širokých lesních cest, členitá trasa závodu vedla i přes vrchol Dobogókö v nadmořské výšce necelých 700 metrů.

Pak ale přišel rychlý sjezd do Pilisszentléleku a v následujících kilometrech začaly ty pravé galeje: jakoby tato část národního parku Duna-Ipoly dostala výrazně větší příděl srážek. Krásné jezdivé singletraily se proměnily v nejezditelné úseky, kde bylo výrazně rychlejší kolo vytlačit. Stále ale panoval optimismus, každý věřil, že dříve nebo později se zase pojede v sedle, ale byl to jen začátek. Lepkavé jíly v následujícím sjezdu do Pilisszentmarótu obalily všechno, co se na kole točí, a mazlavé bláto ucpalo obě vidlice tak, že nešlo vůbec jet. V potoce pod sjezdem pak bikeři trávili různě dlouhou dobu tím, že se snažili učinit své kolo opět pojízdným. Když pak velkou část stoupání zpět na Dobogókö opět museli jít pěšky, měl už závod s bikingem jen pramálo společného. Přesto však v mysli hlodala otázka, jak by to bylo krásné za sucha nebo alespoň za lepších podmínek…

Podruhé protínala trať zmíněný vrchol Dobogókö na 65. km a hned následoval krásný sjezd mezi kameny velikosti koňských hlav. Zbývajících 26 kilometrů do cíle už se neslo ve stejném duchu – až překvapivě mnoho pěšinek na jedno kolo, případně širší lesní cesty s měkkým podložím a skutečně jen minimum asfaltu nebo šotoliny. Zpestřením závěrečných pasáží byl průjezd visegrádským hradem – to je prvek, který maďarský závod spojuje s jeho českým protějškem v Inter-Mountain-Series – po rozbitém sjezdu z něj už chybělo do cíle jen pár minut…ten den snad poprvé po rovině!

Na vrchol dvanáctikilometrového stoupání na Pap-rét vyjela pohromadě skupina o dvanácti jezdcích. Jak se ale dalo předpokládat, velmi rychle se na čele osamostatnila německo-švýcarská dvojice z týmu Multivan-Merida, jíž ještě chvíli sekundoval Maďar Parti. Genze s Kuglerem, kteří oba patří do užší světové špičky mezi maratónci, ale již na prvním průjezdu přes vrchol Dobogókö vedli s takřka třemi minutami náskoku a do cíle přijeli již po necelých čtyřech a půl hodinách, což je vzhledem k podmínkám neuvěřitelné. Celou trať projeli společně a byl to právě Němec Hannes Genze, jemuž bylo přisouzeno vítězství s pár setinami vteřiny náskoku před druhým Andreasem Kuglerem. Oba si pochvalovali, jak si příjemně potrénovali společnou jízdu před nadcházejícím TransAlpem. Třetí András Parti v dresu domácího šampióna ztratil na vítězné duo celých 17 minut!

MVM Duna Marathon dokazuje, že i Maďarsko může nabídnout skvělé terény pro bikery. Že má nejvyšší vrchol trati jen 700 metrů nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o vyloženě horský maratón, ale celkové převýšení se nakonec od původně udávaných 3000 metrů lišilo jen málo – to bylo asi největší překvapení, které nám tento závod přinesl. Značení špičkové, pořadatelé ochotní (byť jazyková bariéra hraje při domlouvání čehokoliv roli), na české poměry slabší však byly občerstvovací stanice. Bidony se v Maďarsku nepodávají, ale když zastavíte, pak vám do nich již ochotně nalejí vodu, můžete zakousnout banán či oplatek, a vyrazit dále. Hadici nebo olej na řetěz byste však také hledali marně, což byla s ohledem na podmínky škoda.

Pro zhýčkané české závodníky byly tyto zkušenosti procitnutím, ale nic nemůže zastínit jinak velmi pozitivní emoce spojené s volbou tratí a průběhem závodu. Chcete-li tedy vyzkoušet něco nového, skutečně se projet na horském kole a pobavit se v kilometrech a kilometrech singletrailů, Duna Marathon je pro vás určitě námětem…

Foto: Vanik Zoltán

• 09. 07. 2009
• XCM Ostatní závody